Host do domu – Vladimír Ševela (2016)

Přidal: Premek |

Únor 16, 2017

Host: novinář a spisovatel Vladimír Ševela. Českého krtka v CIA si v Americe spletli s Václavem Klausem, říká autor knihy. Moderuje Jiří Holoubek.

Natočeno 2017. Premiéra 11. 3. 2016 (ČRo 2 Praha, 11:34 h). Repríza 13. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 14:55 h). K poslechu zde.

Lit.: Holoubek, Jiří – Taud, Rostislav: Rino – příběh špiona. Vysvětlení všech událostí a jmen kolem českého agenta v CIA Karla Köchera, kterým jste v dokumentu nerozuměli. In web ČRo 2 Praha, 13. 2. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ráno 17. listopadu 1989 vysílala americká televize rozhovor s Köchrem. „Moderátoři tam s nadsázkou řekli, že možná bude českým premiérem. Když pak viděli v Občanském fóru Václava Klause, tak se zděsili, protože fyzicky jsou si podobní.“

Sex, peníze, lži a intriky. Vše přehledně vysvětluje Vladimír Ševela, autor knihy Český krtek v CIA a novinář, který se na dokumentu sám podílel.

Most Glienicker Brücke mezi Berlínem a Postupimí. Na jednom konci stojí špión StB a KGB Karel Köcher, odsouzený v USA na doživotí. Na druhém sovětský disident Anatolij Ščaranskij. Výměna začíná. Brzy se domů vrátí zatím jediný zahraniční agent, kterému se podařilo proniknout do CIA.

„V USA o něm dodnes mluví s profesním uznáním. U nás je to negativní postava. Měl dvakrát konflikt s rozvědkou. Rozešel se s ní. Prohlásili ho za zrádce. Když nastoupil do CIA, tak už po 14 dnech psal stížnost, že je nespokojený s pozicí, kterou tam má,“ popisuje novinář Vladimír Ševela.

Brezinski a vstup do CIA

Körcher byl se svojí ženou Hanou do USA vysazen v roce 1965. S legendou imigranta. Pracoval nejdříve u Zbigniewa Brzezinského, což byl poradce několika amerických prezidentů, hlavně Jamese Cartera. Právě Brzezinský byl jedním z těch, kteří ho v roce 1973 doporučili do CIA.

„Zbigniew Brezinski mi tvrdil, že si na Köchra pamatuje jen matně. A že o tom tématu nechce mluvit. Pracovali spolu jen rok. Bylo to pro něj velice nepříjemné téma. Škraloup na jeho perfektním životopisu,“ vzpomíná novinář.

Role jeho mlčenlivé manželky

Jsou lidé, kteří si myslí, že důležitější roli než Karel Köcher hrála jeho žena Hana. Že ona byla kápo. „Köcher byl otrlý a chladnokrevný. Ale zároveň je popisován jako výbušný cholerik. Jeho žena je úplně jiná. Ale odmítla se mnou mluvit,“ lituje Ševela. Nemluvila ani při zatčení v roce 1984 v Americe.

Na rozdíl od Köchera, který se snažil vyjednávat. „Chvíli to dokonce vypadalo, že bude dvojím agentem.“ Köcherová mlčela dokonce i před soudem. „Vysloužila si za to vězení. Za pohrdání soudem.“ A to mlčení trvá dodnes.

„I Köcherův americký advokát Rober Fierer mi říkal, že teprve zjistíme, jakou úlohu hrála. Že nebyla pouhou kurýrkou, která donášela zprávy do mrtvých schránek. Ve svazku v Archivu bezpečnostních složek k tomu ale nejsou žádné důkazy. Já osobně si nemyslím, že by byla důležitější.“

Advokát Robert Fierer
nakonec Köchera dostal z vězení. „Přestože se on a Köcher nesnášeli. Měli možná trochu podobné povahy. Fierer byl ale výborný právník a byl to jeden ze strůjců výměny na Mostě špionů.“

Postupně vymazávaný archiv

„Ten svazek na jméno Karel Köcher ukazuje, jak to viděla tehdejší rozvědka. Byl volně přístupný několik let. Odtajněn celý byl v roce 2008. Během posledního roku ale dochází k začerňování některých stránek,“ prozradil publicista Vladimír Ševela v březnu 2016.

„Archiv bezpečnostních složek to prý činí na přání americké strany. Dokumenty mají prozrazovat metody CIA, které jsou dodnes tajné, a osoby, které by neměly být zveřejňovány.“ Je zajímavé, že v rozhovoru pro časopis Reflex z 90. let se Köcherova slova neshodují s údaji ve svazku.

Kariéra polistopadového politika

Köcher zpátky doma to zase rozehrál na několika frontách. „Už v roce 1988 navázal kontakty s Chartou 77. Ke konci 80. let ale pracoval v Prognostickém ústavu a v létě V létě 1989 zakládal s Miloslavem Ransdorfem Demokratické fórum komunistů.“

Na začátku roku 1990 byl z Prognostického ústavu propuštěn. „Byl pro politiku příliš kompromitován. Chodil do Občasnkého fóra, ale když zjistili, kdo to je, tak ho vyprovodili.“ Žil osamělý život v úzkém kruhu přátel, kteří mu dokázali odpustit. „Třeba jako právě Miloslav Ransdorf.“

Ověřování špionských zdrojů

„Archiv FSB, nástupnické organizace KGB, mi napsal, že jméno Karel Köcher neeviduje. Což je s podivem. Protože šéf KGB Jurij Andropov osobně podepsal odměnu 40 000 dolů za služby Karla Köchera. Köcher tehdy dostal jen polovinu. Ta druhá zůstala v Praze.“

Novinář si Köcherova slova ověřoval u Benjamina Fishera (v CIA na různých postech, v tajných operacích i v kontrarozvědné sekci), Davida Majora (vysoký důstojník FBI, za Reagana šéf kontrarozvědky Bílého domu), u bývalých Köcherových přátel, profesora Kleina.

„O komunikaci s ruskou stranou jsem se taky pokoušel. Dokonce jsem navázal telefonický kontakt s řídícím důstojníkem Karla Köchera z KGB. Řekl, ať mu pošlu otázky. Dodnes jsou na prověrce,“ směje se Ševela.

Věčně nespokojený Köcher

S Ševelovou knihou Köcher spokojený nebyl. „Autorizaci si nevyžádal. Nevím přesně, co mu vadí, protože se mnou přestal komunikovat. Já určitě nechtěl napsat jeho verzi.“ Köcher nebyl spokojený ani s filmovým dokumentem. „Žádal, aby se přestal promítat. To bylo ještě na festivalu v Jihlavě.“

Že jde o člověka věčně nepokojeného, ilustrují i pestré psychologické posudky. „Část té rozvědky, která ho poslala do USA, se divila, proč ho tam poslali,“ nechápe Ševela. „Pro mě je dodnes hádankou. Je to složitá osobnost.“

Radiodokument