Komunistický klid na práci (2016)

Přidal: Premek |

Květen 19, 2016

Jindřich Šídlo. Fejeton.

Natočeno 2016. Premiéra 18. 5. 2016 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Šídlo, Jindřich: Jindřich Šídlo: Komunistický klid na práci. In web ČRo Plus, 18. 5. 2016 (text+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Přesně před 26 lety, v květnu 1990, napsal někdejší prognostik a dnešní prezident Miloš Zeman slavný článek, v němž předvídal, že problém s komunistickou stranou vyřeší čas. Nediplomaticky řečeno, že jejich členové a voliči zanedlouho vymřou.

Je to jeden z mnoha Zemanových omylů: Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), oslavila o víkendu na svém sjezdu s jistým zpožděním 25. výročí své novodobé existence ve vcelku solidní kondici a v pozici početně nejsilnější opoziční strany ve sněmovně, pokud ji tedy můžeme považovat za opozici.

A i když titulky před sjezdem hlásaly, že se Vojtěch Filip, který stranu řídí už téměř 11 let, musí poprvé obávat silného protikanadidáta Josefa Skály z „ortodoxního“ křídla, dopadlo to jako vždycky: Filip celkem s přehledem svůj post obhájil.

Mimochodem, už jen tvrzení, že Skála reprezentuje jakýsi komunistický hard core, naznačuje, že Filip je vlastně cosi jako komunistický liberál či „Grebeníček s lidskou tváří“, jak se mu kdysi na počátku minulého desetiletí říkalo.

Nic není vzdálenější pravdě: Filip je myšlenkově starý komunistický dogmatik, lépe řečeno normalizační kádr, který ovšem dokonale ovládá všechny triky svého řemesla. Před svými voliči a členy dokáže svět vrátit do 80. let, do časů pofiderních jistot, pořádku a zaručených „volebních vítězství“.

V běžném provozu se z něj ale stává téměř cynický pragmatik dokonale ovládající jednací řád a všechny další náležitosti sněmovního života, včetně ochoty a připravenosti zobchodovat své hlasy s kýmkoliv za cokoliv.

Kdysi v roce 2003 pomohli zvolit Václava Klause, pak pomáhali Jiřímu Paroubkovi svrhnout uprostřed českého předsednictví EU Topolánkovu vládu a dnes si vedle prezidenta Zemana skoro výborně rozumějí s Andrejem Babišem, což by měl být z jejich pohledu přirozený třídní nepřítel: odpadlík a ještě k tomu miliardář.

Ze všeho nejvíc touží po tom, aby nikdy nemuseli plnit žádné své sliby, protože si vždycky můžou postěžovat na „primitivní antikomunismus“ – a všechno slíbit zase znova. A i když Miloš Zeman před 26 lety věštil něco úplně jiného, na pohodlných 11 až 15 procent to zatím bez problémů stačí.

Marně se proto Filipův vyzyvatel Skála snažil apelovat na ztracený revoluční zápal: „Musíme bojovat!“

Jenže na tohle už dnešní české komunisty neužije. Chtějí svůj klid na práci a ten jim zajišťuje jedině tahle taktika. Časy se ale přece jen viditelně mění i tady: Skálu nakonec komunisti zvolili Filipovým prvním místopředsedou. Za starých dobrých pořádků by takového odvážlivce nechali v lepším případě vyloučit ze strany a dost pravděpodobně i zavřít.

Eseje, fejetony, přednášky