Milostný dopis lorda Byrona (2016)
Tennessee Williams. Tragikomický příběh o tajuplném odkazu Lorda Byrona v New Orleans. Překladatel Hana Budínová. Rozhlasová úprava Hynek Pekárek. Technická spolupráce Radim Dlesk. Hudební spolupráce Petr Šplíchal. Asistentky režie Jana Knappová a Eva Vovesná. Dramaturg Martin Velíšek. Režie Dimitrij Dudík.
Natočeno 2016. Premiéra 26. 12. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 16 min.) v cyklu Americký rok a Kabinet.
Lit.: anonym: Tennessee Williams: Milostný dopis lorda Byrona. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2016 (článek). – Cit.: Tuto aktovku napsal Tennessee Williams v roce 1946, tedy dva roky po Skleněném zvěřinci. A stejně jako v této daleko slavnější, významnější a dodnes často uváděné hře, najdeme i v této kratičké hříčce motivy tolik typické pro celou Williamsovu tvorbu – výrazné a trochu zvláštní ženské postavy, dusné horko New Orleansu s jeho línou bujarostí, střet archaické jižanské „aristokratičnosti“ s plebejskou pragmatičností nové doby, pracně budovanou sebeprojekci či spíše sebe iluzi hlavních postav a především nenaplněnou lásku.
Milostný dopis Lorda Byrona vypráví tragikomický příběh zasazený do New Orleansu v čase karnevalu. Dvě hlavní postavy, nazvané nemilosrdně Stará panna a Stařena, žijí sice doslova na dosah ruchu tohoto bujného města a přesto v jakési klauzuře. Její důvody budou pravděpodobně hlavně ekonomické, ale zrovna tak nese punc jakéhosi vzdoru. Jak později vyplyne, zdrojem jejich příjmů je předvádění dopisu od Lorda Byrona. Krátkou prezentaci stařičké obálky předchází dlouhá historka o setkání jejich příbuzné s tímto romantickým velikánem.
Těžko říct, zda nesrovnalosti v jejich vyprávění – nesouhlasí například letopočet ani způsob Byronova skonu – jsou Willamsovy poukazy na falešnost scénky, kterou mají hrdinky pečlivě secvičenou a předvádí ji opakovaně turistům, nebo je to jen další falešná stopa, stejně jako horečné počítání, kolik by muselo hrdinkám být, aby do sebe vše klaplo. Podobně se nesluší prozradit pointu, do které příběh dospěje. 
Důležitá je ryzost citu, který pod tou veteší jejich bytu i povídání někde leží. Citu, který se promítl do jejich osudu a který vyjadřují verše sonetu věnovaného Lordu Byronovi: Má láska není křídou vepsaná,/ aby se z duše smyla slzami.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Osoby a obsazení: stařena (Nina Divíšková), stará panna (Zuzana Bydžovská), manželka (Miroslava Pleštilová) a manžel (Aleš Procházka).