Dnešní Plus – Ministři v zapomnění 1/? (2016)

Přidal: Premek |

Srpen 1, 2016

Cyklus miniportrétů bývalých ministrů českých vlád. Připravil Jaroslav Skalický.

Natočeno 2016. Premiéra 1. dílu 1. 8. 2016 (ČRo Plus, 10:15 h.; 9 min.).

Obsah: 1. Osm dní strávila Karolína Peake v křesle ministryně obrany. Jak na tento týden po letech vzpomíná? K poslechu zde. – 2. Vladimír Vetchý – 3. Jan Stráský – 4. Jan Ruml. Premiéra 4. 8. 2016 – 5. Jindřich Vodička -

Pozn.: O pořadu hovořil šéfredaktor ČRo Plus Ondřej Nováček v cyklu eRKo 31. 7. 2016.

Lit.: -jas- (= Skalický, Jaroslav): MINISTŘI V ZAPOMNĚNÍ: Karolína Peake, osm dní v roli ministryně obrany. In web ČRo Plus, srpen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dnes se Karolína Peake věnuje profesně advokacii: „Pustila jsem se i do pomoci mému manželovi v jeho aktivitách v neziskovce, kde se zabýváme popularizací vědy u dětí.“

Osm dní strávila Karolína Peake v křesle ministryně obrany. Jak na tento týden po letech vzpomíná a hodnotí celou tehdejší situaci? Sledujte s námi desetidílný seriál Českého rozhlasu Plus: Ministři v zapomnění.

Do nejvyšších pater české politiky ji pomohl raketový nástup Věcí veřejných ve volbách v roce 2010. Voliče zlákaly líbivými hesly, kdy vyzývaly dlouholeté poslance k odchodu z politiky. Karolína Peake v kabinetu Petra Nečase zastávala funkci předsedkyně legislativní rady, byla místopředsedkyní vlády a osm dní také ministryní obrany. Sotva se jí stala, odvolala z funkce svého prvního náměstka Vlastimila Picka a další dva členy vedení ministerstva. To ji nakonec stálo křeslo.

„Nebyla to žádná holka z plakátu. Než vstoupila do té vysoké politiky, tak byla činná jako občanská aktivistka. Bylo vidět, že se o věci veřejné zajímá a že chce věci měnit. Jen měla smůlu, že se spojila zrovna s projektem Víta Bárty a Radka Johna a dalších zákulisních hráčů.“
Petr Hartman, komentátor Českého rozhlasu

„Má důvěra nepoklesla k nule, ale do záporných hodnot. K mému velkému zklamání paní ministryně obrany ještě ve středu konstatovala, že se žádné velké personální zemětřesení nechystá – skutečností bylo, že se chystalo,“ zdůvodňoval tehdy premiér Petr Nečas, proč Karolínu Peake z funkce ministryně obrany po osmi dnech odvolal.

Personální zemětřesení? Vadilo mi také to, že mi někdo stojí za zády

Po letech Karolína Peake pro Český rozhlas Plus přiznává, že to, co uvedla jako důvod odvolání generála Picka – tedy podle tehdejší výpovědi fakt, že bývalý náčelník generálního štábu šel téměř okamžitě do vysoké exekutivní funkce – nebyl jediný důvod, proč spustila na ministerstvu obrany personální zemětřesení:

„Považovala jsem za naprosto pro mě ponižující, že je mi někdo dán za záda, aby na to děvče v ministerské kanceláři dohlížel. Já jsem chtěla někoho, kdo mi bude oporou a na koho se budu moci spolehnout, než někoho, kdo na mě bude dohlížet. Těch osm dnů na ministerstvu obrany patřilo asi k nejdramatičtějším momentům mého profesního života.“
Zažila a kárání Jany Nagyové. A je paradox, že premiér Petr Nečas kauzu Nagyová neustál, odstoupil a s ním po dvou letech skončila i jeho vláda. Karolína Peake z politiky odešla a věnuje se advokacii.

„Do politiky jsem šla jako naivka. Myslela jsem, jak bude fajn, když budu lidem vycházet vstříc. Snažit se na všem dohodnout,“ hodnotí Peake a nevylučuje, že se jednou do politiky vrátí: „Je to ve mně, být člověkem veřejně činným.“

Očima Petra Hartmana

„Karolína Peake než se stala ministryní obrany, tak původně o tuto funkci neusilovala. Ale vyplynulo to z toho, že Alexandr Vondra byl pod tlakem a musel kvůli kauze ProMoPro opustit post ministra obrany. V té době také končil ministry dopravy Pavel Dobeš. V této souvislosti to vypadalo, že ODS se hodlá zbavit ministerstva obrany a že chce s lidmi kolem Karolíny Peake, a tehdy se formujícím LIDEM, vyměnit resorty, Věci veřejné se již v té době rozpadly,“ říká komentátor Petr Hartman.

Ten rozebírá i další okolnosti: „Naznačovala, že bude pokračovat v linii Alexandra Vondry, který se snažil jinak nastavit systém armádních zakázek, aby nedocházelo ke korupci a plýtván – ale to jí nevěřil tehdejší prezident Václav Klaus, který celkové zpochybňoval její schopnosti stát se ministryní obrany,“ (…)

Lit.: Smatana, Ľubomír: MINISTŘI V ZAPOMNĚNÍ: Vstup do NATO si pamatuji lépe než datum svatby, říká exministr Vetchý. In web ČRo Plus, 2. 8. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ministr obrany, který přivedl Česko do NATO. Dnes učí matematiku a zatepluje mateřské a základní školy. V seriálu Ministři v zapomnění si připomeneme sociálního demokrata Vladimíra Vetchého. Ministrem obrany byl ve vládě Miloše Zemana, a to v letech 1998 až 2001.

„Na ministerstvo jsem se moc nestěhoval. Dostal jsem takový jednopokojový byteček, kam jsem si odvezl jen prádlo, a to bylo všechno. A na chvilku ženu,“ vzpomíná Vladimír Vetchý na období svého působení na ministerstvu obrany. Jeho manželka se potom vrátila domů.

Zpočátku bydlel i bez ochranky. „Pak ovšem přišlo bombardování Srbska, což bylo neštěstí, no a pak už to bylo špatné. Pak už jsem dostal ochranku a chodili se mnou i nakupovat,“ říká Vetchý. Pamatuje si nejen datum své svatby ale také datum vstupu do NATO. „S tou svatbou je to někdy horší, protože na to občas zapomínám, ale na vstup do NATO asi ne. To byl jeden z nejšťastnějších dnů mého života,“ komentuje to se smíchem. Vstup do NATO je podle Vetchého důležitá věc, protože máme jistotu, že v kritických situacích nejsme sami.

Základní vojenská služba

Vladimír Vetchý žije téměř celý život v Brně-Bystrci. Po odchodu z ministerstva obrany byl starosta a dnes je místostarostou pro školství. „Dneska bojuju za to, aby v obci všechno fungovalo,“ říká. Vetchý je místostarosta neuvolněný, takže nedostává za práci na radnici plat a vydělává si, stejně jako před vstupem do politiky, výukou matematiky na Univerzitě obrany.

Za velkou chybu resortu obrany považuje Vladimír Vetchý zrušení základní vojenské služby, které se za jeho úřadování teprve pomalu připravovalo: „Já si myslím, že to není dobře. Mělo to 2 důležité body: jednak, že si lidé uvědomovali, že se musí o obranu státu starat, a jednak to vychovávalo mladou generaci. Já jsem to měl připravené tak, že by vojna trvala 9 měsíců: 3 měsíce přijímač, 3 měsíce cvičení a 3 měsíce předávání.“

Vladimír Vetchý pohledem Petra Hartmana

Komentátor Českého rozhlasu Petr Hartman říká, že vláda Miloše Zemana, ve které působil Vladimír Vetchý jako ministr obrany, byla první sociálně demokratickou vládou, která se dostala k moci. Také fungovala na základě opoziční smlouvy, což byl podle Hartmana neuvěřitelný zásah do demokratických principů.

„V 90. letech to vyvolalo velký ohlas, a to z toho důvodu, že se tehdy velká část veřejnosti domnívala, že pokud skončí vláda pravice a nastoupí levice po listopadu 1989, tak nastane konec světa. Jak se ukázalo, konec světa nenastal a dnes už je to naprosto normální.“

Proč musel v roce 2001 ministr skončit? Podle Petra Hartmana byl Vetchý pod velkým tlakem. „Byl považován za velmi slušného člověka, který třeba není tak razantní, jak by ta funkce vyžadovala. Potýkal se s celou řadou problémů, ostatně jako jeho předchůdci i nástupci. Týkalo se to hospodaření armády nebo sporných projektů.“ Vladimír Vetchý tvrdil, že se o svém odvolání dozvěděl z agentur. Vystřídal ho Jaroslav Tvrdík.

Lit.: -jas- (= Skalický, Jaroslav): MINISTŘI V ZAPOMNĚNÍ: Vášnivý turista, exministr a poslední federální premiér. Tím vším je Jan Stráský. In web ČRo Plus, 3. 8. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Propadl Šumavě, politice a turistice. A všem svým vášním zůstává i ve svých 76 letech věrný. Jmenuje se Jan Stráský a žije v Prachaticích. Z nejvyšší politiky si ho pamatujeme hlavně jako předsedu poslední československé vlády s prezidentskými pravomocemi a ministra dopravy a zdravotnictví v prvních dvou vládách samostatné České republiky.

„Já jsem o politiku stál. Měl jsem celý život pocit, že je třeba politicky s tím něco dělat. A tehdy člověk cítil jakousi příležitost, kterou má a které se nemůže nijak zbavit,“ mluví o letech strávených ve vedení státu Jan Stráský.

Jsem člověk, který je schopen řešit krizové situace

„Je to obrovská zkušenost. Každý samozřejmě nemůže být prezidentem, každý nemůže mít zkušenost z předsednictví vlády, takže nebudu říkat, že mi to nic nedalo. Kroky, které jste mohl udělat, jako tak vysoce postavený politik, jsou něco, na co vzpomínám rád, dokonce se sebeuznáním, ale byla to strašně dramatická doba. Myslím, že si to dneska už ani nedovedeme představit. Jsou to znaky revoluční doby, velikého převratu, a jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit,“ vzpomíná Stráský.

Za největší úspěch české politiky začátku 90. let považuje klidné rozdělení Československa. Řídil ministerstvo dopravy, odkud ho premiér Klaus přesunul na ministerstvu zdravotnictví, kde měl hasit problémy. „Asi bych za sebe měl přiznat, že jsem člověk, který je schopen řešit krizové situace,“ hodnotí se Jan Stráský.

Veřejně činný je ve svých 76 letech stále. Působí v různých poradních sborech včetně rady Národního parku Šumava. Přes rok byl jeho ředitelem a nesmlouvavým zastáncem boje proti kůrovci. „Zmizelo 20 tisíc hektarů lesa. Zmizelo proto, že je napadl kůrovec – kůrovec, který byl vždycky a vždycky napadal stromy, ale s kůrovcem se bojovalo. Tady se ta filozofie obrátila, že na Šumavě vyzkoušíme, že si příroda pomůže sama. A tomu já nevěřím.“

Vášnivý turista

Povídáme si před bývalou školou na Libínském Sedle, v obci nad Prachaticemi, kde žije. Škola už je léta součástí jeho života, protože organizoval její obnovu. Jan Stráský odsud takříkajíc dálkově řídí celou tělovýchovnou jednotu TJ Banka Praha, která má v metropoli velký sportovní areál včetně loděnice na Císařské louce.

V letech 2006 až 2014 byl vášnivý turista Jan Stráský předsedou Klubu českých turistů. „Nachodím ročně – už ne ty 2 tisíce, což byla dlouho norma, ale ještě loni jsem měl 1200 kilometrů. Počítám do toho lyže a pěšárnu, nepočítám kolo – to je navíc.“ Ani na turistických túrách se Jan Stráský neobejde bez cigarety.

Očima Jindřicha Šídla

„Jan Stráský byl nepochybně na začátku 90. let jedním z nejdůležitějších a taky nejschopnějších lidí, které měl Václav Klaus k dispozici, byť o něm Klaus před pár lety řekl, že to byl nejpřesvědčivější marxista pod sluncem. Stráský se mimořádně osvědčil už jako federální premiér, kdy vládl s velkou grácií,“ říká o něm komentátor Hospodářských novin Jindřich Šídlo.

Dodal, že na rozdíl od Václava Klause nepůsobil jako alfasamec, ale jako velmi schopný a klidný úředník a na tom si i vybudoval respekt. Z politiky si podle něho neodnesl nic jiného než zasloužený respekt. Podílel se i na rozdělení Československa, o kterém sice rozhodovali Klaus a Mečiar, ale Jan Stráský ho měl zúřadovat. Šídlo si myslí, že by neměl být opomíjen, protože patřil mezi významné politiky 90. let.

Lit.: -jas- (= Skalický, Jaroslav): MINISTŘI V ZAPOMNĚNÍ: Nejdéle sloužící ministr vnitra v historii ČR, Jan Ruml. In web ČRo Plus, 4. 8. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Signatář Charty 77 a člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných Jan Ruml mohl do politiky vstoupit až po roce 1989. V atmosféře nadšení po návratu k demokracii se podílel na přeměně společnosti a jejích institucí. Celých 5 let byl českým ministrem vnitra, později poslancem a také senátorem.

„Já jsem nejdéle fungující ministr vnitra v historii České republiky, 5 let je skutečně dlouhá doba. Naším úkolem bylo vstřebat ty české složky federálního ministerstva vnitra do českého ministerstva vnitra a celé to zreorganizovat. Práce bylo hrozně moc a šíleně mě to bavilo,“ vzpomíná Jan Ruml na ministerskou funkci. (…)

Říká, že si získal velkou důvěru v ODS, ale jeho důvěra ve stranu pomalu klesala s tím, jak se projevovaly skandály s financováním této strany. Skončilo to jeho odchodem z ODS a založením Unie svobody.

Výzva k demisi

Skandály se sponzorováním ODS vedly k tomu, že Jan Ruml spolu s Ivanem Pilipem vyzvali tehdejšího premiéra a předsedu občanských demokratů Václava Klause k demisi. „Pod takovým tlakem jsem už byl několikrát a podlehnout mu nehodlám ani nyní,“ reagoval tehdy Klaus.

Pozici šéfa ODS si nakonec udržel. Jeho vládu vystřídal až do předčasných voleb úřednický kabinet. Takzvaný sarajevský atentát a další události na přelomu let 1997 a 1998 považuje Jan Ruml za nejdramatičtější ve své politické kariéře.

Návrat do politiky?

„Byl to zcela jistě jeden ze zásadních kroků a druhý zásadní krok byl, když mi jako předsedovi Unie svobody Zeman nabízel účast ve vládě. Odmítl jsem to s tím, že ODS a ČSSD podepsali opoziční smlouvu, kterou si rozdělili tento stát, a důsledky se projevují dodnes,“ vzpomíná Jan Ruml.

Podle něho se politika od počátku 90. let výrazně změnila. Tehdy se prý nehledělo na to, co z toho kdo bude mít, ale jak pomoci státu. V letech 1998 až 2004 působil Jan Ruml v senátu. Později velkou politiku opustil. Donedávna řídil společnost, která se zabývá rádiovým a satelitním vyhledáváním odcizených vozů, teď se vrátil zpět k advokacii. Z veřejného života se ale Jan Ruml nikdy nevytratil a do politiky se chce vrátit.

Očima Jindřich Šídla

Postavit Jana Rumla do čela ministerstva vnitra bylo podle tehdy podle Jindřicha Šídla, komentátora Hospodářských novin, logické, protože už působil jako první náměstek na tomto ministerstvu.

„Před volbami 1992 udělal Ruml pro řadu lidí možná překvapivou věc a vstoupil do ODS. ODS člověka, jako byl Jan Ruml, to znamená disidenta s nezpochybnitelnou minulostí, s jistým idealismem, nutně potřebovala,“ říká Šídlo. Nebyl tam sice jediným disidentem, ale na jaře 1992 byl pro volební kampaň ODS velmi důležitou postavou.

Na závěr dodává, že by možná dokázal vyhrát senátní volby, ale určitě by neměl takové postavení, jako v 90. letech. S tím ale, podle jeho názoru, počítá i samotný Jan Ruml.

Radiodokument