Mlčenlivý vrah (2016)

Přidal: Premek |

Květen 16, 2016

Dvacátý díl z cyklu Historie českého zločinu. Měly zemřít tři dívky, ale jedna přežila.Vrah mlčel když ho vyslýchali, mlčel, když ho soudili. Mlčel, protože neměl slova na svoji obranu. Případ, který vyšetřoval detektiv Alois Kinter, se odehrál v roce 1925 a tehdy byly této tragedie plné noviny. Připravila Bronislava Janečková. Scénář Bronislava Janečková a Miloš Vaněček. Režie Vít Vencl. Zvuk Petr Šplíchal.

Účinkují Hanuš Bor, Filip Kaňkovský, Vasil Fridrich, Klára Suchá, Dušan Sitek, Aleš Procházka.

Natočeno 2016. Premiéra 18. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h) v cyklu Historie českého zločinu. Repríza 9. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h) v cyklu Historie českého zločinu.

Lit.: Janečková, Bronislava – Vaněček, Miloš – Taud, Rostislav: Mlčenlivý vrah. In web ČRo, 9. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Měly zemřít tři dívky, ale jedna přežila. Vrah mlčel, když ho vyslýchali. Mlčel, když ho soudili. Mlčel, protože neměl slova na svoji obranu.

Sedm úderů kladivem, střelné zranění, popáleniny hlavy a přece Božena Říhová přežila. Byly toho tehdy v roce 1925 plné noviny. Násilník Jindřich Bažant totiž pocházel z bohaté pardubické rodiny, která vlastnila obchody s galanterním zbožím.

Detektiv Alois Kinter z pražského bezpečnostního oddělení ani jeho kolega inspektor Augustin Hromas zezačátku netušili, že obětí není jen Říhová, ale taky dvě ztracené dívky. Po Bažantovi se už několik dní pátralo. Až do 19. září 1925.

Podezřelý pouliční prodejce

Tehdy si strážníci Veselý a Louda ve Staroměstské pasáži v Praze všimli muže prodávajícího zlaté a stříbrné šperky. Neměl žádné doklady. Našli u něj peněženku s tisíci korunami, dvoje stříbrné hodinky, šest zlatých prstenů, stříbrný řetízek, další dvě peněženky a ostře nabitý revolver.

Měl u sebe taky dva lístky z úschovny na Wilsonově nádraží. Po vyzvednutí zavazadel byl ještě podezřelejší: v kufru bylo dámské spodní prádlo, šaty s krajkami, klobouk ozdobený květinami, na blůze i šatech stopy krve a neodeslaný dopis.

Josefu Šafaříkovi v Hrádku u Bohdanče, 15. září 1925

Milý tatínku, rozhodli jsme se s Jindřichem odejít, protože naší lásce nikdo nepřeje. Marie

Bažant objeven

I když podezřelý zapíral, že je oním „Jindřichem“ z dopisu, skončil ve vazbě. Inspektoři zjistili, že „Marie“ z dopisu bude nejspíš od začátku září pohřešovaná Marie Šafaříková, sestřenice Jindřicha Bažanta, který měl tak vážně zranit Boženu Říhovou.

Bohdanečtí četníci navíc ještě pátrali po Josefě Pavelkové, praktikantce z galanterního obchodu Bažantových. Bylo jasné, že ve vazbě sedí právě Jindřich Bažant. Pár dní zapíral, ale důkazů bylo moc. A tak přiznal, že jeho sestřenice a milenka Marie Šafaříková je po smrti. Chtěli se prý zabít společně.

Apatický vrah

Jindřich Bažant, který prakticky celý soud prosedí mlčky, je popraven provazem 27. června 1927. Podle novin bylo jeho posledním přáním vidět matku: „Chtěl jsem se jí vyzpovídat. Já jsem dosud simuloval a mlčel proto, že jsem nebyl schopen se hájit. (…) Pro mne bude smrt vykoupením.“

Už v pražské separaci se pokoušel oběsit na opasku. Po sebevražedných pokusech byl několikrát operovaný. Do poslední chvíle tvrdil, že zastřelením „Máničce“ (jak říkal Marii Šafaříkové) plnil přání a že se pak sám chtěl zabít.

Poslední sbohem

Podle Národní politiky z 28. června 1927 Bažant těsně před popravou „vroucně dvakráte políbil podobiznu zavražděné milenky Máničky Šafaříkové“. Její tělo odpočívá pod Tatrami. „Zdrcení rodiče žádali o převoz na náklad státu, ale marně.“

Radiodokument