Páteční večer – Několik tváří v jedné tváři (2016)

Přidal: Premek |

Duben 4, 2016

„Umělec, který sere na umění.“ Portrét básníka, hudebníka a výtvarníka Pavla Zajíčka, který se dožívá 65 let. Připravil Tomáš Mazal. Rozhlasová spolupráce Miloš Doležal. Překlad Martina Miššíková.

Hovoří překladatel a bývalý člen The Plastic People of the Universe Paul Wilson z Toronta, hudebník Gary Lucas z New Yorku, Pavlovi příbuzní – dcera Michaela, jeho otec Jaroslav nebo sestřenice Marie Hrdinová, Zajíčkův bývalý šéf stěhovácké firmy z New Yorku Sergej Sereděnko, blízcí přátelé Juliana Jirousová, Jáchym Topol, Luboš Drtina, Ladislav Heryán, spoluhráči ze skupiny DG 307 Tomáš Schilla, Tomáš Vtípil, Josef Rauvolf, Jaroslav Zajíček, Juliana Jirousová, Ladislav Heryán, Jáchym Topol, J. H. Krchovský, Tomáš Vtípil, Ivo Pospíšil, Vlasta Třešňák, Paul Wilson, Marie Hrdinová, Dana Němcová, Ondřej Němec, David Němec, Vladimír Drápal, Jiří Rejthar, Tomáš Schilla, Luboš Drtina, Michaela Zajíčková. Z New Yorku Peter Seredenko a Gary Lucas.

Účinkuje Stanislav Šárský a Petr Šrámek.

Natočeno 2016. Premiéra 15. 4. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 22:00 h.). Repríza 21. 11. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Večer na téma.

Lit.: Mazal, Tomáš: Několik tváří v jedné tváři. In Týdeník Rozhlas 15/2016 (článek). – Cit.: Význačnému českému básníkovi, hudebníkovi a výtvarníkovi Pavlu Zajíčkovi je věnovaný Páteční večer s datem 15. dubna. Rozhlasová Vltava ho vysílá v den Zajíčkových šedesátých pátých narozenin.

Žánrově těžko zařaditelný Pavel Zajíček je mnohým znám hlavně jako jedna z nejvýraznějších postav českého undergroundového společenství sedmdesátých let minulého století. Když mu bylo dvacet dva let, založili spolu s Mejlou Hlavsou skupinu DG 307, která Zajíčkovi již tehdy sloužila k experimentálnímu zhudebnění vlastních textů, byt‘ na samém prvopočátku jen v podobě strohé deklamace za zvukového doprovodu rozličných předmětů. Během let skupina DG 307 vystřídala nejedno obsazení, doznala zvukových proměn a po roce 1990 i znovuvzkříšení. S ustálenou, hudebně v plné síle vynikající formací DG 307 Pavel Zajíček vystupuje dodnes. V roce 1976 byl ve vykonstruovaném soudním procesu Pavel Zajíček spolu s některými členy The Plastic People of the Universe odsouzen za výtržnictví na jeden rok odnětí svobody. Po propuštění podepisuje Chartu 77 a z nesvobodné země v roce 1980 odchází do emigrace. Žije ve Švédsku (Uppsala, Goteborg), později se stěhuje do USA (New York). V roce 1990 až 1995 žije mezi Prahou a New Yorkem, natrvalo zpět do Prahy se vrací až v roce 1995.

Skupina DG 307 je jen jedna z několika Zajíčkových tváří. Jinou je tvář výtvarníka, tvořícího své artefakty (již z doby pobytu ve Švédsku) z nalezených předmětů, dřevin vyplavených z moře, úlomků předmětů, koláží. Další podobu tváře Pavla Zajíčka lze spatřit v úspěšném multimediálním představení Pustina. Tou nejdůležitější je však tvář básníka, autora osobitých textů, deníkových zápisků, útržků vět a básnických sbírek.

Zajíček se od počátku tvorby intenzivně věnuje svému vnitřnímu světu, nechce revoltovat, nechce ohromovat. Jeho pozdější výpověď je plná jemných vláken těžko sdělitelných vjemů a pocitů, ale současně i neklidu. Nemá rád otázky, nechce hovořit o sobě, navenek jen mlčky pozoruje, přihlíží. Svoji tvorbu nepovažuje za umění. Žije příběhem „umělce, který sere na umění“, protože „všechno je úplně jinak“. Možná právě proto Zajíčkovy koncerty, výstavy, autorská čtení za střídmého hudebního doprovodu a další projekty přitahují publikum tří generací.

Není tedy náhodou, že jako refrén se v pořadu Několik tváří v jedné tváři ozývá i hledání odpovědi na otázku, kdo Pavel Zajíček vlastně je. Pokusí se jí nalézt mimo jiné překladatel a bývalý člen The Plastic People of the Universe Paul Wilson z Toronta, hudebník Gary Lucas z New Yorku, Pavlovi příbuzní – dcera Michaela, jeho otec Jaroslav nebo sestřenice Marie Hrdinová. V pořadu dále hovoří Zajíčkův bývalý šéf stěhovácké firmy z New Yorku Sergej Sereděnko, blízcí přátelé Juliana Jirousová, Jáchym Topol, Luboš Drtina, Ladislav Heryán, spoluhráči ze skupiny DG 307 Tomáš Schilla, Tomáš Vtípil a mnozí další.

Lit. Mazal, Tomáš: Několik tváří v jedné tváři. Portrét básníka, hudebníka a výtvarníka Pavla Zajíčka. In web ČRo 3 Vltava, 21. listopad 2018 (článek). – Cit.: Žánrově těžko zařaditelný Pavel Zajíček je pro mnohé znám jako jedna z nejvýraznějších postav českého undergroundového společenství 70. let minulého století. Komponovaný pořad představuje jeho tvorbu i osobnost z mnoha úhlů pohledu. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.

Ve svých dvaadvaceti letech spolu s Mejlou Hlavsou založili skupinu DG 307, která Zajíčkovi již tehdy sloužila k experimentálnímu zhudebnění vlastních textů, byť na samém prvopočátku jen v podobě strohé deklamace za zvukového doprovodu rozličných předmětů. Během let skupina DG 307 vystřídala nejedno obsazení, doznala zvukových proměn a po roce 1990 i znovuvzkříšení. S ustálenou, hudebně v plné síle vynikající formací DG 307 Pavel Zajíček vystupuje dodnes.

V roce 1976 byl ve vykonstruovaném soudním procesu Pavel Zajíček spolu s některými členy Plastic People odsouzen za výtržnictví na jeden rok odnětí svobody. Po propuštění podepisuje Chartu 77 a z nesvobodné země v roce 1980 odchází do emigrace. Žije ve Švédsku (Uppsala, Göteborg), později se stěhuje do USA (New Yorku). V letech 1990–1995 žije mezi Prahou a New Yorkem, natrvalo zpět se do Prahy vrací až v roce 1995.

Zajíček se od počátku své tvorby intenzivně věnuje svému vnitřnímu světu, nechce revoltovat, nechce ohromovat. Jeho pozdější výpověď je plná jemných vláken těžko sdělitelných vjemů a pocitů, ale současně i neklidu. Nemá rád otázky, nechce hovořit o sobě, navenek jen mlčky pozoruje, přihlíží. Svoji tvorbu však Zajíček nepovažuje za umění. Žije příběhem „umělce, který sere na umění“, protože „všechno je úplně jinak“. Možná právě proto Zajíčkovy koncerty, výstavy, autorská čtení za střídmého hudebního doprovodu a další projekty přitahují publikum tří generací. Od nejstarších pamětníků po mladistvé, neznajíce minulost.

V pořadu dále hovoří Pavlův bývalý šéf stěhovácké firmy z New Yorku Sergej Sereděnko, blízcí přátelé Juliana Jirousová, Jáchym Topol, Luboš Drtina, Ladislav Herián, spoluhráči ze skupiny DG 307 Tomáš Schilla, Tomáš Vtípil a mnozí další.

Připravil: Tomáš Mazal
Rozhlasová spolupráce: Miloš Doležal
Překlad: Martina Miššíková
Hovoří: Pavel Zajíček, Josef Rauvolf, Jaroslav Zajíček, Juliana Jirousová, Ladislav Heryán, Jáchym Topol, J. H. Krchovský, Tomáš Vtípil, Ivo Pospíšil, Vlasta Třešňák, Paul Wilson, Marie Hrdinová, Dana Němcová, Ondřej Němec, David Němec, Vladimír Drápal, Jiří Rejthar, Tomáš Schilla, Luboš Drtina, Michaela Zajíčková. Z New Yorku Peter Seredenko a Gary Lucas.
Účinkují: Stanislav Šárský a Petr Šrámek

Natočeno v roce 2016.

Radiodokument