Portréty – Milena Jesenská: Na doraz (2016)

Přidal: Premek |

Únor 27, 2016

Asi už nikdo nezbaví Milenu Jesenskou označení „přítelkyně Franze Kafky“. Jakkoli byla její převážně korespondenční známost s tímto spisovatelem pro Jesenskou důležitá, v jejím životě toho najdeme víc, co stojí za zmínku. Připravil David Hertl.

Hovoří David Hertl a Pavel Hlavatý.

Natočeno 2016. Premiéra 25. 2. 2016 (ČRo Plus, 18:00 h.; 30 min). Repríza 13. 7. 2017 (ČRo Plus, 20:10 h.). K poslechu zde.

Lit.: Hertl, David – Hlavatý, Pavel: Milena Jesenská: Na doraz. In web ČRo Plus, únor 2016 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Asi už nikdo nezbaví Milenu Jesenskou označení „přítelkyně Franze Kafky“. Jakkoli byla její převážně korespondenční známost s tímto spisovatelem pro Jesenskou důležitá, v jejím životě toho najdeme víc, co stojí za zmínku.

Psala i nosila kufry

Rodačku z Prahy (*1896) poznamenala smrt matky. Po celé dětství se snažila Milenu všestranně kultivovat, ale zemřela, když dceři bylo šestnáct let. Milenin vztah k otci, váženému univerzitnímu profesorovi Janu Jesenskému, nebyl jednoduchý. Absolvovala elitní pražské dívčí gymnázium Minerva (1915) a na přání otce studovala pár semestrů medicíny, dlouho tam ale nevydržela.

Vzpurná a vášnivá Milena inklinovala k životu intelektuální bohémy. V kavárnách se setkala se spisovateli Maxem Brodem a Franzem Werfelem, bláznivě se zamilovala do Ernsta Pollaka, o deset let staršího židovského literáta. Provdala se za něj a společně v březnu 1918 odešli do Vídně.

Chod domácnosti financovala především Milena: psala do módních magazínů a v době, kdy bylo peněz málo, se snažila dávat zájemcům hodiny češtiny. A také nosila kufry na nádraží… Postupně si vybudovala pověst schopné novinářky. Po vzniku samostatného Československa přispívala do pražských novin a časopisů jako „vídeňská“ korespondentka a její práce zajímavě zachycují atmosféru Rakouska v prvních poválečných letech.

Nejkrásnější dopisy

Fascinace povídkou Franze Kafky, kterou se rozhodla přeložit, ji přivedla ke vzájemné spolupráci s ním (seznámili se během Mileniny krátké návštěvy v Praze na podzim 1919) a posléze i k milostné korespondenci. V mnohém se přitahovali a současně lišili. Setkali se dvakrát, potom si už jen psali. Okouzlení, jež vzbudila v Kafkovi, lze cítit i po letech:

„Dva lidé mohou mít jen jeden jediný rozumný důvod pro to, aby se vzali, a to je ten, že se nemohou nevzít. Že prostě nemohou bez sebe žít. Beze vší romantiky, sentimentality, tragiky, to existuje. To existuje totiž denně, a je-li to láska či něco jiného, je to rozhodně nejcennější a nejoprávněnější pocit na světě,“ napsala v jednom z nejslavnějších článků Ďábel u krbu.

„Jsou to jedny z nejkrásnějších milostných dopisů, jaké jsem kdy četl,“ napsal Max Brod. Někdy v té době se rozpadá Milenino manželství s Pollakem. Poznává Franze Xavera Schaffogtsche a odchází s ním do vesnice nedaleko Drážďan, kde publikuje v tamějších levicově orientovaných časopisech. I tento vztah ale končí a roku 1925 se Milena vrací do Prahy, kde se v roce 1927 podruhé provdala za českého architekta Jaromíra Krejcara.

„Ona je živoucí oheň, jaký jsem dosud nepoznal,“ líčil v dopise příteli Maxi Brodovi. Vzájemnou korespondenci měl ukončit v roce 1923 sám Kafka, který údajně nechtěl, aby přátelství sklouzlo do erotické roviny. Nabízí se ale i jiné vysvětlení, zhoršující se Kafkův zdravotní stav; zemřel v červnu 1924.

V roce 1928 se jim narodila dcera Jana. Milenu ale sužovaly zdravotní problémy a bolesti tišila morfiem, na kterém se stala závislou a podstoupila drsnou odvykací kůru.

Na doraz

Jesenská byla v té době součástí pražské literární scény, uplatnila své schopnosti především jako novinářka, přispívala do deníku Tribuna, Národních listů, Lidových novin, na konci dvacátých let byla krátce redaktorkou týdeníku Pestrý týden.

Své články vydala i knižně v Topičově nakladatelství, velký úspěch slavila její kuchařka Mileniny recepty (sama nikdy nevařila – ve skutečnosti šlo o recepty, které nasbírala od čtenářek svých článků). Čtenáři měli rádi její svěží styl a lidský přístup k tématu. Poutavé příběhy stavěla z vlastních pocitů a postřehů. Její pronikavé a jazykově vybroušené fejetony a reportáže se dočkaly světového uznání. Své fejetony shrnula do souborů Cesta k jednoduchosti a Člověk dělá šaty. Překládala tvorbu německých, francouzských, anglických, amerických a ruských autorů.

Neklidná, temperamentní, svobodomyslná, tvrdohlavá, neústupná, vzdorovitá – ale také vnímavá, bystrá a vše prožívající i konající opravdově, někdy doslova na doraz. Taková byla podle svědectví Milena Jesenská. „Vysoká, elegantní, pohybovala se vláčným, rytmickým krokem, měla velké, výrazné ruce a dlouhé vlnité vlasy. Nosívala dlouhé, splývající róby v modrošedých a fialových odstínech,“ napsala o ní britská novinářka Mary Hockadayová.

Komunistická etapa

Manželství s levicově orientovaným Krejcarem přivedlo Jesenskou v roce 1931 do KSČ a k publikování v Tvorbě nebo komunistickém magazínu Svět práce. V domě, kde tehdy žila, se na pravidelných sobotních debatách u párku scházela levicová kulturní společnost. Býval tam hostem například Julius Fučík, v bytě se po vydání zatykače ukrýval Klement Gottwald. Z komunistického poblouznění ale Jesenská vystřízlivěla.

„Byla od přírody málo náchylná k politickým iluzím a uměla se od nich proto také lehčeji osvobodit. Byla ušetřena degenerace v profesionální revolucionářku,“ napsala její pozdější kolegyně z koncentračního tábora Margarete Buber-Neumannová.

Sama Jesenská viděla své členství v KSČ takto: „Jednou jsme se usnesli, že je něco bílé, druhý den jsme se museli usnášet, že je to černé.“ Její členství v KSČ skončilo v roce 1936, kdy odmítla politické procesy ve stalinském Sovětském svazu.

Milena v Přítomnosti

Od roku 1930 psala Jesenská do Peroutkovy Přítomnosti. Články pro tento týdeník lze označit za její novinářský vrchol. Patří k tomu nejlepšímu, co československá žurnalistika v předválečné době nabízela. V osobním životě úspěšná nebyla, manželství s Jaromírem Krejcarem se rozpadlo, Jesenská později žila s Evženem Klingerem. Pro Přítomnost psala i po březnu 1939, kdy už byla zapojena v protinacistickém odboji. Podílela se na vydávání ilegálního časopisu V boj a pomáhala při emigraci řadě rodin – především rakouským a německým Židům v Praze a také českým vojákům.

Jesenská je „předávala“ medikovi Joachimu von Zedwitzowi, který je převážel na Ostravsko do blízkosti polských hranic, odkud pokračovali dál na sever. V listopadu 1939 byla Jesenská zatčena a po pobytu ve věznici v Drážďanech deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Pracovala tam na ošetřovně a i v těžkých podmínkách si podle svědectví zachovala vnitřní svobodu, intelektuální nezávislost a praktický rozum.

Její chatrné zdraví ale nevydrželo a 17. května 1944 tu zemřela. Vzpomínky spoluvězenkyně Buber-Neumannové Kafkova přítelkyně Milena vyšly v češtině poprvé v roce 1982 u Škvoreckých v Torontu. Daleko více publikací o ní vyšlo po roce 1990.

V dubnu 1995 jeruzalémský památník holocauastu Jad Vašem udělil Jesneské cenu Spravedlivá mezi národy a v říjnu 1996 ji Václav Havel in memoriam propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy.

Nezkreslený obraz Mileny Jesenské, bez obligátního „kafkovského“ nánosu, se pokusí posluchačům zprostředkovat publicista Pavel Hlavatý v pořadu Portréty ve čtvrtek 25. února ve 20:10 hodin.

Radiodokument