Blahoslavení tiší (2016)

Přidal: Premek |

Březen 21, 2016

Jiří Orten a Zdeněk Urbánek. Rozhlasová úprava divadelní hry o čtyřech dějstvích a exodu. Lyrickodramatická existenciální hra o konfliktu mezi světem duševní čistoty a cynického pragmatismu. Hudba Kora et le Mechanix (Michal Kořán – syntezátory, elektronika, elektronické dechové nástroje; Filip Homola – syntezátory, elektronika). Dramaturgie Hana Hložková. Zvuk Michal Zelinka. Režie Radim Nejedlý.

Osoby a obsazení: Němá (Simona Rejdová), otec (Zdeněk Bureš), matka (Jana Štvrtecká), podnájemnice (Drahomíra Hofmanová), on (Michal Isteník), Exodus (Martin Siničák), 1. muž, host, soudce (Ladislav Kolář), 2. muž, host, soudce (Miroslav Černý), 3. muž, host, soudce (Dalibor Buš), 4. muž, host, soudce (Jiří Daniel), žena, host, soudkyně (Věra Zástěrová).

Nastudovalo Brno v roce 2016. Premiéra 18. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 62 min.). Repríza 31. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 24. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Původní text zde.

Lit.: Hložková, Hana: Jiří Orten a Zdeněk Urbánek: Blahoslaveni tiší. In web ČRo 3 Vltava, červen 2016 (článek). – Cit.: Divadelní drama Blahoslaveni tiší vzniklo v roce 1941 ve spolupráci Jiřího Ortena a Zdeňka Urbánka. Čtyřaktová hra byla inspirována Urbánkovou povídkou Florian a mlčení ze souboru Úžeh tmou. Základní dějovou linku tvoří jednoduchá rodinná situace – rozpadající se manželství a pravděpodobná „příčina“ tohoto krachu. Za tu je označována dospívající dcera onoho páru. Dívka, uvržená do němoty, je jakýmsi zrcadlem emočně nevyrovnaného vztahu rodičů, který se skládá ze lží, zraňování a přetvářek. Lyricky zhmotněná postava duševně čisté dívky stojí v kontrastu k pragmaticky uvažujícím rodičům a ostatním „dospělým“ postavám.

Konflikt se vyostřuje v momentě, kdy se pár rozhodne svou dceru na rok svěřit do péče podobně křehkého mladíka. Drama vyústí v cynický výstup soudců, jimž se mladý hoteliér musí zodpovídat z údajného zločinu spáchaného na dívce. Jazykově opulentní text vrcholí v existenciálním monologu vykonavatele spravedlnosti.

Přestože hra v sobě nese záměrný patos, nepostrádá dramatické napětí a zvraty. Proud básnické řeči nachází uplatnění právě v rozhlasovém zpracování, které je zajímavé důmyslným propojením herecké složky s hudebně zvukovou. O tu se postarali zejména skladatelé Filip Homola a Michal Kořán, působící pod značkou Kora et le Mechanix. Minimalistická, elektronicky náladová hudba, citlivě propojená s dramatickými situacemi mnohdy i lyrického zaměření, dává inscenaci sugestivní, přitom nadčasový, ráz. Interpreti byli v režii Radima Nejedlého vedeni k civilnímu hereckému projevu, který má v případě několika postav navíc i druhou stránku – poetickou a introspektivní.

Jiří Orten (1919 – 1941) a Zdeněk Urbánek (1917 – 2008) patřili ke generaci 30. let, kterou spojovalo dozrávání v předválečném a válečném období. Pocity zmaru, tísně, nejistot, ztráty hodnot a idejí je nasměřovaly k tvorbě, ve které se zaměřovali na přítomnost a na konkrétní lidské osudy. Stali se pozorovateli, nebo spíš svědky těchto osudů, jež zaznamenávali v různých literárních útvarech. Předčasně zesnulý Jiří Orten proslul nejvíce jako básník, zatímco Zdeněk Urbánek se věnoval zejména próze, později také překladům a esejistice. Lyrickodramatická existenciální hra Blahoslaveni tiší, pojednávající o konfliktu mezi „světem“ duševní čistoty a cynického pragmatismu, je ojedinělým dílem nejen kvůli spolupráci dvou výrazných literátů. Podstatou hry je emocionální důraz směřovaný k posluchači (divákovi, čtenáři), jenž se dokáže vcítit do niterných trýzní, úzkostí a bolů lidských bytostí, toužících po naplněné lásce a pochybujících o smyslu svého bytí. Ve více než sedmdesát let staré hře je zaznamenáno všechno to, co se silně dotýká i současníka.

Rozhlasové hry