Příběhy Radiožurnálu – Nevidomá masérka Martina 1/5 (2016)

Přidal: Premek |

Červen 8, 2016

Připravil Ivan Studený.

Natočeno 2016. Premiéra 6. – 10. 6. 2016 (ČRo 1 Radiožurnál, 8:50 h.; 5 x 4 min.). K poslechu zde.

Lit.: Studený, Ivan: Pro nevidomé není cesta ze tmy ke světlu, ale k naději a nezávislosti. In web ČRo 1 Radiožurnál, červen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: I když ze života zmizí barvy, zůstanou vůně. Také sluchem jde vnímat prostor a jeho kvality. Citlivýma rukama může člověk poznávat svět i rozdávat úlevu. Temný svět nevidomých není úplně černý. To vzkazuje prostřednictvím Příběhů Radiožurnálu mladá Martina, kterou ve tmě uvěznilo vážné poranění.

Do pětadvaceti let úspěšná personalistka, zvyklá na solidní výdělek, naprostou nezávislost a pohodové vztahy s rodinou a přáteli, se během jediného podzimního dne propadla do jiného vesmíru. „Zezačátku jsem to nechápala a nepřijala, že jsem slepá,“ vzpomíná Martina na chvíle, kdy očekávala, že se komplikované zranění očí během několikaměsíční léčby zahojí. Doufala, že znovu uvidí.

Vážné tělesné i duševní šrámy a deprese pomáhali Martině zvládnout lékaři, psychiatr, psycholog a trvalo dlouhé měsíce, než si Martina naplno uvědomila, že její svět se změnil navždy. „Ztratíte přístup ke všem informacím. Se vším potřebujete pomoct. Nesamostatnost a nesoběstačnost, je to hrozné,“ říká Martina dva a půl roku po té, co přišla o zrak.

Prý není možné to vidícím lidem ani popsat a nelze se s tím smířit a vyrovnat. Ale Martina není člověk, který se snadno vzdává. Začala v malých krůčcích získávat zpět svou nezávislost a soběstačnost. Naučila se uvařit čaj, napsat zprávu z mobilu, umýt se, vyjít ven. „Každý malý úspěch mě nakopnul a dodal odvahu učit se něco dalšího.“

„U masírování ale musí člověk také přemýšlet, být empatický a vcítit se do klienta.“ MARTINA

Dokumentární seriál Příběhy Radiožurnálu Martinu zachycuje v době, kdy prochází klíčovou etapou, významnou pro její budoucnost. Martina během několika měsíců natáčení absolvovala speciální rekvalifikační kurz určený pro nevidomé a slabozraké maséry. „Vždycky jsem si myslela, že budu pracovat spíš hlavou než rukama,“ uvažuje Martina v jedné při práci na uvolňování šíje spolužáka v masérském kurzu.

Příběhy Radiožurnálu sledují Martininu cestu k závěrečné zkoušce rekvalifikačního kurzu. Ta znamená nový start soběstačného života a možnost vlastního výdělku. „Každý slepec by vám řekl, že by radši viděl. Ale snažíme se s tím všichni nějak poprat, být prospěšní, nějak se zapojit do života, abychom cítili, že jsme užiteční.“

Lit: Studený, Ivan: Martina získává jistotu a pomáhá při přípravě vánočního cukroví. Plánuje samostatné bydlení. In web ČRo 1 Radiožurnál, 22. 12. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Unikátní dokumentární série, kterou můžete poslouchat až do neděle, sleduje osud osmadvacetileté Martiny, která se slepotou zápolí už tři roky. Už jsme se s Martinou projeli autem a vyzkoušeli její masérské dovednosti. Dnes přijmeme pozvání k přípravě vánočních perníčků.

Matka s dcerou jsou u společné plotny při přípravě vánočního cukroví, pro někoho vánoční idyla, pro 54letou Renatu a 28letou Martinu každodenní realita těsného soužití. „Museli jsme to vzít jako fakt, že dcera nás potřebuje,“ vysvětluje Renata.

Dávno dospělou a samostatnou Martinu do takzvaného mama hotelu uvrhlo vážné zranění, bezprostředně po ztrátu zraku se musela vrátit k rodičům jako dospělé dítě, které potřebuje stoprocentní péči. „Teď už jsou to tři roky, mezitím získala svou jistotu, ale náročné to určitě je,“ říká Renata.

A Martina dodává: „Museli jsme se s tím všichni popasovat, čím déle zde jsme, tak to jde lépe, ale už cítím, že to tady zvládám a je na čase udělat krok a osamostatnit se.“ Renata doufá, že se Martině podaří získat nějaké bydlení, odstěhuje se a bude k nim chodit jenom v neděli na oběd.

Hledání samostatného bydlení je snadné v představách a plánech o budoucnosti, ale v reálném životě je to náročný úkol i pro zdravého člověka.

Radiodokument