Já to nejsem (2016)

Přidal: Premek |

Říjen 12, 2016

Jan Neruda. Situační veselohra pojednává o podařené záměně sentimentálního lyrika za pragmatického odpůrce vyumělkované poezie. Hudba Mario Buzzi. Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Lukáš Kopecký.

Osoby a obsazení: Jan Kolařík (Antonín Měrský, básník), Ivana Hloužková (Marie, jeho choť), Marek Příkazký (Artur, jeho synovec), Táňa Malíková (Anna Krejčí, jeho ctitelka), Ondřej Jiráček (Ryšavý, student) a Pavel Doucek (dráb).

Nastudovalo Brno v roce 2016. Premiéra 18. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet.

Lit.: Hložková, Hana: Podzimní premiéry z Brna: Nissenův korál – Já to nejsem. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2016, s. 12 (článek).

Lit.: Kopecký, Lukáš: JÁ TO NEJSEM. In web Backstage Lukáš Kopecký, 15. 9. 2016 (článek). – Cit.: Směšnost sentimentální poezie a vyumělkovanost romantických gest je tématem veselohry Já to nejsem od Jana Nerudy. Hlavním hrdinou je kdysi zapálený básník Antonín Měrský, který již dlouhá léta žije v poklidném manželském svazku a užívá si na letním sídle radostí zabezpečeného měšťáka. Klidný den mu naruší dopis oddané ctitelky a milovnice jeho sladkobolných veršů, jež hodlá poetu osobně navštívit. Obtloustlý stárnoucí muž je z toho nesvůj, protože dnes je už někým zcela jiným, než býval, a zároveň je nutné udržovat dávnou slávu stále živou. Jak z trapné situace vyjít co nejlépe?

Jednoaktová hra byla publikována roku 1863. Je to poslední komedie, kterou Neruda napsal, což dobový tisk komentoval s velkou nevolí, neboť právě Nerudova tvorba významnou měrou přispěla k rozvinutí tohoto žánru.

Rozhlasovou inscenaci natáčíme v Brně ve stejném tvůrčím týmu jako v případě předchozích Nerudových dramatických miniatur Nevěsta a Ženich z hladu, na které chceme stylotvorně navázat. S úctou k dramatické tvorbě významného českého autora, ale s nezbytnou hereckou a hudebně zvukovou nadsázkou v duchu ironického humoru.
„Okurky žloutnou předčasně jako česká energie.“ (…)

Lit.: Hložková, Hana: Jan Neruda: Já to nejsem. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2016 (článek). – Cit.: Směšnost sentimentální poezie a vyumělkovanost romantických gest je tématem veselohry Já to nejsem od Jana Nerudy. Hlavním hrdinou je kdysi zapálený rozervaný básník Antonín Měrský, který již dlouhá léta žije v poklidném manželském svazku a užívá si na venkovském letním sídle radostí zabezpečeného měšťáka. S dojetím vzpomíná na minulá léta, do kterých by se však nerad vracel, protože byla sice krásná, ale hmotně velmi bídná.

Klidný letní den mu naruší dopis oddané ctitelky a milovnice jeho sladkobolných veršů Anny Krejčí, jež hodlá poetu poctít osobní návštěvou. Obtloustlý stárnoucí muž je z toho nesvůj, protože dnes je už někým zcela jiným, než býval, jenže je nutné udržovat dávnou slávu stále živou. Jak z trapné situace vyjít co nejlépe? Požádá svého mladého synovce Artura, aby se vydával za něj. Celá situace se zdá být zachráněna, jenže Artur nemá stejný básnický „genofond“ jako strýc, a navíc jeho tvorbou trochu pohrdá, neb je životním pragmatikem.

Jednoaktová hra vyšla v „Divadelním ochotníku“ roku 1863. Je to poslední komedie, kterou autor napsal, což dobový český tisk komentuje s velkou nevolí. Neboť právě Nerudova tvorba významnou a širokou měrou přispěla k rozvinutí tohoto žánru. Titul Já to nejsem byl zpracován podle dnes už neznámé Schnekingovy novely, z níž si Neruda pravděpodobně převzal jen zápletku. Není pochyb, že hlubší společenský obsah a vysoká míra ironie a sarkasmu, která je zdrojem komiky v této hře, pochází právě od racionálně a kriticky uvažujícího Nerudy. „Že Neruda literát vtipy a šlehy stihal soudobé poměry literární, že se posmíval gramatické poesii a fádnímu idylismu i květnaté načechranosti módní světobolné lyriky, u odpůrce panenství naší poesie nepřekvapuje. Ale Neruda ve veselohře Já to nejsem vyslovil i literární program své generace,“ píše Miloslav Hýsek v roce 1924. Jedná se o podařený výstup, v němž za básníkem Měrským, za něhož se zrovna vydává jeho synovec, přijde ctitel – student Ryšavý s vlastní sbírkou „Kapky mé krve“. Na tomto místě dochází k vtipné a úderné úvaze o nutnosti odklonu od subjektivní k sociálně kritické lyrice.

Rozhlasová inscenace vznikla v Brně pro Tvůrčí skupinu Drama a literatura. Režisér Lukáš Kopecký ji ve spolupráci s hudebním skladatelem Mariem Buzzi a zvukovým mistrem Lukášem Dolejším vedl stylotvorně podobně, jako předchozí Nerudovy dramatické miniatury Nevěsta a Ženich z hladu, které spolu vytvořili. V úctě k dramatické tvorbě významného českého autora, ale s nezbytnou hereckou a hudebně zvukovou nadsázkou v duchu ironického humoru.

Rozhlasové hry