Na dosah ruky (2016)

Přidal: Premek |

Květen 24, 2016

Jedenadvacátý díl z cyklu Historie českého zločinu. Pachatelé v bílých pláštích z 50 let. Lékaři, lékárníci a zdravotní sestry. Jak daleko může jít touha po drogách, když jsou stále na dosah ruky? Připravila Bronislava Janečková. Komentuje policejní historik Miloš Vaněček. Scénář Bronislava Janečková a Miloš Vaněček. Režie Dimitrij Dudík. Zvuk Petr Šplíchal.

Osoby a obsazení: paní Šafránková, uklizečka (Miriam Kantorková), lékárník – překupník (Ladislav Frej). Dále účinkují Marek Holý, Zdeněk Maryška, Jiří Suchý z Tábora, Jitka Jirsová, Martina Delišová, Miroslav Táborský.

Natočeno 2016. Premiéra 25. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h) v cyklu Historie českého zločinu. Repríza 12. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 15:30 h); 16. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 27. 9. 2020 (ČRo Plus, 16:34 h.).

Lit.: Janečková, Bronislava – Vaněček, Miloš – Taud, Rostislav: Na dosah ruky. Skutečné případy zdravotníků-narkomanů z 50. let. In web ČRo 2 Praha, 19. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Sestra napilovala ampule, stříkačkou morfin vysála, píchla si ho a stejnou stříkačkou naplnila ampuli vodou. Pak dvě oddělené části ampule přiložila k sobě, nad kahanem nahřála tak, aby se sklo roztavilo a spojilo.

V roce 1955 vyšla odborná studie Boj proti zneužívání omamných jedů. Ukázala, že se drogy kromě nočních podniků zneužívají taky v lékárnách a zdravotních střediscích…

Metody zneužívání opiátů lékaři a lékárníky v 50. letech byly dost podobné: rozkrádání zásob, recepty pro neexistující osoby, nahrazování morfinu v ampulích destilovanou vodou. Tehdy navíc neexistoval žádný policejní útvar specializovaný na drogy, a tak případy řešila kriminálka jako rozkrádání majetku.

Opiový zákon

Jeden „drogový“ zákon tu ale byl: tzv. opiový zákon. Zavedl se po druhé světové válce (meziválečný boj s drogami mapují naše případy Bílý jed nebo Prodavači snů). Podle opiového zákona se musel přesně evidovat příjem a výdej léků obsahujících omamné látky (Dicodin, Spasmalgin, Methadon, Methedrin…).

Doklady si lékárna uschovává po dobu pěti let. Podobné záznamy musela (a stále ještě musí) vést i zdravotní střediska a léky s omamnými látkami v ordinacích a nemocnicích musí být uzavřené a dostupné jen osobám, které s nimi pracují.

Skutečné případy

Například při vyšetřování případu morfinistky bylo v roce 1954 zjištěno, že kupovala 1 g morfia za 700 korun od pracovníka lékárny. Ten sám získával morfium machinacemi v záznamech nebo ze starých vyřazených léčiv, které nebyly důsledně zničeny.

Policejní spis výše zase ilustruje případ mladého lékaře, který byl kvůli machinacím s léky odsouzen na 6 měsíců podmíněně (klikněte pro zvětšení). V 50. letech se totiž řešila pouze léková závislost. V současnosti je drogová kriminalita daleko sofistikovanější. A o to sofistikovanější jsou i postupy policie.

Radiodokument