Esej, z něhož mrazí (2016)

Přidal: Premek |

Listopad 28, 2016

Lidé kvůli Vůdci byli ochotni páchat zlo. Nezatěžovali se dopady. Měl určité a nepopiratelné charisma a byl prvním politikem nové mediální éry … Připravila Jana Šmídová.

Natočeno 2016. Premiéra 26. 11. 2016 (ČRo Plus, 19:10 h.) v cyklu Svět ve 20 minutách.

Lit.: Šmídová, Jana: Esej, z něhož mrazí. In web ČRo Plus, listopad 2016 (článek). – Cit.: Jeho listopadové volební vítězství všechny překvapilo. Konzervativní intelektuálové poukazovali na jeho rasismus a konspirativní myšlení. Konkurenční nacionalisté zesměšňovali jeho sympatie k zahraničnímu tyranovi. Podnikatelé vysvětlovali, že hospodářská izolace jen poškodí exportní ekonomiku. Všechno marně….čteme v americkém online magazínu Slate v eseji nazvaném prostě „ON“. Jeho autorem je renomovaný americký historik a spisovatel Timothy Snyder. A z jeho historických paralel mrazí.

Jeho stoupenci mu pochopitelně věřili, pořvávali na náměstích a opakovali po něm hesla. K volebním urnám jich přišlo více, než se předpokládalo, hlavně představitelé dělnické třídy. Navzdory tomu dopadly volby paradoxně. Levice získala o milión hlasů více než jeho strana.

Ale kvůli vrtochům volebního systému, sestavením vlády pověřili právě jeho. Jeho stoupenci jásali, pravicové elity však zachovávaly klid. Nepodařilo se jim sice zabránit, aby se dostal k moci, ale byly si jisty, že ho budou umět kontrolovat. Podařilo se mu přesvědčit své příznivce, že je revolucionář, a všechny ostatní, že je neškodný.

Dálnice nevynalezl

Jeho vláda byla zpočátku koalicí staré a jeho nové pravice. Členové největší levicové strany, která byla historicky silnější než jeho partaj, tušili, že se něco chystá. Ale levice byla rozštěpená a chybělo jí akceschopné vedení. Občas vnímala vlastní vnitřní rozpory jako naléhavější, než záležitosti celé země.

Timothy Snyder, který získal za svou práci řadu ocenění, je americký historik a profesor na Yaleově univerzitě. Stěžejním v jeho práci je období holokaustu, věnuje se především dějinám střední a východní Evropy.

Nevynalezl sice dálnice, jak hlásala jeho propaganda, ale veřejné stavby podporoval. Tím se mu levici, a také dělnickou třídu podařilo zmást. Obyčejní občané nicméně věřili, že má politická elita vývoj pod kontrolou. Politická elita se zase domnívala , že se státní instituce budou umět ubránit samy, a že zákonnost a administrativní systém se budou umět také samy udržet.

Jen menšina jásala nad jeho mocí, rozbíjela okna a čmárala na ně symboly. V atmosféře zklamaných nadějí udávali tón jeho stoupenci. A s měnící se atmosférou se mnozí občané snažili zjistit, co se po nich bude chtít. A preventivně se přizpůsobovali. To mu neskutečně usnadnilo práci.

Svět jako zdroj nekonečných hrozeb

Spisovatelé se mezitím zamýšleli nad tím, jak mění jazyk. Definoval svět jako zdroj nekonečných hrozeb a jednotlivé země jako kolébky bezpočtu nepřátel. Tvrdil, že proti jeho zemi a jejímu výjimečně spořádanému lidu se chystají údajná celosvětová spiknutí. Tvrdil, že mluví za svůj lid, že je jeho hlasem.

Nezatěžoval se spravedlností. To, co říkal o druhých, bylo úmyslně vytvářenou fikcí. A masová média umožnila obrovským lžím zaznít takovou silou, že přehlušila nenápadnější pravdy. Měl určité a nepopiratelné charisma a byl prvním politikem nové mediální éry – zdůrazňuje Timothy Snyder v eseji, publikovaném na stránkách online magazínu Slate.

Teroristický atentát všechny překvapil. Nebylo jasné, zda ho naplánoval sám, ale na tom vlastně už nezáleželo. Obvinil levici, zakázal její strany a jejich vůdce poslal do koncentráků. Byl vyhlášen výjimečný stav, který už nebyl zrušen. Vznikl stát jedné strany. Rozdělení moci zmizelo. Parlament se stal čistou formalitou. Byrokracie mu projevila loajalitu . Našli se bystří a ctižádostiví muži s právnickým vzděláním

Pro mnohé právníky a soudce se profesionální etika rozplynula v oparu všeobecného zájmu národa, státu či rasy. Právní stigmatizace vybrané menšiny posílila provázanost lidí se státem. Mnozí tito právníci nosili speciální uniformy. Byli elitními členy jisté instituce, jeho tělesnou stráží. Vyzval je, aby z manifestací vyhazovali jeho odpůrce a mlátili jeho protivníky

Když se chopil moci, stala se zvláštní věc. Lidé, kteří předtím celý život tvrdili, že jsou v opozici vůči státu, najednou neměli ve jménu svého vůdce problém nosit zbraň. Probíhalo to samozřejmě chaoticky. Některých z nich bylo třeba se zbavit. Vymyslel si, že proti němu zorganizovali puč, a nařídil části příslušníků své ochranky povraždit vůdce jiné části. A nádavkem ještě některé z představitelů „staré“ pravice.

Když vypukla válka, bylo pozdě…

Členství v jeho ochrance se stalo výtahem k moci. Její příslušníci, vyškolení v rasismu a konspiračním myšlení, infiltrovali státní organy, především pak policii. Pokud ještě v této době někdo mohl klást odpor, byli to vojenští velitelé a šéfové tajných služeb. Někteří z nich se o to pokusili, ale přecenili své síly, nehledali spojence ani rádce. A příliš dlouho váhali. Když vypukla válka, bylo už pozdě…

Válka překvapila všechny. I když ustavičně řečnil o tom, že je třeba bojovat, najít si záminku, či spojence nebylo lehké. Zpočátku se musel soustředit na porušování smluv a na vyvíjení tlaku na sousedy. Ale potom se objevil jiný tyran, který s ním ochotně uzavřel pakt. Vyhlíželo to jako hladký začátek expanze a v době války se už o opozici nedalo téměř uvažovat.

Ochranka a velké firmy si v dobytých zemích zřídily vykořisťovatelské veřejno-soukromé podniky, takzvaná „ ghetta“ či „tábory“. Za armádou na bojiště pochodovaly polovojenské jednotky, které plnily vlastní úkoly, jako masové vraždy. Během války se jich v šokující míře dopouštěly nejen ony jednotky, ale i policie, armáda a dokonce i civilisté.

Těmito zločiny se k němu a jeho vizím ještě více připoutali. A byli ochotni bojovat až do konce. I když napáchali obrovské zlo, lehce si namluvili, že celý svět je proti nim. Válku nakonec prohrál. Nesmrtelné zůstaly jen jeho zločiny. Předtím, než spáchal sebevraždu, obvinil z vlastního selhání svou vlast. A národ, který se zdál být předurčeným ovlivnit celé století, se ponořil do stínu – uzavírá svůj esej historik Timothy Snyder.

Eseje, fejetony, přednášky