Portréty – Gustáv Husák 1/3 (2009)

Když se v dubnu 1969 dostal s podporou Moskvy do čela KSČ, zmizely poslední zbytky nadějí, že se v okupovaném Československu podaří udržet alespoň některé myšlenky Pražského jara. Již v prvním projevu po zvolení mimo jiné řekl: „Jde o to, přátelé, abychom nepodléhali zahraniční propagandě… různým našeptávačům nebo silám, které nemají zájem na konsolidaci…“.  Připravil Jan Sedmidubský.

Natočeno 2009. Premiéra 1. dílu 15. 3. 2009 (ČRo 22:10 h.). Repríza 1. dílu 11. 4. 2023 (ČRo Plus, 21:10 h.). K poslechu zde.

Lit.: Trpišovská, Jana: Gustáv Husák – politický vězeň i symbol normalizace. In web ČRo Plus, 18. 11. 2016 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Krátce po poledni přesně před čtvrtstoletím zemřel v bratislavské nemocnici ve věku 78 let bývalý československý prezident Gustáv Husák. Příčinou jeho smrti bylo selhání srdečního, cévního a dýchacího systému. Svou abdikaci a vyloučení z KSČ přežil jen o necelé dva roky, které strávil v ústraní v rodinné vilce v Bratislavě.

Lidé si dnes Husáka pamatují především z nudných novoročních projevů, ve kterých používal neobvyklou směs češtiny a slovenštiny, a také z komunistických oslav, kde kynul organizovaným manifestacím. Jeho životní osud je ale až překvapivě pohnutý a obraz roztřeseného aparátčíká za tlustýmu skly brýlí poněkud zastírá Husákovu roli po válce a zejména po srpnové okupaci Československa.

Narodil se 10. ledna 1913. Pocházel z malé slovenské vesničky Dúbravka. Díky svému talentu vystudoval gymnázium a následně práva a stal se tak prvním rodákem s vysokoškolským vzděláním. Na konci 2. světové války se zapojil do odboje a zúčastnil se Slovenského národního povstání. Po jeho porážce utekl přes hory až do Moskvy. 

Z vězně prezidentem

Po válce prosazoval komunistickou politiku na Slovensku ve Sboru pověřenců, hlavně v průběhu únorových dní roku 1948. Jeho hvězda stoupá, ale na počátku 50. let je v rámci honu na nepřátele uvnitř strany zatčen a v roce 1954 odsouzen v procesu s tzv. buržoazními nacionalisty na doživotí. Propuštěn je po rozsáhlé amnestii v roce 1960 a již o 3 roky později dosáhl rehabilitace.

Po okupaci Československa v roce 1968 se Husák stává hlavním aktérem normalizace. Dne 29. května 1975 ho parlament zvolí prezidentem po těžce nemocném Ludvíku Svobodovi. Ve funkci setrvá celých 14 let – až do konce komunistického režimu. Stal se prodlouženou rukou Moskvy a symbolem normalizace. Zajímavé je, že 3 roky po svém zvolení se rozhodl udělit Řád Bílého lva I. třídy libyjskému vůdci Muammaru Kaddáfímu.

„Ja tento národ z toho musím zachrániť, aj keby mi všetci mali napľuť do očí! “
Reakce Gustáva Husáka na okupaci ČSSR 21. 8. 1968

Nostalgie versus realita

Po změnách v SSSR, souvisejících s nástupem Michaila Gorbačova do čela Komunistické strany Sovětského svazu, byl Gustáv Husák v prosinci 1987 ve vedení KSČ nahrazen Milošem Jakešem. Prezidentem republiky zůstal až do 10. prosince 1989, kdy pod tlakem politických událostí vyhověl požadavku Občanského fóra a abdikoval. Zemřel 18. listopadu 1991. Před svou smrtí žil v ústraní v rodinné vilce v Bratislavě.

Gustávu Husákovi, jaho životu i politické kariéře jsme v roce 2009 věnovali tři díly pořadu Portréty. Poslechněte si je kliknutím na odkazy níže.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)