Co mají společného těšínský a brněnský Avion? (2017)

Přidal: Premek |

Únor 3, 2017

Rozhovor s Renatou Putzlacher-Buchtovou připravila Alena Blažejovská.

Připravilo Brno v roce 2017. Premiéra 5. 2. 2017 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h).

Lit.: Blažejovská, Alena: Co mají společného těšínský a brněnský Avion? In web ČRo Brno, 4. 2. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Renata Putzlacher-Buchtová žije v Českém Těšíně a v Brně. Brněnský hotel Avion poznala v roce 1986, kdy sem poprvé přijela za snoubencem, který byl v Brně na vojně. O znovuzrození těšínské kavárny Avion ale musela léta bojovat – existovala už jen na starých fotografiích.

Renata Putzlacher-Buchtová vydala v roce 2013 svou knihu W kawiarni Avion, której nie ma. Loni vyšla v českém překladu Michaela Alexy revidovaná verze knížky pod názvem V kavárně Avion, která není. Publikace má však mnohem širší téma.

Režisér Radovan Lipus, Renatin dlouholetý spolupracovník a rodinný přítel, píše: „Tato kniha není jen a pouze příběhem jedné kavárny. Vypráví o smělosti, dychtění a touze. O schopnosti vyměřený čas nezmarnit, ale naplnit jej uskutečněním svého snu. Je svébytným rodokmenem ducha, ódou na génie loci, tavicím tyglíkem příběhů.“

Renata vypráví: „Narodila jsem se na česko-polské hranici. Ta hranice na řece Olze-Olši tam stále byla. Dnes není, ale časy jsou takové, že člověk přemýšlí o tom, zda se některé věci nevrátí. Přemýšlela jsem i o putování svého rodu. Mám cize znějící příjmení Putzlacher, mnozí si myslí, že je německé, ale je rakouské, mí předci pocházejí od Štýrského Hradce. Vzala jsem mapu Rakouska-Uherska a sledovala jsem, kudy vlastně šli, než přišli do Českého Těšína.“

Autorčin dědeček se narodil ve vesnici Izydorowka nedaleko Drohobyče, kde žil a pracoval Bruno Schulz.
Městem Renatiny inspirace se stal její rodný Český Těšín. Kromě osudů své rodiny v knize vypráví o osudech spisovatelů jako Bruno Schulz nebo Bohuslav Reynek a Suzanne Renaudová. „I oni cestovali, kus života prožili ve francouzském Grenoblu a kus života v Petrkově na Vysočině. Já jsem teď dvacet let na cestách mezi Brnem a Těšínem,“ usmívá se Renata.

Když hledala, co by všechna ta místa mohlo propojit, uvědomila si prý díky Radovanu Lipusovi, že jsou oba „kavárenští povaleči“. Kavárna je místem setkávání, protínání cest a osudů. Těšínská kavárna Avion však v době, kdy se o ni Renata začala zajímat, neexistovala.

Zajímal se o ni i Lipus jako režisér televizního cyklu Šumná města. A tak začali oba pátrat po tom, jak těšínský Avion vypadal, kdo ho kdy postavil a kdo zboural. Tak dlouho o kavárně psali a snili, zpíval o ní i Jaromír Nohavica, až se nakonec „slovo stalo tělem“. Díky dotacím z EU pro Euroregion Těšínské Slezsko v rámci projektu Zahrada dvou břehů byla kavárna u pohraniční řeky Olzy-Olše znovu postavena.

Renata byla přizvána do projektového týmu a pomáhala zjišťovat, jak kdysi kavárna vypadala uvnitř a jak by měla být zařízena. „Mnozí dnes mají pocit, že ta kavárna tam takhle stojí od třicátých let,“ pochvaluje si Renata.

Je ale třeba připomenout, že to tak není. Těšínský Avion nechala zbudovat židovská podnikatelka Rosalie Wiesnerová na základě stavebního povolení z 24. září 1932. Stavěla ji firma V. Nekvasil podle návrhu architekta Michala Maximilána Scheera. V roce 1939, kdy už bylo majitelce 81 let, byla kavárna zničena – a to 1. září, kdy byly všechny těšínské mosty vyhozeny do vzduchu.

Na svůj druhý život čekala až do ledna 2009, kdy byla zahájena stavba nové budovy Čítárny a kavárny Avion/Noiva, která je dnes součástí Městské knihovny Český Těšín. „Ve snu by mě nenapadlo, že budu jednou sedět a pít kávu v budově, o níž jsem snila a kterou jsem kdysi našla na staré pohlednici,“ vypráví Renata.

A jak tedy souvisí těšínský Avion s brněnským? Nejenom prostřednictvím osudu a zájmu Renaty Putzlacher-Buchtové. „Majitelé kavárny, Wiesnerovi, museli jezdit do Brna pro celní povolení. V Brně určitě viděli všechny ty krásné funkcionalistické realizace, které je inspirovaly – hotel Avion i Pořískovu bílou a oblou stavbu naproti hlavnímu vlakovému nádraží, kde navíc bývala židovská brána.“ Architekt těšínského Avionu M. M. Scheer byl ostatně žákem Bohuslava Fuchse, u nějž v Brně studoval.

Česká verze knihy V kavárně Avion, která není, je Renatinou desátou knihou. „Bylo by to krásné uzavření mého celoživotního hledání. Od první sbírky, která se jmenuje Pokus o indentifikaci, hledám své kořeny, hledám odpověď na otázku, kdo jsem.“

Renata má polské občanství, ale od narození žije v České republice. „Od narození se mě pořád ptají, co tady dělám. Myslím, že tato kniha mi pomohla odpovědět si na většinu otázek a udělat tečky za větami. Některé rodinné i společenské kauzy jsem tím uzavřela.“

Radiodokument