Příběhy 20. století – Bronislav Knápek 1/2 (2016)

Přidal: Premek |

Říjen 17, 2016

Otec Bronislava Knápka za války pomáhal výsadkářům ze Západu. Nacisté ho nechytili, zavřeli ho až komunisté. Dostal deset let, ale z vězení utekl a skoro osm let se skrýval. Nejdřív v lese, pak v podzemním úkrytu v rodinném domě. Připravil Mikuláš Kroupa.

Natočeno 2016. Premiéra 16. a 23. 10. 2016 (ČRo Plus, 20:05 h.; 48 min.). K poslechu zde.

Lit.: Kroupa, Mikuláš: Jaroslav Knápek: Vlastenec ze Sudet, který pomáhal odboji (1. část). In web ČRo Plus, říjen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jaroslav Knápek zdědil louku v malé osadě Drozdovská Pila nedaleko Zábřehu na Moravě. Ve 30. letech minulého století na ní postavil domek s dílnou, kde začal vyrábět dřevěné násady na smetáky a štětky. Zadlužil se, ale obchody šlapaly. Oženil se s Ludmilou, narodily se jim tři děti, a žili spokojeně. Vše vypadalo na dobré cestě. Nezastavila je ani hospodářská krize ve 30. letech, ale až Hitler. Jeho dílna ležela v Sudetech. Odstěhoval se a zapojil se do odboje. Ukrýval parašutisty z Londýna, kteří od něj vysílali.

Po Mnichovské konferenci v září 1938 se Drozdovská Pila stala součástí nacistického Německa. Knápek zuřil. Jeho někteří němečtí sousedé se aktivně hlásili k nacismu. Věděl, že dřív nebo později se s nimi a nacistickými úřady dostane do konfliktu. Hledal místo, kam by se s rodinou a s celou dílnou přestěhoval. Díky přátelům našel Žilkův mlýn na samotě u Velké nad Veličkou kousek od slovenských hranic, asi 150 kilometrů o Drozdovské pily. Knápkovi se stěhovali 15. března 1939, v den, kdy německé vojsko obsazovalo území české části Československa.

Cesta do zahraničí přes Žilkův mlýn

Příběhy 20. století vznikají ve spolupráci s neziskovou organizací Post Bellum. Pomozte jim a vstupte do Klubu přátel Paměti národa. Můžete se zapojit i do sbírání příběhů a navíc vyhrát až 50 tisíc korun v soutěži Příběhy 20. století.

Jaroslava Knápka znali jeho přátelé a zákazníci jako odhodlaného vlastence, proto mu začali posílat mladíky toužící po zahraničních armádách. Potřebovali převést přes hranice a pan Knápek to uměl zařídit. Za převaděčství hrozil jemu a pravděpodobně i celé jeho rodině koncentrační tábor. V roce 1940 pomohl mimo jiné Karlu Jelínkovi a Bílému z Crhova, Janu Langhamerovi z Cotkytle, Aleši Strykovi z Drozdova nebo Josefu Rabenseifnerovi z Brníčka.

Jejich protektorátní doklady u sebe dodnes schovává syn pana Knápka Bronislav: „Táta se o všechny postaral. Samozřejmě je ubytoval, ale také jim dal jídlo. Napojil je na lidi, kteří je pak vedli přes hranice. Maminka byla statečná, na ni se mohl tatínek naprosto spolehnout. Nikdy neřekla, že nás ohrožuje. Nikdy. Bylo to vzorné manželství českých vlastenců,“ vzpomíná na své rodiče Bronislav Knápek, který se zajímal o osudy oněch mužů, kteří u nich za války přespávali. Všem výše jmenovaným se podařilo dostat do zahraničních armád a kromě Aleše Stryka, který padl 19. června 1940 ve Francii, se vrátili domů.

Gestapo za rohem

Knápkovi v domě několik měsíců ukrývali odbojáře Jana Kováře, po němž pátralo gestapo. To mělo vyšetřovnu ve Velké v domě číslo 461. Ve sklepě tohoto domu mučili vězně, než je převezli do zlínské nebo hradecké věznice. Dva vězni se oběsili a jednoho tam místní gestapáci umlátili, popisuje kronika Velké nad Veličkou. Sténání mučených lidí bylo slyšet až na ulici. Gestapo Jaroslavu Knápkovi strach nenahnalo. Když se za ním zastavil soused z nedaleké vesnice Louka Antonín Sečkář a přivedl s sebou parašutistu z výsadku Carbon Františka Bogataje zvaného Blbec, neváhal a nabídl mu u sebe úkryt.

Ve tmě se ztratili

Carbon seskočil 12. dubna 1944 do tmavé noci do lesa nedaleko vesnice Ratíškovice na Hodonínsku. Na naše okupované území tak dopadli čtyři speciálně vycvičení vojáci: velitel František Bogataj, radista čet. asp. Jaroslav Šperl a dva vojáci, kteří svoji statečnost prokázali smrtí: František Kobzík, před válkou československý reprezentant ve veslování, a Josef Vanc, původně zámečník. V lesní tmě se parašutisté nenašli. Kobzík a Vanc se po dlouhém putování ukryli v seníku, kde je objevila manželka místního sedláka. Žena o setkání s parašutisty řekla svému muži a sedlák parašutisty udal starostovi. Ten podle úředního postupu informoval četníky, kteří na základě úředního oznámení konali. Seník obklíčili. Během přestřelky 7. května 1944 se oba parašutisté Kobzík a Vanc zastřelili.

Parašutisté vysílali ze mlýna

František Bogataj, velitel Carbonu, se ukryl v Bzenci u odbojáře, který ovšem, aniž by to tušil, pracoval v síti řízené gestapem. Rada tří, v té chvíli největší odbojová organizace na území Protektorátu (politickým zaměřením nekomunistická a prodemokratická), stihla Bogataje přesunout do bezpečí. Radista Šperl se bezpečně ukrýval v Popovicích nedaleko Uherského Hradiště. Poté, co se Bogataj se Šperlem znovu sešli, navázali bližší kontakt s odbojáři z Rady tří a společně s výsadky Clay a Calcium nakonec po mnoha neúspěšných pokusech navázali spojení s Londýnem prostřednictvím vysílaček sestavených dvěma odbojáři.

Jmenovali se František Jagoš a Jaroslav Kuchař, oba pracovali ve fabrice Avia v Kunovicích, ze které nakradli nutné součástky. Vysílačku Jarmila I. provozovali v půdní světnici u Knápkových. Jarmila II. vysílala z Kunovic. Do odbojové skupiny kolem Františka Bogataje a dalšího přeživšího člena výsadku Carbon Jaroslava Šperla se nakonec zapojily stovky lidí z jedenadvaceti měst a obcí ze Strážnicka, Veselí na Moravě a Uherského hradiště. V kraji skupina provedla celkem čtyřiačtyřicet sabotážních akcí a zorganizovala několik shozů zbraní.

Jak to bylo dál?

O rodině Knápkových vznikly dva dokumenty z cyklu Příběhy 20. století. První se věnuje válečnému období, ukrývání parašutistů a posledním týdnům války, během kterých Knápkovi málem přišli o život. Ten uslyšíte v neděli 16. 10. ve 20:05 na Českém rozhlase Plus, nebo kdykoliv po kliknutí na přehrávač v článku. Ve druhém dokumentu se dozvíte, proč StB zatkla Jaroslava Knápka, za co ho odsoudili na 10 let do vězení a za jakých okolností jim pan Knápek utekl. Skoro osm let se skrýval v malém důmyslném úkrytu.

Radiodokument