Host Radiožurnálu – Jiří Padevět (2017)

Přidal: Premek |

Květen 3, 2017

Moderuje Lucie Výborná. Dramaturg Martin Mašek.

Hovoří ředitel vydavatelství Academia a autor Jiří Padevět.

Natočeno 3. 5. 2017. Premiéra 8. 5. 2017 (ČRo 1 Radiožurnál). K poslechu zde.

Lit.: Wojtovič, Jakub – Výborná, Lucie: Odsun Němců byl divoký pouze provedením, nikoli organizací, říká historik Jiří Padevět. In web ČRo 1 Radiožurnál, 8. 5. 2017 (článek). – Cit.: Připomínáme si 72 let od konce druhé světové války. A právě její závěr byl jedním z nejkrvavějších období protektorátu. „Obětí bylo mnohem více než za heydrichiády. Jde především o mrtvé z transportů a pochodů smrti,“ říká spisovatel a nakladatel Jiří Padevět, mimo jiné autor Magnesií Literou oceněné knihy Průvodce protektorátní Prahou.

Transporty smrti začaly na konci roku 1944, kdy nacisté evakuovali komplex koncentračních táborů v Osvětimi. Jely ze severovýchodu na jihozápad do táborů v Bavorsku a Německu.

Hlavní vlna přišla na jaře roku 1945, kdy se snažili vězně dostat na území, kde ještě nebyla spojenecká vojska, tedy území protektorátu Čechy a Morava. Neměly žádný cíl, účelem bylo vězně nenápadně a po malých skupinách zabít.

Jako předěl lze sice podle Padevěta vnímat 8. květen, ale tímto datem násilí neskončilo. Už od března 1945 lidský život neměl žádnou cenu. Zabíjelo se ve velkém a na všech stranách.

„Na území protektorátu bylo téměř stejné množství obyvatel jako dnes, k tomu navíc tři až pět milionů civilních Němců, kteří ustupovali před Rudou armádou, milion mužů wehrmachtu a další ozbrojené složky Německa, Maďarska, Hlinkova garda, Vlasovci. Území bylo přeplněné a nefungovala infrastruktura,“ říká Padevět.

„Někteří lidé po šesti letech okupace začali budovat a obnovovat Československo. Menšina situace využila ve svůj prospěch, část z nich ke svým sadistickým choutkám.“
Jiří Padevět

Stát začal plnit svou funkci až na konci roku 1945. „Odsun byl divoký pouze provedením, nikoli organizací. Stát předal dobrovolně moc lokálním velitelům, kteří sice dostali rozkazy, ale nikomu se nezodpovídali. Z toho vznikly největší masakry německého obyvatelstva,“ podotýká držitel Magnesie Litery za knihu Průvodce protektorátní Prahou.

K největšímu masakru došlo v Postoloprtech, kde bylo během několika dní zabito přes sedm set lidí. „Po roce 1948 byly všechny případy zameteny pod koberec a z některých pachatelů se stali aktivní příslušníci státní bezpečnosti,“ dodává současný ředitel nakladatelství Academia.

Násilí se účastnila i spojenecká vojska. Nešlo jen o násilí, ale také o krádeže, především hodinek a jízdních kol ze strany Rudé a rumunské armády. U amerických vojáků k tomu docházelo podstatně méně. Byli hmotně zabezpečeni, to se o Rudé armádě říct nedá.

Šlo nenávist po válce vyřešit jinak než odsunem? „Dnes si říkáme, že to šlo lidštěji. V roce 1945 byl ale odsun společensky i politicky nevyhnutelný,“ uzavírá Padevět.

Radiodokument