Mozaika – Jiří Suchý (2016)

Přidal: Premek |

Září 30, 2016

Textař, skladatel, dramatik, herec, výtvarník, filmař a principál pražského Divadla Semafor, které v roce 1959 spolu s Jiřím Šlitrem založil, Jiří Suchý, slaví 85. narozeniny. Rozhovor s ním vede Tomáš Pilát.

Natočeno 2016. Premiéra 30. 9. 2016 v rámci pořadu Mozaika (ČRo 3 Vltava, 8:00 h).

Lit: Pilát, Tomáš – Marešová, Milena M.: „Jsem komparzista samozvanec,“ vzpomíná na svoji první filmovou roli Jiří Suchý. In web ČRo 3 Vltava, září 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Textař, skladatel, dramatik, herec, výtvarník, filmař a principál pražského Divadla Semafor, které v roce 1959 spolu s Jiřím Šlitrem založil, Jiří Suchý, slaví 85. narozeniny.

Jiří Suchý se celý život hlásí k inspiraci starými filmovými groteskami a snímky a písničkami dvojice Voskovec a Werich: „U těch filmů jsem na tom trošičku jinak, protože, bohužel, už se na ně nedívám s takovým čistým srdéčkem, jako když mi bylo patnáct, když jsem se bavil a smál,“ objasňuje Jiří Suchý proměnu svého vnímání oblíbených filmů. „Dneska člověk všechno analyzuje a tohle není dobrý, tohle to bych udělal jinak, tohle se jim povedlo, a tak. Prostě dívám se na to z tohohle hlediska svých zkušeností v tomto oboru. Občas je mi smutno z toho, že se už nedokážu dívat, tak, jak jsem se na to díval, když mi bylo třeba dvanáct let.“

Ve filmu se poprvé objevil v roce 1944

Byl to film Sobota a Jiří Suchý hrál v komparsu: „Vzpomínám na to velice. To byl kompars takovej náhodnej, já jsem byl čumil a on tam bylo málo lidí, kteří vystupovali z tramvaje. Tak začali říkat ´pojďte, pojďte ještě vy, pojďte nám pomoct´, tak jsem tam vlezl, takže jsem byl ´komparzista samozvanec´. Odměnou mi bylo, že se tam vyskytuju necelé dvě vteřiny, než vylezu z tramvaje a než dojdu na okraj filmového plátna. Tam potom zmizím.“ Z hereckých osobností při té příležitosti vzpomíná Jiří Suchý na Oldřicha Nového, který se mu podepsal do památníku: „Ten jsem si narychlo pořídil, ale potom mi ho někdo ukrad. Ovšem tenkrát ani Oldřich Nový, ani já jsme netušili, že po něm zdědím divadlo a že k nám bude chodit do divadla a že já budu chodit k němu na návštěvu.“

Zděděné divadlo a místo na dva klavíry

Fakt, že dovadlo Semafor vzniklo právě v bývalém divadle Oldřicha Nového je samozřejmě pro Jiřího Suchého významný: „Já jsem si to pořád uvědomoval a tenkrát jsem udělal taky to, že jsem pozval Oldřicha Nového, jestli si tam nechce zahrát. A byl to pro mne takovej jako prestižní úkol, poněvadž jsem si říkal oni ho tehdy vyhnali po únorovém vítězství pracujícího lidu a teďka by si tam díky jistýmu Suchýmu z Plzně přišel zahrát. Bohužel to nedopadlo, bylo to příliš složitý, jeho nároky, ne finanční, ale na výpravu, byly velké. Chtěl tam třeba dva klavíry, který jsme neměli kam dát, chtěl tam mít celou zadní stěnu jako bytelnou knihovnu. A my jsme tehdy, zatímco on, když tam byl, tak měl obrovský příslušenství a ještě v prvním patře zkušebnu, my jsme neměli nic, to všechno zabral podnik Restaurace a jídelny. Takže v Semaforu, pamětníci možná si vzpomenou, jsme měli přímo na chodbách mezi publikem uskladněný výpravy celý, poněvadž jsme neměli, kam je dávat.

A když si Oldřich Nový vymyslet tohle, čemuž jsme nemohli vyhovět, tak on byl trochu takovej zklamanej. Nicméně zkoušet začal, poněvadž to jsem byl zase zklamaný já, ale přivezl si tam svoje herce, většinou z Tyláčku, to tehdy bylo Divadlo na Fidlovačce. A nám dvěma s Jiřím Šlitrem tam přidělil takový jako štěky trošičku. Tak to zase jsem já nebyl spokojenej. Skončilo to takovou malou disharmonii, která se ale nepřenesla dál, potom jsme byli spolu zadobře, a když jsme oslavovali 35 nebo 40 let, tak nám poslal omluvný telegram, že bohužel je v Brně, že nemůže přijít, ale že určitě přijde na padesátku, čehož se bohužel nedožil.“

Vzniklo hodně námětů i scénářů, ale žádný film

„Těch je moře,“ vzpomíná Jiří Suchý na svoje nerealizované filmové náměty, „poněvadž v 70. letech, kdy mě postihl totální zákaz, tak první- nemůžu říct zákaz – první nedodržení záměru filmového, vzniklo díky tomu, že režisér Frič zemřel a on měl pro nás připravený náramně hezkej film. Pak zemřel i Jiří Šlitr, takže z toho nic nebylo. To byl film, který původně měli dělat Voskovec s Werichem a Martin Frič ho chtěl přenést na nás dva se Šlitrem. Celý ten příběh toho filmu nám vyprávěl a my jsme se na to těšili, nedošlo k tomu.

Druhá věc byla, že Miloš Forman chtěl natočit naši hru Jonáš a tingl tangl a vymyslel si, že se bude točit v různých městech po celém světě. Začali jsme točit v západním Berlíně, a pak přišel zákaz a už se ten film nedokončil a dokonce i to, co jsme natočili, se ztratilo. Tak to byl druhej film a od té doby mě celá řada hrozně hodnejch lidí na Barrandově chtěla pomoct. Různí dramaturgové mě chtěli prosadit, tak říkali ´hele, napište nám námět nebo napište nám i synopsi´. Tak jsem psal, a nic se neprosadilo. Já jsem v několika případech udělal to, že jsem z toho námětu filmovýho nebo dokonce už i scénáře, že jsem udělal hru pro divadlo. Tak vznikla u nás v divadle třeba Penzion Rosamunda, potom jsme hráli třeba Sex a sex je 12, to byly vlastně původně filmový scénáře, který se nerealizovaly, a mně bylo líto je vyhodit, ale plno dalších se nerealizovala.“

Radiodokument