Portréty – Manželé Rosenbergovi (2016)

Přidal: Premek |

Březen 31, 2016

V březnu 1951 žily Spojené státy americké procesem s manželi Rosenbergovými – špiony, kteří pomohli vyzradit Sovětům tajemství atomové bomby. Pětašedesát let starý případ připomene pořad Portréty. Připravil David Hertl. Technická spolupráce Jaroslav Novotný.

Hovoří historik Jan Adamec. Ukázky čte David Schneider.

Natočeno 2016. Premiéra 31. 3. 2016 (ČRo Plus, 20:05 h.; 25 min). K poslechu zde.

Lit.: Hertl, David: Manželé Rosenbergovi: Když obžaloba musí mlčet. In web ČRo Plus, březen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Svou zradou jste fakticky narušili chod dějin na úkor naší země,“ zněl rozsudek smrti nad manželi Rosenbergovými za špionáž, která vedla k předání plánů k jaderné bombě Rusům.

Byla to jedna z velkých afér prvních let studené války. Soudní proces, který začal v USA před pětašedesáti lety, zůstává jedním z nejkontroverznějších v poválečném období.

Nikdy se nepřiznali

Kdykoli se americké sdělovací prostředky v průběhu studené války zmínily o nedodržování lidských práv v zemích socialistického bloku, padalo z opačné strany jako argument jméno manželů Rosenbergových – těch prý nevinných obětí amerického imperialismu. Jak to bylo doopravdy?

Tenhle špionážní případ přitáhl na začátku padesátých let celosvětovou pozornost. V prvních letech studené války a v atmosféře zjitřené válkou v Koreji byli Rosenbergovi, američtí komunisté, odsouzeni k trestu smrti za špionáž ve prospěch Sovětského svazu. Soudní proces, který začal 6. března 1951, vyvolal vlnu protestů, mnoho lidí se domnívalo, že špionáž nebyla Rosenbergovým (kteří se nikdy nepřiznali) dostatečně prokázána. V pozdějších letech zveřejněná fakta ale spíše potvrzují, že Rosenbergovi, jediní civilisté popravení v historii USA za špionáž, patřili k sovětským špionům a že proces vykonstruovaný nebyl.

Dal jim prý jen nesmyslnou čmáranici

Oba se narodili v New Yorku (Julius 1918, Ethel 1915) a pocházeli z chudých židovských rodin. Seznámili se v roce 1936 jako členové mládežnické komunistické organizace, vzali se o tři roky později. Julius pracoval od roku 1940 jako inženýr v armádních laboratořích v New Jersey, Ethel byla sekretářkou. Agentem sovětské tajné služby NKVD se Julius údajně stal v roce1942 av letech 1944 až 1945 předal důstojníkovi sovětské rozvědky Alexandru Feklisovovi mnoho tajných informací, které snad měly obsahovat i údaje o součástkách potřebných k vývoji jaderné bomby.

Příběhu manželů Rosenbergových, prolomení sovětského kódu a také důvodům, proč museli američtí žalobci u soudu spíše mlčet, je věnován další z pořadů Portréty. Hostem bude historik Jan Adamec, který se dlouhodobě věnuje studené válce.

Pozdější rozbory historiků se ale přiklánějí k tomu, že Rosenberg Sovětům vyzradil jen málo cenné informace, kterými jim pomohl při výrobě raket vzduch-země. Podrobnosti o atomové bombě to nejspíš nebyly: „Dal nám dětskou mazanici, která nedávala smysl,“ řekl po letech Feklisov, který Rosenberga ke spolupráci získal. Každopádně když v srpnu 1949 Sovětský svaz oznámil úspěšnou zkoušku atomové bomby, zažily Spojené státy šok. FBI poté zjistil únik tajných materiálů o výrobě jaderné zbraně ze sídla amerického výzkumu Los Alamos v Novém Mexiku. V červenci 1950, necelý rok po zahájení vyšetřování, odhalily americké výzvědné služby manžele Rosenbergovy.

Mluvili – a dostali dlouholeté tresty

Tajné materiály (nejdůležitějším byl rozněcovací mechanismus jaderné bomby) měl předat Rosenbergovým David Greenglass, jenž sloužil ve středisku v Los Alamos. Greenglasse pro spolupráci se sovětskou špionáží získala jeho sestra Ethel Rosenbergová. Od Rosenbergových převzal data špión Harry Gold, který je doručil sovětskému vicekonzulovi Anatoliji Jakovlevovi. Po Greenglassově výpovědi byli úředníci FBI přesvědčeni, že mají proti Rosenbergovým dostatek důkazů a Julia zatkli 17. července 1950 (Ethel byla zatčena 11. srpna, doma zůstali jejich dva malí synové). Další konspirátor Morton Sobell uprchl do Mexika, byl však deportován k soudu do USA. Během procesu, který začal 6. března 1951, Rosenbergovi vše popírali. Proces skončil 9. dubna vynesením rozsudku smrti nad Rosenbergovými, soudce Irving Kaufmann tehdy řekl:

„Považuji váš zločin za horší vraždy. Tím, že jste předali Rusům atomovou bombu o celé roky dříve, než ji mohli podle našich vědců sami vyrobit, zavinili jste podle mého názoru komunistickou agresi v Koreji. … Svou zradou jste fakticky narušili chod dějin na úkor naší země.“ Hlavní svědek obžaloby Greenglass, který se až v roce 2001 přiznal, že tehdy proti své sestře křivě svědčil (chtěl si vysloužit mírnější trest a uchránit před stíháním svoji manželku Ruth), byl odsouzen k patnáctiletému vězení, Gold a Sobell dostali trest 30 let.

Rosenbergovi mlčeli – a byli popraveni

„Dal nám dětskou mazanici, která nedávala smysl,“ řekl po letech Feklisov, který Rosenberga ke spolupráci získal.

Odvolací návrhy byly odmítnuty. Žádost o milost pro manžele Rosenbergovy americký prezident Dwight Eisenhower zamítl, přestože ji podepsalo mnoho významných osobností, mimo jiné Albert Einstein a papež Pius XII. Popraveni byli 19. června 1953 na elektrickém křesle. Po otevření archivů CIA v roce 1995 se ukázalo, že se již koncem 40. let podařilo Američanům rozluštit šifrované telegramy sovětského konzulátu v New Yorku, který posílal zprávy do Moskvy. Podle nich patřila k nejaktivnějším vyzvědačům skupina vedená Juliem Rosenbergem, která za to získávala finanční odměnu. (Sám Rosenberg ale neprováděl špionáž pro peníze, byl agentem z přesvědčení – peníze od Sovětů mu sloužily jen na krytí nákladů spojených s výzvědnou činností). Telegramy ale nebyly během procesu zveřejněny zejména proto, aby se Moskva nedozvěděla, že se podařilo rozbít její kód. Dalším důkazem, který také nebyl v době procesu veřejnosti znám, je výpověď Jeroma Tartakowa, bývalého komunisty, jenž začal sloužit FBI a který byl nasazen do Rosenbergovy cely. Podle něj byl Rosenberg šéfem jedné skupiny, druhou vedli Joel Barr a Alfred Sarant, kteří ale stačili včas uprchnout (oba poté v 50. letech působili v Československu a později zemřeli v Moskvě).

Špioni po letech řekli pravdu

V roce 2008 Sobell, který vyšel z vězení v roce 1969, poprvé přiznal, že spolu s Juliem Rosenbergem ukradl tajné dokumenty týkající se amerického jaderného programu a že Sovětům prozrazoval vojenská tajemství. Poté připustili otcovu vinu i jeho dva synové Michael a Robert Rosenbergovi (používají jméno adoptivních rodičů Meeropol), kteří dříve žalovali americkou vládu a snažili se prokázat nevinu rodičů. Sobell rovněž řekl, že Ethel Rosenbergová o manželově špionážní činnosti nejspíš věděla, ale aktivně se na ní nepodílela.

Poprava Rosenbergových vyvolala vlnu mezinárodních protestů a otřásla americkou veřejností. Kauza Rosenbergových inspirovala řadu umělců, o případu byly natočeny filmy a například americký spisovatel Edgar Lawrence Doctorow se jím volně inspiroval při psaní slavného románu Kniha Danielova.

Radiodokument