Polní pošta 1/??? (196?)

Přidal: Premek |

Únor 25, 2016

Zdeněk Svěrák, Jiří Šebánek. Hudba Jaroslav Uhlíř. Použitá hudba Zelené pláně, Šest šťastných čísel, Děti slunce, Killy Watsch – lidová z Belgie. Režie Věra Kovaříčková.

Účinkují Zdeněk Svěrák, Dagmar Dvořáčková a Jiří Šebánek.

Natočeno 1964. Premiéra 13. 9. 1964 (ČS I, 10:00 – 10:45 h.) v rámci armádního vysílání.

Lit.: Pilátová, Agáta: Jaroslav Uhlíř: Kamarád od Svěráka topí dřevem. In Týdeník Rozhlas 36/2014 (rozhovor). – Cit.: (…) Začínal jste v rozhlase, tam by přece drmolení neprošlo, ne?

Vždyť já v rádiu nemluvil, jen jsem tam hrál. Začínal jsem v armádní redakci tehdejšího Československého rozhlasu, která sídlila v Dykově ulici. Tam byla v šedesátých letech výborná parta, pracovali tam Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Karel Šebánek, režisérka Helena Filipová. Nahoře byly kanceláře, dole piáno. Tam jsme hráli. Nejprve jsem na písničkách spolupracoval s Čepelkou, později se Svěrákem. Pamatuji si třeba na jeden vánoční pořad, bylo v něm asi pět písniček. Nejvíc zabodovala písnička Strašidýlko Emílek, kterou jsme potom dost dlouho hráli.

Vybavuji si: „Uši má z angorského králíka, naříká, strašidelně naříká, je to mé ochočené strašidlo…“ Už v té době jste se tedy věnoval tvorbě pro děti?

Vlastně to „odpálil“ právě Zdeněk Svěrák tím vánočním pořadem. Taky se pamatuji na Polní poštu, kterou měl na starosti Miloň Čepelka a moderoval ji s Dagmar Dvořáčkovou. Silvestrovskou Polní poštu připravil Svěrák a já u toho fungoval jako hudební dramaturg, pro obveselení jsem pouštěl řízné pochody, takové ty správné budovatelské „fláky“. (…)

Lit.: Hertl, David: Archiv Plus – Hlásí se Polní pošta! Slavná historie armádního rozhlasu, v němž poprvé zaznělo jméno Jára Cimrman. In web ČRo Plus, leden 2015 (článek). – Cit.: (…) Jenže poměrně vysoká koncentrace talentovaných mladých lidí v řadách redaktorů armádního rozhlasu se prostě nemohla neprojevit. Vysílání pro vojáky bylo rok od roku pestřejší, přibývaly barvité reportáže z vojenského prostředí, později i delší pásma se scénkami.

Doposud poměrně nudné programy, postavené především na příbězích vzorných vojáků a vedoucí roli komunistické strany v armádě, se stávaly různorodějšími.

Najednou i pravidelný pořad Polní pošta poslouchali lidé, kterým vlastně ani nebyl určen. Podobně to bylo i s Vojenským večerníkem, který obsahoval nejen zprávy z vojenského prostředí, ale také rozhovory s vojáky, čtení z jejich dopisů i z dopisů jejich příbuzných, literární četbu a později i satiru. (…)

Rok po okupaci ze srpna 1968 došlo k výměně vedení redakce, vedoucího redaktora Slavomila Vondráška nahradil politicky „prověřený“ Bohuslav Kysilka, pověřený úkolem „normalizovat“ armádní vysílání – a to byl i signál pro Zdeňka Svěráka, Miloně Čepelku a Jiřího Šebánka sbalit kufry.

Zůstaly jen ideologicky zcela bezpečné pořady, jako například Polní pošta. Ta se vysílala ještě na počátku 90. let – to už ale v rámci Hlavní redakce armády, bezpečnosti a brannosti, která zanikla 1. dubna 1990.

„Redakce armádní tematiky vznikla pak v rámci stanice Československo. Od ledna 1993 ji nahradila armádní rubrika začleněná do stanice Radiožurnál. V roce 1995 se změnila na armádní redakci a připravovala pořad A – klub, který do určité míry nahradil Polní poštu. Vysílal se ještě v roce 2003, ale to už na stanici Praha,“ říká vedoucí Archivních a programových fondů Českého rozhlasu Eva Ješutová.

Lit.: Kerbr, Jan: Dělám jenom to, co mi pánbůh dovolí. In Divadelní noviny 19/2002 (rozhovor s Miloněm Čepelkou). – Cit.: (…) Uváděl jsem Polní poštu, což byl pořad s písničkami v neděli ráno. Jmenovalo se to nejdřív všelijak tak vojensky nebo polovojensky, třeba V neděli se nevelí. S Polní poštou jsem skončil v devětašedesátém, když jsme celá armádní redakce, tedy Jirka Šebánek, Zdeněk Svěrák a já, z rozhlasu odešli. (…)

Lit.: Svěrák, Zdeněk: Čepelka neboli Čepiga. In Divadelní noviny 19/2002 (glosa Zdeňka Svěráka o Miloni Čepelkovi). – Cit.: Jak jsme byli hloupí! Když jsme založili Divadlo Járy Cimrmana, nedali jsme jeho spoluzakladateli Miloni Čepelkovi žádnou kloudnou roli. Ani v Aktu, ani ve Vyšetřování ztráty třídní knihy. Mluvil jen v úvodním semináři jako tzv. tajemník.
To se musel Karel Velebný vybourat v autě, aby po něm převzal roli Žílové. Proč jsme byli tak slepí? Brali jsme ho zřejmě jako lyrického básníka, jemuž vyšla v Čs. spisovateli celá sbírka (Když se dnes nevrátím) a jako rozhlasového spíkra (Polní pošta). Věděli jsme, že se rád směje, až si musí sundat brejle, aby si osušil slzy, to jo, ale že by veřejně na jevišti klaunoval, to ne, to jsme po něm přece nemohli chtít. (…)

Lit.: Hess, Ludvík: S Miloněm Čepelkou se známe 40 let. In web Ludvík Hess, 15. 5. 2005 (vzpomínka). – Cit.: V neděli 15. května jsme s básníkem, textařem, scenáristou a hercem Divadla Járy Cimrmana Miloněm Čepelkou na Hájku oslavili 40. výročí našeho seznámení. Pravdou je, že přesné datum není známo ani jednomu z nás, jisté ale je, že na přelomu roku 1964 a 1965 jsem přišel do redakce armádního vysílání Polní pošta, v němž dva mladí redaktoři Miloň Čepelka a Zdeněk Svěrák vysílali písničky a vzkazy mladým mužům sloužícím v armádě. Oznámili jsme spolu vojákům, že mohou Divokému vínu posílat svoje básničky.

Lit.: anonym: Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř. In web Rádio Impuls, 12. 10. 2007 (rozhovor + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Jak jste se vlastně dali dohromady? Zdeňku, my víme, že vy jste starý rozhlasák.

Svěrák: „Ano. On byl vojín a pěstoval tam hudbu a se svou kapelou vyhrál soutěž ASUT.“
Uhlíř: „Ano, byla to soutěž ASUT – armádní soutěž umělecké tvořivosti. Konečně jsi to řekl správně.“
Svěrák: „A můj kamarád Miloš Čepelka, který tam dělal pořad Polní pošta pro vojáky, si ho pozval, oni mu tam zahráli a tak se sčuchli. A já jsem ze své redakční kanceláře slyšel, jak on dole v hale – měli jsme tam křídlo – jak tam spolu dělají písničky. A mě se to strašně líbilo. Jednou jsem prý sestoupil dolů s textem písničky a požádal jsem – pane Uhlíři, nezkusil byste také můj text pro děti? On si to vzal do kapsy, jmenovalo se to strašidýlko Emílek, a příště mi to přinesl. To tedy byla naše první společná píseň a je tomu 40 let.“ (…)

Radiodokument