Prolomit vlny – Panská morálka (2016)

Přidal: Premek |

Leden 25, 2016

Připravil Jan Motal. Fejeton.

Natočeno 2016. Premiéra 6. 1. 2016 (ČRo Wave, 14:20 h.; 4 min.).

Lit.: Motal, Jan: Prolomit vlny: Panská morálka. In web ČRo Wave, leden 2016 (text a nahrávka k poslechu). – Cit.: Česká národní identita je od poloviny dvacátého století spojena s tématem nacismu. Argumentace Hitlerem se používá nejen pro odstřelení oponenta v diskuzi, ale je i odkazem k tomu, že Češi jako národ trpěli zvěrstvy národa jiného, německého. Na přelomu roku, kdy se bilancuje stav společnosti, mi to nedá a chtěl bych se trochu zamyslet nad tím, nakolik je skutečně ono zlo holokaustu tam někde venku, mimo nás, a nakolik je v nás samotných.

Timothy Snyder v úvodu své knihy Černá zem popisuje základní kameny Hitlerovy ideologie, které představovaly i páteř myšlení oné třetí říše, jež se tak nesmazatelně vepsala do dějin Evropy i novodobé české mytologie. Kupodivu ale nenachází v jádru hitlerismu žádné esenciální zlo. Vůdce německého národa neměl pod kalhotami ďábelský ocas a černá kštice neskrývala malé rohy.

Hitlerova ideologie byla z tohoto světa. Vycházela z vulgárního evolučního pohledu, v němž není život ničím jiným než biologickým soubojem postupně se vyvíjejících lidských ras. Jedny vítězí přirozeným výběrem a svojí schopností vyspět, ty druhé jsou odsouzeny k zániku, když je ty prvé porazí. Svět nemá žádný transcendentální smysl, není zde žádný řád lásky a odpuštění jako v evangelijním myšlení. Myšlenky, které překonávají nevyhnutelný boj ras a národů směrem vzhůru a ukazují, že nad biologičnem je ještě etická úroveň, v níž jsou si všichni lidé rovni, byly pro Hitlera nerealistické, a proto nepřijatelné. Falšovaly skutečnost. A hebrejská kultura jako původce těchto myšlenek musela být – ne jako projev nižší rasy, ale jako protinárodní element – odstraněna.

Možná nám uniklo, že naše domácí myšlení nemá zase tak odlišné základy. Neustále v sobě živíme mýtus o Evropě jako místě národních bojů, v nichž se kulturní národy brání proti barbarským. Němci museli být z Československa jako národ zla vyhnáni. Antisemitismus byl a mnohdy ještě je i českou záležitostí. Romové jsou pro většinové Čechy i dnes stále ještě méněcenní. A nově islámská kultura je zaostalá a brousí si zuby na naše území, takže my jsme povoláni do tohoto boje srdnatě vstoupit a chránit svůj vyspělý národ. Nakonec celé vyprávění o střetu civilizací či o nebezpečí zániku té naší je postavené na podobné perspektivě světa, v níž nejde o nic jiného než o potřebu uchování existence národního celku.

Myšlenky, které tento panský pohled překonávají, jsou opět považovány za slabošské, nerealistické, či dokonce národu nebezpečné. Univerzální pojetí člověka, které odhaluje v Romovi, Židovi, Arabovi i všech ostatních lidské bytosti, které je třeba milovat a které jsou nadány individualitou, je považováno za skutečnost falšující. A přitom právě univerzalismus je jedinečně evropským dědictvím, které se zrodilo z antické a křesťanské kultury a rozvíjelo se v bolestech novověku jako výsledek dlouhé kulturní tradice.

Není divu, že se opět setkáváme na internetu i v různých hospodských řečech s konspiracemi, že tuto lidskoprávní ideologii rozšiřuje internacionální spiknutí či Spojené státy, často ale opět pod vedením onoho mezinárodního bohatce či Žida. Příběh o panských a rabských národech je stále tentýž. Ukazuje svět jako místo hry s nulovým součtem: lze buď jen zvítězit, nebo prohrát. Představa, že by se taky dalo žít spolu, neodpovídá panské morálce. Etiku je třeba odložit, protože národ nezná etiku – jen svůj životní prostor, který je třeba chránit.

Nemylme se – nejsme nacisté. Nejde o laciné analogie a argumentace Hitlerem je skutečně diskuzním faulem. Ale lidový aplaus prohlášení Miloše Zemana, že „tahle země je naše“, by nás měl ponouknout k ohlédnutí za evropskými dějinami. Potom můžeme zpozorovat, že genocida a skutečné barbarství nejsou spojeny s nějakou konkrétní ideologií minulosti, ale právě se ztrátou vertikálního přesahu naší existence. Že ztrácíme-li lidskost a věříme-li v novodobou myšlenku o světu jako kolbišti vyspělých a zaostalých národů, hrozí nám opakování chyb minulosti. Stačí nechat zaznít panskému hlasu v nás. Snad nový rok využijeme k hledání cesty, jak tomuto nebezpečí uniknout.

Eseje, fejetony, přednášky