Druhý pokoj (2008)

Přidal: Přemek |

Listopad 28, 2008

Zbigniew Herbert. Rozhlasová hra. Ohromující studie lidské duše, meditace na téma smrti a samoty. Příběh mladých manželů žijících ve společné domácnosti se starou paní, které pocit ztráty soukromí a vidina získání druhého pokoje přivede až ke zločinu. Přeložila Vlasta Dvořáčková. Dramaturg Martin Velíšek. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: on (Lukáš Hlavica) a ona (Marika Procházková).

Natočeno v roce 2008. Premiéra 2. 12. 2008 (ČRo 3 Vltava, 21:30 – 22:00 h.; 26 min.). Repríza 25. 5. 2010 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 3. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet.

Předpremiéra rozhlasové hry 2. 12. 2008 v 19:00 h. (Polský institut v Praze, Malé náměstí 1, Praha 1), následuje „herbertovská“ beseda za účasti překladatelky a básníka Miloše Doležala.

Lit.: anonym: Zbigniew Herbert – Druhý pokoj. In web Polský institut, nedatováno (asi listopad 2008; anotace). – Cit.: Letos je tomu 10 let, co ve Varšavě zemřel Zbigniew Herbert, jeden z velikánů světové poezie minulého století. Polský parlament proto letošní rok vyhlásil Rokem Zbigniewa Herberta. Součástí vzpomínkových akcí byly nejen výstavy, konference či čtení poezie, ale i velkolepé multimediální projekty pod širým nebem, jako například varšavská Rekonstrukce básníka.
V Česku není Herbertovo dílo tak známé jako v západní Evropě, přesto Vás už podruhé v těchto dnech srdečně zveme na setkání věnované tomuto autorovi. Po prezentaci knihy Ze země pana Nikoho. Zbigniew Herbert / Jan Zahradníček – básníci tváří v tvář totalitě je zde další herbertovský projekt – premiéra rozhlasového zpracování krátké divadelní hry Druhý pokoj, kterou v překladu Vlasty Dvořáčkové a pod vedením režisérky Hany Kofránkové připravila dramaturgická sekce Českého rozhlasu 3 – Vltava.
Během setkání se můžete kromě Druhého pokoje těšit také na besedu s režisérkou Hanou Kofránkovou, překladatelkou Vlastou Dvořáčkovou a básníkem Milošem Doležalem a čtení z Herbertovy poezie. Mluvené slovo bude doprovázet hudba v podání klavíristy Lukáše Klánského.
Herbertovo dramatické dílo není tak známé jako jeho poezie či eseje, představuje však významné doplnění jeho tvorby. Druhý pokoj je ohromující studií lidské duše, meditací na téma smrti a samoty. Hra vypráví příběh mladých manželů žijících ve společné domácnosti se starou paní. Pocit ztráty soukromí a vidina získání druhého pokoje (odtud titul hry) je vede až ke zločinu. Dílo překvapuje svým zasazením do současnosti a psychologickou hloubkou a potvrzuje Herbertovu schopnost ukázat drama lidské existence pomocí strohých, minimalistických prostředků.

Dolanová, Michala: Dramatické dílo Zbigniewa Herberta. In web Pražská polonistika, 28. 2. 2008.

Lit.: anonym: Zbigniew Herbert: Druhý pokoj. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2008 (anotace). – Cit.: Milovníky rozhlasových her si dovolujeme pozvat na předpremiérový poslech hry Zbigniewa Herberta Druhý pokoj, který Český rozhlas 3 – Vltava pořádá ve spolupráci s Polským institutem v Praze v úterý 2. prosince v 19. hodin v sídle Polského institutu. Setkání s dílem polského básníka, esejisty a dramatika Zbigniewa Herberta se zúčastní tvůrci inscenace a také překladatelé Herberova díla Miloš Doležal a Vlasta Dvořáčková, která představí autorovy u nás dosud nezveřejněné básně.

Lit.: anonym: Zbigniew Herbert: Druhý pokoj. In web ČRo 3 Vltava, 3. květen 2017 (článek). – Cit.: Ohromující studie lidské duše, meditace na téma smrti a samoty. Příběh mladých manželů žijících ve společné domácnosti se starou paní, které pocit ztráty soukromí a vidina získání druhého pokoje přivede až ke zločinu. On-line k poslechu do úterý 9. května 2017.

Hra pro dva hlasy a ticho za zdí, tak by šla ve stručnosti charakterizovat dramatická miniatura polského básníka, esejisty a dramatika Zbigniewa Herberta. Zápletka hry je jednoduchá. Mladí manželé žijí v rozděleném bytě. Naprostý nedostatek soukromí je ničí. Rádi by získali druhý pokoj na úkor původní majitelky bytu a to bohužel za každou cenu.

Herbertovo dramatické dílo není tak známé jako jeho poezie či eseje, představuje však významné doplnění jeho tvorby. Druhý pokoj je vzrušující studií lidské duše i meditací na téma smrti a samoty. Dramatická miniatura potvrzuje Herbertovu schopnost ukázat drama lidské existence pomocí strohých, minimalistických prostředků. Čeští diváci se s jeho dramatickou tvorbou mohli seznámit také prostřednictvím inscenace hry Jeskyně filosofů v pražském divadle Labyrint. (…)

Zbigniew Herbert (29. 10. 1924, Lvov – 26. 7. 1998, Varšava), syn legionáře, se během druhé světové války aktivně zapojil do podzemní armády AK. Maturitu složil na tajných kurzech během německé okupace. Po válce začal studovat polonistiku. Později získal diplom z práva a ekonomie. Věnoval se také filozofii v Toruni a ve Varšavě a navštěvoval Akademii výtvarných umění. Pod různými pseudonymy přispíval do kulturních periodik, pokoušel se uživit jako knihovník nebo ekonom, ale vzhledem ke svým politickým postojům těžko hledal adekvátní uplatnění. Jako básník debutoval časopisecky v roce 1950 na stránkách katolického týdeníku Tygodnik Powszechny, jeho první sbírka se ale mohla objevit až v roce 1956, v čase politického uvolnění.

Podstatnou část života strávil v zahraničí, ale nikdy se nestal skutečným emigrantem. V roce 1992 se natrvalo vrátil do Polska a do konce života zůstal nesmiřitelným kritikem přežívajících levicových ideí.

Herbertova poetická tvorba bývá členěna na tři období: první od knižního debutu do sbírky Napis, druhé vymezují sbírky Pan Cogito a Raport z oblężonego Miasta, třetí končí smrtí spisovatele. Po počáteční inspiraci verši Miłosze a Różewicze, zejména v jejich jednoduchém, úsporném stylu a prozaickém volném verši, našel svou poetiku. Hned na začátku se objevují jeho celoživotní témata: dědictví evropské kultury konfrontované s tragikou 20. století, věrnost vlastní identitě, sebeironie. Jeho poezie je plná smutku, zároveň nahlíží sám sebe vždy z odstupu, se stoickým klidem a statečností. Herbertovou nejslavnější postavou je Pan Cogito, který se poprvé objevuje ve stejnojmenné sbírce z roku 1974. Pan Myslím, je často připodobňován k Donu Quijotovi.

Rozhlasové hry