Portréty – Jaroslav Pecháček (2016)

Jaroslav Pecháček měl být původně právníkem. Nakonec ale řadu let vedl české a slovenské vysílání mnichovské Svobodné Evropy – a to dokonce i v bouřlivé době roku 1968. Připravil David Hertl.

Natočeno 2016. Premiéra 5. 5. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h). K poslechu zde.

Lit.: Hertl, David: Jaroslav Pecháček – čtvrt století ve Svobodné Evropě. In web ČRo Plus, květen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jaroslav Pecháček měl být původně právníkem. Nakonec ale řadu let vedl české a slovenské vysílání mnichovské Svobodné Evropy – a to dokonce i v bouřlivé době roku 1968.

Nacistická okupace – střet s první totalitou

Jaroslav Pecháček se narodil 4. září 1911 v Dolní Dobrouči u Ústí nad Orlicí. Pocházel ze zemědělské rodiny a měl osm starších sourozenců. Vystudoval arcibiskupské gymnázium v Praze a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Od studentských let se angažoval v politice. Jako věřící katolík působil v Československé straně lidové. 

V pořadu Portréty připomene Jaroslava Pecháčka historik Prokop Tomek, který se už řadu let systematicky věnuje mapování historie rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

Přes oficiální rozpuštění politických stran na podzim 1938 se někteří funkcionáři pokoušeli o politické sdružování. Pecháček zastupoval mladou generaci lidové strany v přípravném výboru organizace Mladá národní jednota. Okupace ukončila snahy o samostatnou politiku i v okleštěném státě. Jediným prostorem zůstala ilegalita.

Pecháček se v červnu 1939 podílel jako zástupce ilegální organizace lidovecké mládeže na přípravách integrace mládežnických organizací do odboje proti nacistické moci. Tajná organizace se měla nazývat Národní hnutí pracující mládeže. Programem byl boj proti germanizaci a za osvobození Československa. Po odhalení zatklo 29. května 1940 Jaroslava Pecháčka gestapo.

Krátká doba omezené demokracie

Vrchní zemský soud v Drážďanech Jaroslava Pecháčka 14. října 1941 odsoudil na dva roky a devět měsíců káznice za přípravu velezrady Německé říše. Byl odvezen do Waldheimu, kde byl až do propuštění 14. května 1943. V době zatčení byl už dva roky ženatý. Manželka Jana Pácaltová pocházela z Prahy, měsíc po zatčení manžela se jí 2. července 1940 narodil první syn Pavel.

Po propuštění žil Pecháček s rodinou v Dolní Dobrouči. Našel místo úředníka v Hospodářském a mlékárenském družstvu. A 29. října 1944 se v Dobrouči narodil druhý syn Jaroslav. Po skončení války se Pecháčkovi vrátili do Prahy. Pecháček začal pracovat v Československé straně lidové. Stal se tajemníkem předsedy strany a místopředsedy vlády Jana Šrámka. Ke dvěma synům Pecháčkovým ještě přibyla 13. ledna 1946 dcera Jana.

Únor 1948 a cesta do exilu

V únoru 1948 se stal Šrámek jedním z ministrů, kteří podali demisi na protest proti komunistickým manipulacím ve vládě Národní fronty. Po únorové porážce demokratů se neúspěšně pokusil opustit Československo. Jaroslav Pecháček přešel krátce po vytvoření nové Gottwaldovy vlády do funkce tajemníka Aloise Petra, nového lidoveckého ministra dopravy a předsedy „obrozené“ lidové strany.

Situace po únoru musela být asi pro všechny nejasná. Za těchto okolností se měsíc po převratu rozhodl Pecháček odejít do zahraničí. S manželkou opustili Československo 20. března 1948. S příbuznými se prý ani neměli čas rozloučit a děti poslali k babičce Marii Pácaltové na Prosek. Ovdovělá babička žila s dcerami Blaženou a Marií. Ty o úmyslu sestry a švagra odejít za hranice předem nevěděly.

Léta ve Svobodné Evropě

V zahraničí se Pecháčkovi (kromě odloučení od dětí) museli potýkat s existenčními potížemi. Uchytili se v Belgii. Pecháček dva roky pracoval v továrně na opravu jeřábů. Poté se na výzvu svého známého, novináře Pavla Tigrida, v lednu 1951 hlásil o zaměstnání v Radio Free Europe v Mnichově. A od 12. března 1951 se stal redaktorem československé redakce RFE. Ve vysílání užíval pseudonymu Pavel Borový.

Vydržel tam 25 let, i když ne celou dobu v Mnichově. Poměrně záhy se Pecháčkovi přestěhovali do USA, kde v New Yorku sídlila původní redakce RFE. V prosinci 1952 se za mořem Pecháčkovým narodilo čtvrté dítě, dcera Marie. Ve Spojených státech zůstali až do roku 1965.

V polovině padesátých let se snažila Státní bezpečnost navázat s Jaroslavem Pecháčkem kontakt. Hodlala jej vydírat s využitím dětí žijících v Praze. Ovšem ke skutečnému pokusu nakonec nedošlo. V roce 1965 nahradil Jaroslav Pecháček v RFE na místě ředitele československé redakce Julia Firta. Právě Pecháček tedy v této funkci zažil pražské jaro 1968, sovětskou okupaci a posrpnovou emigrační vlnu.

Mluvil do rozhlasu, psal pro noviny

V zahraničí se postupně objevily všechny tři děti Pecháčkových. Nejstarší Pavel se roku 1969 stal pracovníkem RFE. Měl praxi rozhlasového reportéra a režiséra z Československého rozhlasu v Praze. V polovině 70. let musel RFE v důsledku ekonomických škrtů opustit. Po úspěšném působení v Hlasu Ameriky se ale do RFE roku 1989 vrátil, a to dokonce na místo, které zastával předtím jeho otec.

Jaroslav Pecháček působil ve funkci ředitele československého oddělení RFE do roku 1975. Poté odešel na odpočinek a přestěhoval se s manželkou do USA. Již předtím se angažoval i v exilovém hnutí. Od května 1953 byl členem Rady svobodného Československa. Kromě žurnalistické práce v Rádiu Svobodná Evropa publikoval i jinak.

Na základě dokumentů získaných od bývalého československého diplomata v USA Jána Papánka napsal Pecháček knihu „Masaryk, Beneš, Hrad“. Publikoval v ní tajné dopisy, které psal Masaryk v letech 1926 až 1934 Edvardu Benešovi. Jsou dokladem Masarykova aktivního vstupování do vnitřní i zahraniční politiky. Kniha vyšla poprvé v Mnichově roku 1988, podruhé v Československu v roce 1996.

Pecháček psal i pro České slovo v Mnichově nebo pro římský katolický časopis Studie. Celou šíři jeho práce bychom poznali jen přístupem do jeho nezpracovaného archivu, který uchovává v USA dodnes rodina. Roku 1990 Jaroslav Pecháček navštívil Mnichov i Prahu. Prezident Václav Havel mu udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Jaroslav Pecháček zemřel 20. listopadu 1997 v americké Atlantě.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)