Rudé paprsky severního slunce (2017)

Česká autorka, překladatelka a členka výboru Mezinárodního PEN klubu Markéta Hejkalová, má na svém kontě už desítku knih, přesto se však doposud její tvorba se světem audioknih míjela. Až nyní u Tebenas vycházejí Rudé paprsky severního slunce. Pro začátek se sluší říct, že je poměrně obtížné novinku žánrově zaškatulkovat. Příběh psaný v několika rovinách osciluje mezi milostným románem, detektivkou a špionážním thrillerem. Nejvíce se blíží prvně jmenovanému, protože vzájemně propletené vztahy všech postav propojují různé formy vztahů mezi muži a ženami. Kromě ústřední dvojice se děj točí mimo jiné kolem podnikatelky Kamily, záhadné slečny Lee z univerzity či severokorejské uprchlice Song. Kromě nich jsou v prologu představeny i další postavy, které se po zbytek knihy drží v pozadí, aby v závěrečném rozuzlení vyplula jejich role naplno na povrch.

Nejzajímavěji jsou asi prokresleny vedlejší postavy, zejména paní Song, která se po emigraci z totality musí vyrovnat s naprosto odlišnými nároky, které na člověka klade svobodný svět. Monice i Michalovi oproti ní hlubší prokreslení charakteru chybí. Oba působí spíše jako figurky na šachovnici, kterými táhne kdosi v pozadí. Jeho plány však zkomplikuje nález mrtvoly, díky němuž naberou události rychlý spád a na první poslech trochu roztříštěný děj se zcelí do jediné výsledné linky.

Stejně nesourodě jako obě části korejského poloostrova působí na papíře i interpretační dvojice Roman Štolpa a Simona Postlerová. Zatímco hereččin katalog audioknižní tvorby se v posledních letech útěšně zaplňuje, herecké příležitosti jejího kolegy by se daly spočítat na prstech jedné ruky, ačkoliv pro Tebenas několik příběhů natočil i jako režisér. Ve výsledku však rozdílné zkušenosti nejsou příliš znát – Štolpa i přes menší prostor, který mu text prostřednictvím plošších postav nabídl, dokáže vést vyprávění tak, že posluchače nenudí. Svým pomalým a klidným pojetím potěší zejména ty, kteří nevyžadují dramaticky procítěný projev. Toho se ostatně nedočkají ani u Postlerové, která tentokrát kromě zpočátku trochu horlivého tempa čte velmi uvolněně a přirozeně. I způsob jejich interpretace koresponduje s tím, že kniha je spíše milostným příběhem než akční špionážní hrou mocností.

Nedílnou součást audioknih od Tebenasu tvoří hudební doprovod, tvořený na míru danému příběhu, který na konci tradičně dostává i podobu závěrečné písně v samostatném tracku. Melodie s korejskými motivy přesně dokreslují atypické prostředí, jen jim více sluší postupný náběh než občas razantní nástup ihned po posledním slově interpreta. Svou roli ale plní hudba skvěle, zejména když v rámci kapitoly tvoří předěly dějových linek.

Rudé paprsky severního slunce se v mnoha ohledech pohybují na hranici, ať už jde o dějové umístění mezi dvě poloviny Koreje, či o žánrové neukotvení. Trochu atraktivnější obal by jistě nalákal posluchače na poměrně zajímavý příběh, kterému velmi pomáhá exotická lokace a pojetí audioknihy jako dvouhlasé četby.