Kabinet Sloboda (2016)

Přidal: Premek |

Únor 18, 2016

Sestřih besedy, která proběhla v Divadlo Husa na provázku jako součást přípravy inscenace podle románů Rudolfa Slobody v režii J. A. Pitínského. Připravila Alena Blažejovská.

V diskusi hovoří Jan Antonín Pitínský, Juraj Nvota Alexander Balogh, Ján Litvák. Moderuje Simona Petrů.

Připravil ČRo Brno v roce 2016. Premiéra 20. 2. 2016 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Kabinet Sloboda: Diskuse o životě i díle podivínského spisovatele. In web ČRo Brno, únor 2016 (článek + nahrávka sestřihu diskuse). – Cit.: Slovenský spisovatel Rudolf Sloboda žil a psal zvláštním způsobem, který vzbuzoval nadšení i pochybnosti. V divadle Husa na provázku o jeho zajímavých osudech i díle debatovali třeba J.A. Pitínský nebo Juraj Nvota. Sestřih diskuse si můžete poslechnout i vy.

Kabinet Sloboda se stal součástí příprav divadelní inscenace podle Slobodových románů Uršula a Rubato v režii Jana Antonína Pitínského. Právě on a slovenští hosté Alexander Balogh, Ján Litvák a Juraj Nvota se zúčastnili debaty moderované Simonou Petrů.

Rudolf Sloboda
(16. dubna 1938 – 6. října 1995)
- slovenský spisovatel a dramatik
- studia na vysoké škole nedokončil a odjel pracovat do dolů v Ostravě
- 1962 – 1964 práce ve Vítkovických železárnách
- 1965 – 1969 redaktor ve vydavatelství Smena
- 1972 – 1984 dramaturg ve Slovenské filmové tvorbě
- 1984 krátce pracoval v nakladatelství Slovenský spisovatel, pak se živil jako spisovatel na volné noze

Rudolf Sloboda prožil většinu svého života v Devínské Nové Vsi, kde se narodil a kde v roce 1995 spáchal sebevraždu. Tento slovenský prozaik, básník, dramatik, scenárista a autor literatury pro děti a mládež pocházel z rodiny chorvatského starousedlíka a úředníka. Rodiče se rozvedli a matka kromě Rudolfova otce přežila i svého druhého manžela a také následujícího druha. Tato skutečnost je ve Slobodově díle opakovaně ztvárňována a promýšlena.

Sloboda studoval filozofii na Univerzitě Komenského v Bratislavě, ale po roce studium ukončil a odjel pracovat do dolů v Ostravě. Vrátil se do Bratislavy, kde pracoval jako stavební dělník. Poté následovala vojenská prezenční služba v jižních Čechách, po ní opět Ostrava a nakonec návrat do rodné obce. Zde se oženil a narodila se mu dcera.

Jak vysvětlil Alexander Balogh: Slobodův způsob psaní vychází z jeho autobiografie, ale současně je protkaný originálními filozofickými a společenskými reflexemi. „O kvalitě jeho díla u nás nikdo nepochybuje,“ prohlásil Balogh, „jeho způsob života byl sice poustevnický a podivínský, ale kdo ho znal, měl ho velmi rád.“ Lidé ho, podle Jána Litváka, považovali za „mudrce na částečný úvazek“.

Jeho manželka studovala architekturu, ale onemocněla paranoidní schizofrenií. Sloboda se domníval, že v jednoduchém domku po předcích, kde bylo nutno tvrdě pracovat, sekat dřevo, chodit pro vodu, plynové bomby atd., bude na manželku tento způsob života působit ozdravně. Byl také přesvědčen, že jí pomůže, když ji bude stále něčím úkolovat. Mýlil se však.

Sám prošel čtyřikrát protialkoholní léčbou. V závěru života se mu několik let dařilo abstinovat, ale nakonec se staré návyky vrátily a spisovatel prožil zkrat. V 57 letech se ve svém domě oběsil.

Rudolf Sloboda dovedl vyjádřit hluboké filozofické pravdy prostřednictvím banálních vět. Pokud je vůbec možné vyslovit zjevené pravdy běžnou řečí prostých lidí – uzavírá Ján Litvák – byla to právě Slobodova parketa. Jeho román Krev, který vyšel v roce 1991 a zachycuje přechod z totality do demokracie, bývá považován za nejlepší slovenský román 20. století.

Radiodokument