Názory a argumenty – Imigrační krize (2015)

Přidal: Premek |

Listopad 7, 2015

Radko Kubičko pro vás připravil pořad, kde zazní názory členů politických stran, které se dostaly do českého parlamentu, ale i těch, které před jeho branami zůstaly.

Hovoří Václav Fořtík (Česká pirátská strana), Martin Konvička (islamofob) a Karel Zvára (Svobodní).

Natočeno 2015. Premiéra 7. 11. 2015 (ČRo Plus, 18:10 h.).

Lit.: Konvička, Martin: Kterak jsem nediskutoval s nejzbytečnějším ministrem. In blog IDnes, 6. 11. 2015 (článek). – Cit.: „Nabídkou, jež se neodmítá“ byl telefonát z Českého Rozhlasu Plus, „stanice mluveného slova“, abych se zúčastnil „kulatého stolu“ na téma imigrační krize. Když redaktorka do telefonu jmenovala hosty, stačilo slovo Dienstbier, abych pochopitelně řekl – „Tak to beru“.

Čímž se dodatečně omlouvám dalším dvěma účastníkům, panu Zvárovi od Svobodných a panu Fořtíkovi od Pirátů – nějak jsem jejich účast „vypustil“ a těšil se na profesionálního syna, kolegu „studentského vůdce“ z Devětaosmdesátého, turistu po cca pěti stranách, senátora, lidskoprávníka, majitele dvou občanství, senátora a ministra, který v posledních měsících zaznamenal nejstrmější propad popularity. Fakt jsem se s ním chtěl rozhlasově „povžďuchat“ … a celkem poctivě se na duel připravoval. Mimo jiné jsem si nastudoval znění senátorského slibu, vytiskl si ho a tetelil se při představě, jak mu ho během nahrávání připomenu.

„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“. [zvýraznění MK]

Zkušení matadoři, s nimiž se občas radím, se vcelku divili, že ministr Dienstbier s nahráváním souhlasil. Divil jsem se také, neb vím o nejméně jednom případu – veřejné debatě na stejné téma, konané v pondělí 9. listopadu v Jihlavě – kdy dotyčný debatu v mé přítomnosti odmítl. „Musí se cítit jistý v kramflecích, možná zkusí vytáhnout nějaké nové svinstvo“, spekuloval můj pomocník, a já krapet znervózněle přemýšlel, co by to mohlo být.

Pak jsme se v recepci Rozhlasu sešli a seznámili – já za Blok proti islámu, pan Zvára za Svobodné a pan Fořtík za Piráty – a rozhlasová asistentka nám oznámila, že přezaměstnaný socialistický ministr se omluvil, prý pro zaneprázdněnost. No dobrá, může být – ale ani náhradníka, třeba tiskového mluvčího nebo nějakého tajemníka, neposlal. Krapánek nás to zklamalo, nejméně dva z nás toužili s přítelem běženců Dienstbierem zkřížit kordy. Inu, zkřížili jsme je aspoň spolu navzájem.

Jenom mě napadlo: Co když to je od Sluníček, jimž dělá Jiří Dienstbier junior nekorunovaného krále (královnou pak je Anča Ombudsmanka), cosi jako válečná lest? Rozumějte – Konvička, nemálo zaměstnaný kantor z jihočeského Vidlákova, a taky táta mladé rodiny, musel kvůli té srandě vynechat půl pracovního dne … řídit po nikterak příjemné trase Budějce – Prágl … zmatkovat kolem parkování na Vinohradech (modré zóny!) … a vůbec zabít odpoledne. Profesionální syn nemusí nic, jenom se omluvit na poslední chvíli. Jednou to udělá Dienstbier, podruhé Šabatová, potřetí třeba Halík … Konvičku to pendlování z Jihočeska do Prahy unaví, rodinné pohodě to neprospěje, výkony v práci krapet poklesnou - a není Boha, aby nějakou tu pokutu za špatné parkování dříve či později neslízl. Není to nádherně sluníčkově křivé? Kdybych byl stejně zbabělý, jako je ministerský šéfsluníčkář, zvolil bych zhruba stejnou taktiku.

A tak se zaříkávám (a snad to dodržím): Never more. Žádné další debaty, kulaté stoly či duely se senátorem, který nedodržuje senátorský slib a po příštích volbách nebude ani ministrem, ani senátorem, ani poslancem … a který se navíc ani neobtěžuje, poslat za sebe do rádia nějakou tu náhradu.

(Pro porážku islámu bude mnohem lepší vyhrát volby – a k tomu vede cesta přes čas trávený s „normálními lidmi“, nikoli přes mediální diskuse s někým, jehož politické dny jsou beztak sečteny).

Radiodokument