Internacionalismus v praxi (2016)
Rokem 1968 u nás vyvrcholil pokus o reformu komunistického systému. Sovětský svaz na to v noci z 20. na 21. srpna reagoval mohutnou vojenskou intervencí, spolu se čtyřmi dalšími socialistickými zeměmi, které věci dodávaly mezinárodní stafáž. Připravil Pavel Hlavatý.
Natočeno 2016. Premiéra 21. 8. 2016 (ČRo Plus, 16:34 h.) v cyklu Archiv Plus.
Lit.: Hlavatý, Pavel: Internacionalismus v praxi. In web ČRo Plus, srpen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Přepadení bez vyhlášení války, okupace vydávaná za pomoc, mrtví, ranění, odvlečení – tedy noc z 20. na 21. srpna 1968. Zprvu obyčejná letní noc: občany v Praze probouzí hukot letadel (a později tanků), zatímco v pohraničí, nutno přitom dodat v pohraničí se „spojeneckými a spřátelenými“ státy, lze sledovat, jak se do vnitrozemí valí těžká technika.
Na rozhlasových vlnách se začíná ozývat pozoruhodná stanice Vltava, která velmi špatnou češtinou hovoří o kontrarevoluci a oslavuje socialismus, okupaci a Sovětský svaz. Legální vysílání Československého rozhlasu (realizované v improvizovaných a ilegálních podmínkách) hovoří o okupaci a oslavuje svobodu, demokracii a socialismus…
V pořadu zazní ukázky z pookupačního vysílání Československého rozhlasu, okupantské stanice Vltava a také ze všech tří dochovaných projevů našich hlavních reformátorů.
Většina našich vedoucích (a tedy stranických) představitelů byla odvlečena do Moskvy a ta zbývající menšina tam za nimi dobrovolně odletěla. Následuje týden nenásilného národního odporu, ovšem mrtvých a raněných přibývá.
To vše ovšem končí příletem naší „delegace“ z Moskvy – stalo se někdy jindy, že by část delegace byla zatčena a na místo jednání dopravena bez vlastního přičinění? Již zase kompletní „velká čtyřka Pražského jara“ pronesla projevy. Občané se z nich samozřejmě nedozvěděli, že byli komunistickou věrchuškou opět zrazeni, jakkoliv se to dalo číst mezi řádky a slyšet v podtónu.
Dubček při projevu plakal, Svoboda byl chladný (jeho projev je jediný, který se nedochoval ve zvukové podobě), Černík pragmaticky kalkuluje a pouze ve Smrkovského projevu zazněly poněkud autentičtější tóny. Jeho projev byl také jediný z těchto čtyř, který se soudruhu Brežněvovi nelíbil.
Moskevský protokol, ve skutečnosti kapitulační smlouvu, podepsali téměř všichni přítomní: reformisté, centristé i dogmatici. Čestnou výjimku reprezentuje František Kriegel.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku