Host Radiožurnálu – Helena Houdová (2016)

Přidal: Premek |

Září 12, 2016

Rozhovor s modelkou Helenou Houdovou o síle žen, jídle a fenoménu raw food i o tom, jak je důležité poslouchat vlastní duši. Moderuje Patricie Strouhalová.

Natočeno 2016. Premiéra 3. 6. 2016 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:05 h.).

Lit.: Strouhalová, Patricie – Trpišovská, Jana: Móda není moje vášeň, je krutá k lidem i zvířatům, říká topmodelka Helena Houdová. In web ČRo 1 Radiožurnál, červen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Známá česká topmodelka Helena Houdová zvítězila v soutěži Miss České republiky v roce 1999, když jí bylo 19 let. Říká, že až ve 33 letech se začala ohlížet sama na sebe a dívat se do své duše – předtím pro ni byli na prvním místě ostatní.

Přiznává, že ji ovlivnilo narození jejích tří dětí. První porod v Praze popisuje jako traumatický zážitek, druhé dítě porodila v USA v porodním centru pouze s porodní asistentkou. „Moje třetí dítě už se narodilo doma, taky samozřejmě s porodní asistentkou, a pro mě to bylo zlomové v tom, že jsem si tím uvědomila, jak jsme my ženy neskutečně silné a jak nás společnost o to obírá tím, že nás manipuluje do pozice někoho, kdo není tak silný.“

Jak moc je těžké si přiznat, že prožívám něco, co není jednoduché, a že to dokážu zvládnout zase jenom sama? „Důležité je odstoupit od toho, co se děje, a být pozorovatel, pozorovat svoje myšlenky. Já jsem pochopila, že ego je to, co vás drží ve strachu. Ego vás nepustí k tomu dovolit, že by to mohlo být nějak jinak.“

Tématem rozhovoru s Helenou Houdovou bylo i jídlo – fandí totiž trendu raw food. Přiznává, že do 15 let normálně jedla maso, buchty nebo štrůdl od babičky a odjakživa má ráda brambory. Se svými dětmi o jídle mluví a snaží se jim vysvětlit, co se stane, když něco snědí.

„Nejdůležitější pro mě bylo naučit se být otevřená změnám, protože když mi něco neslouží, když mě to bolí, tak proč bych v tom zůstávala? “ HELENA HOUDOVÁ

A co móda? „Přiznám se, že móda není zrovna tak moc mou vášní, protože si to přiznejme: móda je poměrně krutá jak k lidem, tak ke zvířatům,“ říká Helena Houdová a dodává, že se jí změnil pohled na materiály, které nosí, protože kůží se vstřebávají i látky z oblečení, které nosíme.

Lit.: Poupa, Michal – Pokorný, Milan: Co už jsem řešil – Rozdíl mezi publicistikou a vzdělávacím pořadem. In web ČRo, 8. 9. 2016 (stížnost posluchače k ombudsmanovi + debata obou). – Cit.:Publicistika je založena na prezentaci osobních názorů, ať už jde o komentáře nebo třeba právě o rozhovory. Jejich cílem není sdělit ověřenou zprávu, nýbrž poskytnout spektrum názorů.

Vážený pane Pokorný,

jelikož Rada Českého rozhlasu interponuje připomínky posluchačů a nezabývá se jimi, zkouším poslat svůj podnět Vám. Zajímá mne vyjádření, zda se budete celou věcí zabývat na rozdíl od Rady a redakce ČRo Radiožurnál, která připomínky ignoruje. Nejsem sám, komu se zdálo toto vysílání přinejmenším velmi podivné.

S pozdravem

Ing. Michal Poupa

(Následuje původní podnět posluchače týkající se rozhovoru s Helenou Houdovou http://goo.gl/p0kXDp.)

Dobrý den,

prosím vás, očekával bych, že veřejnoprávní médium bude vysílat normální program, a ne nějakou paní, která tvrdí, že léčí rakovinu, tvrdí že cukr je jed, atd. A toto vše dokladuje nějakým pochybným vzděláním. Toto prosím přenechte nějakým šarlatánům (Blesk, Nova…), ale ve veřejnoprávním vysílání toto nemá co dělat a můžete tím někomu opravdu ublížit.

Prosím nevysílejte tyto pavědecké názory divných lidí, je opravdu velké nebezpečí, že by tomu mohl někdo věřit. Toto je opravdu velmi neetické vůči lidem, kteří trpí třeba cukrovkou či rakovinou.

Prosím Radu Českého rozhlasu, aby si tento program poslechla a učinila příslušné kroky. Dám ještě podnět i Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.

S pozdravem

Ing. Michal Poupa

Vážený pane inženýre,

Vaším podnětem jsem se zodpovědně zabýval a došel jsem k následujícímu závěru:

Účelem rozhovoru s Helenou Houdovou, který se vysílal na Radiožurnálu 3. 6. 2016, nebylo informovat posluchače o výhodách či nevýhodách upraveného jídelníčku nebo o alternativních léčebných postupech. Šlo o rozhovor, který měl představit názory veřejně známé osoby, jež vešla ve známost primárně díky své účasti v soutěži krásy a díky své kariéře modelky, v tištěných médiích by se tento materiál ocitl v rubrice „Společnost“, „Pro ženy“ a podobně. Český rozhlas může pro doplnění širokého profesního spektra zvaných hostů pozvat k mikrofonu i osobnost s touto charakteristikou. Tento fakt je patrný i z množství různorodých témat, jimž se moderátorka při rozhovoru věnovala.

Přestože v žádném z probíraných témat nešlo o odbornou diskusi, moderátorka při rozhovoru názorům paní Houdové oponovala, aby poukázala na názorovou pluralitu. Vezmeme-li v potaz, že se nejedná o rozhovor s odborníkem na konkrétní téma, moderátorka sehrála v rozhovoru úlohu přiměřeného oponenta.

Na téma zdravého životního stylu vysílá Český rozhlas řadu pořadů a rozhovorů s odborníky, jakými jsou například lékaři, výživoví poradci či pracovníci Akademie věd ČR. Není proto nutné se obávat, že by posluchači byli jednostranně ovlivněni názorem hosta zmíněného pořadu, který navíc není veřejností vnímán jako odborník na tuto problematiku, naopak, jeho názory v oblasti stravování jsou obecně přijímány jako značně menšinové.

Je na každém posluchači, aby si učinil svůj vlastní závěr o názorech zveřejněných ve zmíněném rozhovoru. Český rozhlas má povinnost, kterou mu ukládá Kodex ČRo v bodě 2.2., a sice „umožnit svobodné šíření, výměnu, případně konfrontaci informací, názorů a postojů. Přičemž tento cíl má být dosahován vytvářením otevřeného prostoru pro veřejnou rozpravu o otázkách veřejného zájmu a pro sdělování rozmanitých zkušeností či prožitků vnímání světa“. Rozhovor s Helenou Houdovou nebyl s touto zásadou v rozporu.

Úkol uložený Českému rozhlasu bodem 2.2. je dále rozvinut v bodě 2.4.: „Český rozhlas usiluje o to, aby maximum posluchačů našlo v rozhlasovém vysílání témata, která je zajímají. Z celku svého programu nevylučuje žádnou skupinu obyvatel nebo téma takové skupině vlastní.“
I vzhledem k povinnosti uložené tímto bodem neshledávám v rozhovoru s paní Houdovou porušení principů, na nichž Český rozhlas stojí.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu

Dobrý den,

pokud tomu dobře rozumím, pak je tedy možno ve veřejnoprávním rozhlasu vysílat naprosté bludy a lhát – jen je to třeba správně nazývat názorovou pluralitou…

Nepřijde vám to divné? Věřte tedy tomu, že mnoha lidem ano; takovéto naprosté hlouposti patří do médií jako Blesk, TV Nova a to si tím ještě nejsem plně jist.

No co se dá dělat, je třeba se obrátit na Radu pro Televizní a Rozhlasové vysílání, když vám tyto „informace“ připadají v pořádku. Doufal jsem nějakou sebereflexi (typu příště lépe zvážíme, koho si zveme před mikrofon, zda je duševně zdráv), ale ta se nekoná. Rozhodně vám děkuji, že jste si to alespoň (jak pevně doufám) poslechl.

S pozdravem

Ing. Michal Poupa

Vážený pane inženýre,

dobře rozumím Vaší námitce a dovolím si Vám celou věc blíže vysvětlit. V principu záleží na žánru pořadu, který se vysílá. Publicistika je založena na prezentaci osobních názorů, ať už jde o komentáře nebo třeba právě o rozhovory. Jejich cílem není sdělit ověřenou zprávu – to je povinnost zpravodajství -, nýbrž poskytnout spektrum názorů, které tyto zprávy nasvěcují z různých úhlů pohledu. Úkolem moderátora veřejnoprávního média je udržet si kritický odstup, nazývaný někdy racionální skepsí.

Pokud byl názor hosta rozhovoru (v daném případě paní Houdové) takto prezentován, nelze Český rozhlas vinit z vědomého šíření bludů. Jiná situace by nastala, kdyby osobní názor zastávaný paní Houdovou byl prezentován ve zpravodajské relaci Českého rozhlasu jako ověřená zpráva nebo kdyby zazněl bez příslušného komentáře v některém z vědecko-popularizačních pořadů Českého rozhlasu, např. Studia Leonardo apod.

Pokud bychom přijali Vaši zásadu, znamenalo by to faktický konec publicistiky jako důležité součásti demokratického veřejného prostoru. Za tuto výsadu platíme mimo jiné i tím, že do vysílání mají přístup i menšinové, ba přímo okrajové názory – politické, nebo třeba i zdravotní, a nemusí jít jen o zásady výživy, jak je zastává Vámi zmiňovaná Helena Houdová, ale také třeba o názory na očkování dětí, domácí porody a mnoho dalších sporných a široce diskutovaných problémů.

Pokud znáte mé veřejné působení v minulých letech, jistě uznáte, že osobně nejsem příznivcem extrémů jakéhokoli druhu, ať už se týkají politiky, nebo třeba zdravotních a výživových zásad. Zásadně bych protestoval proti tomu, kdyby takové názory byly prezentovány ve formě, která by mohla v posluchačích vzbudit mylný dojem, že jde o ověřené a hodnověrné informace. Ovšem pokud se takové názory vyskytnou v publicistických žánrech, v daném případě dokonce s přiměřenou oponenturou moderátorky, je třeba uznat jejich právo na existenci ve veřejném prostoru.

Věřím, že mé vysvětlení přijmete s pochopením.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu

Radiodokument