Portréty – Bedřich Rattinger (2016)

Přidal: Premek |

Říjen 15, 2016

Před 25 lety, v září 1991, zemřel v Praze muž, který je dnes téměř zapomenutý: Bedřich Rattinger. Byl to ale právě on, kdo v únoru 1948 vyjednával jménem komunistické strany s vytipovanými poslanci a přemlouval je, aby podpořili novou Gottwaldovu vládu. Připravil David Hertl.

Natočeno 2016. Premiéra 29. 9. 2016 (ČRo Plus, 20:05 h). K poslechu zde.

Lit.: Hertl, David: Bedřich Rattinger: Měli jsme to dobře promyšleno… In web ČRo Plus, září 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V únoru 1948 pomáhal zpracovávat nekomunistické poslance, aby podpořili novou Gottwaldovu vládu. O dvacet let později coby právní poradce Alexandra Dubčeka uvažoval o vzniku nových politických stran. Právník a zapomenutá osobnost Bedřich Rattinger.

Pro události února 1948 se u nás v posledním čtvrtstoletí vžil název „komunistický puč“. Historikové vedou debaty, nakolik tehdejší uchopení moci komunisty mělo znaky skutečného puče, tedy násilného svržení legitimní vlády. Právě Bedřich Rattinger, po 2. světové válce tajemník klubu komunistických poslanců v Národním shromáždění, sepsal krátce po „vítězném Únoru“ zajímavé svědectví o tom, jak to tehdy – jeho pohledem – vlastně probíhalo.

Složitý život Bedřicha Rattingera a to, jak nenápadně ovlivňoval poválečnou československou politiku, připomene v pořadu Portréty historik Jan Adamec.

Tyto zápisky se samozřejmě liší od toho, co komunistická strana později dlouhá léta předkládala veřejnosti jako svoji legendu o vítězství dělnické třídy. Bedřich Rattinger měl totiž v celých událostech delikátní roli: byl pověřen, aby jménem komunistické strany jednal s vytipovanými poslanci demokratických stran, u nichž se očekávalo, že by byli ochotni ke spolupráci s KSČ. O nějaké demisi ministrů tehdy ještě nikdo nevěděl a komunisté se snažili vyvolat situaci, při níž by muselo dojít k obměně vlády.

Přesvědčování demokratů k podpoře nové vlády

Hledali proto v demokratických stranách politiky, kteří by při následném hlasování o důvěře podpořili vládu novou, už s komunistickou většinou. „Měli jsme to dobře promyšleno,“ zapsal si Rattinger do deníku. Demise některých demokratických ministrů byla za těchto okolností pro komunisty příslovečným darem na zlatém talíři. Využili ji dokonale.

„Ono to zpočátku vypadalo jako další krize ve vztahu mezi stranami Národní fronty. Takových roztržek mezi komunisty a demokratickými stranami bylo už předtím víc, vždycky šlo jen o to se dohodnout, nakonec něco odhlasovat. Část demokratických politiků vůbec nepostřehla, že se zde odehrává něco úplně jiného, že komunistům nejde jen o výměnu několika ministrů, že jde o změnu systému jako takového,“ vysvětluje historik Jan Adamec.

Odborník na ústavní právo a poradce

Po únoru 1948 se Rattinger stal tajemníkem Národního shromáždění. Coby vystudovaný právník se pak od roku 1954 věnoval práci na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a stal se z něj respektovaný odborník na ústavní právo. Snad proto jeho služeb coby právního poradce využíval Antonín Novotný a po něm na jaře 1968 i Alexandr Dubček.

Rattingerovo jméno bychom v roce 1968 našli pod návrhy a právními rozbory mnoha zajímavých dokumentů, například zamýšlené nové ústavy. V souvislosti s možnou obnovou sociálně demokratické strany v létě 1968 vypracoval také rozsáhlý elaborát, ve kterém se zabýval československým stranickým systémem. A stejně systematicky se věnoval také tomu, za jakých okolností by se Československo mohlo změnit ve federaci.

Bedřich Rattinger byl zkrátka až příliš spojen s událostmi Pražského jara, takže se není co divit, že krátce po 21. srpnu 1968 přešel i s rodinou na Šumavě hranice do Rakouska – údajně dokonce za asistence pohraničníků, kteří jej ve svém vojenském autu měli převézt až „za čáru“. Po měsíci se sice z Vídně vrátil, ale zanedlouho byl penzionován a celou normalizaci sledoval ze svého bytu v Praze na Letné.

Obviňování a sledování StB

Bylo mu asi hodně trpko, když musel v Rudém právu číst na přelomu ledna a února 1971 sérii pomlouvačných článků, v nichž byl obviňován, že vedl v komunistické straně jakési „druhé centrum“. Na podobné téma vysílal své komentáře i nechvalně známý normalizační redaktor Bohumil Roháček v Československém rozhlase. O tom, jakému tlaku byl tehdy Rattinger vystaven, svědčí vzpomínka jedné jeho známé, které se svěřil, že doma spálil všechny své starší zápisky a materiály a dokonce i adresy svých přátel na Západě. A to se psala sedmdesátá léta, nikoli padesátá…

Přes to všechno zůstal Rattinger přesvědčeným socialistou, odsuzoval Husáka stejně jako Biľaka, spíše negativně hodnotil Chartu 77. Byl však trvale obkroužen agenty Státní bezpečnosti, takže k nějaké opoziční aktivitě se nemohl odhodlat. Projevil ale i nemalou dávku osobní statečnosti – to když byl pozván k výslechu na Státní bezpečnost, kde na dotěrné otázky odpovídal v podstatě jen holými větami a vše uzavřel konstatováním, že coby právník si je dobře vědom svých práv.

Bedřich Rattinger zemřel v říjnu 1991, bylo mu osmdesát let. Zanechal po sobě rozsáhlé právnické dílo – ale třeba i vzpomínky, sepsané pro své nejbližší. Zachytil v nich atmosféru brněnské německo židovské rodiny, ve které vyrůstal a ze které po tragédii holocaustu zbyl v podstatě jen on.

Radiodokument