Gurmán, nebo blázen do jídla? (2015?)

Přidal: Premek |

Leden 6, 2016

Dorota Kvapilová. Fejeton. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Připravil ČRo Brno v roce 2015 (?). Premiéra 9. 1. 2016 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h).

Lit.: Kvapilová, Dorota – Blažejovská, Alena: Gurmán, nebo blázen do jídla? In web ČRo Brno, 6. 1. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Výraz gurmán natolik zprofanoval, že tak nazvete každého, kdo si prostě jen rád dá do nosu,“ píše Dorota Kvapilová. „Je jedno, jestli si pochutnal na pečeném halibutovi s ricottovo-špenátovými nočky a poctivou demi-glace, nebo na omastkem opoceném řízku s rozvařeným bramborem. Z tohoto důvodu pořád ještě upřednostňuju titul blázen před označením gurmán.“

Studentka Divadelní fakulty JAMU Dorota Kvapilová si z toho, že ji někteří přátelé pokládají za blázna, nic nedělá. Kvůli jedné večeři je schopná trávit v kuchyni klidně celý den, protože dobrá večeře prý poctivou přípravu zkrátka vyžaduje. „Ono než si vypěstujete kvásek na domácí bagetky, než si připravíte pořádně silný, pomalu tažený vývar, než si nafiletujete rybu a vyladíte dezert, často trvá i déle než jeden pouhý den.“

Stojí to vůbec za to? Výsledkem je jen prchavé hodinové štěstí na tvářích blízkých osob, mastné koutky a na pár hodin plné žaludky. Autorce našeho fejetonu to za to stojí. „Mám veliké štěstí, protože doba, ve které žiju, mému koníčku přeje. Narodit se o třicet, čtyřicet let dřív, asi bych splakala nad výdělkem, protože rozvíjet takovouto zálibu mezi prázdnými regály socialistických konzumů by pravděpodobně nepřineslo ani ovoce, ani pětichodové slavnostní menu.“

Jídlo se dnes stává společenskou událostí, součástí image a životního stylu. Člověk si přitom může vybrat, zda chce být vegetariánem, veganem, příznivcem paleo diety, nebo se stravovat klasicky a pouze obohatit svoje chuťové pohárky o nové podněty.

A jak je to třeba s kávou? „Zatímco ještě před lety jste si mohli kávu, presso, nebo třeba piccolo, objednat v kdejakém podniku, dnes už to tak jednoduché není. V mnoha kavárnách tyto výrazy prostě neexistují a obsluze se po jejich vyslovení protočí panenky. Káva je totiž pouze surovina, ze které se připravuje nápoj, po kterém jste pravděpodobně zatoužili. Objednáte-li si tedy kávu, zlomyslný číšník vám přinese kávová zrna. V očích servírky se navíc stáváte lingvistickým diletantem a lenochem k tomu, protože slovíčko presso je italská předložka znamenající ‚u‘ nebo ‚blízko‘, a ta dvě písmena navíc (espresso) by vás přece nezabila.“

Dorota Kvapilová ale klade otázku: „Neznačí naše schopnost nadělat tolik povyku jen okolo kávy jakýsi zvrácený vývojový stupeň společnosti, která je natolik prosperující a znuděná, že má prostor věnovat se hádkám o názvu obyčejného nápoje? Předvojem rozpadu Římské říše byly zhýralé večírky tehdejší smetánky. Podobný scénář předtím zažil i starověký Egypt a Řecko. Neocitáme se i my na prahu tohoto zlomu, a zatímco si s pohrdavým úsměvem znalce vychutnáváme ranní ristretto z čerstvě pražené mexické arabiky, naše civilizace se pomalu sune k vlastnímu zániku?“

Eseje, fejetony, přednášky