Marie Terezie, dcera, matka, babička aneb Rodina jako politický obchod? (2017)

Přidal: Premek |

Květen 10, 2017

Eliška Závodná. Umění sebeprezentace. Kde začíná a končí mýtus? Jako císařovna, která za císařovnu nebyla nikdy korunována, nepřestává fascinovat. A překvapovat. Ve své době, stejně jako dnes. Marie Terezie byla konfrontována se situacemi, které jiné známé ženy na trůně neznaly. Jak říká francouzská historička Elisabeth Badinter, byla především žena. Ve světě mužů. A dovedla, podle mínění tehdejších současníků, své nevýhody obrátit v zisk. Jako první žena v novodobé historii praktikovala takový životní styl, ve kterém dovedla šťastně spojovat povolání, osobní ambice, rodinný život – to všechno téměř tak jako v dnešní době.

Natočeno 2017. Premiéra 14. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.) k 300. výročí narození Marie Terezie. Repríza 4. 5. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument. K poslechu zde.

Následovalo Noční Mikrofórum, moderuje Dan Moravec. Host: Eliška Závodná, autorka dokumentu o Marii Terezii, znalkyně parfémů.

Lit.: Závodná, Eliška: Marie Terezie, dcera, matka, babička. Kde začíná a končí mýtus? In web ČRo 2 Praha, květen 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Byla konfrontována se situacemi, které jiné známé ženy na trůně neznaly. Anglická královna Alžběta I., podobně jako carevna Kateřina Veliká nebo carevna Alžběta buď neměly děti, nebo jenom jedno, nanejvýš dvě. A příliš se o ně nestaraly. Chtěly vládnout a vládly jako muži. Marie Terezie ale byla hlavně ženou ve světě mužů. A dovedla, podle mínění tehdejších současníků, své „nevýhody“ obrátit v zisk.

Císař Karel VI. sice doufal, že se dočká syna, ale i tak pro všechny případy ještě před narozením dcery Marie Terezie vydal 19. dubna 1713 základní zákon o následnictví (tzv. pragmatickou sankci). Podle dekretu platného do konce trvání monarchie mělo být habsburské dědictví nedělitelné a nerozlučné. A v případě nutnosti může na trůn nastoupit i nejstarší dcera posledního panovníka.

„Veličenstvo, Vaší dědičce by se jelo líp, kdybyste jí místo papírového zákona o ženském následnictví zanechal takových 100 000 dobře vyzbrojených vojáků a truhly plné pokladů.“
princ Evžen Savojský

Prosadit takový zákon ale nebylo snadné. Když se 13. května 1717 po nečekané smrti prvorozeného syna narodila konečně zdravá dcera, bylo jí dáno jméno Marie Terezie. Při jejím narození byla kostelu Magna Mater Austriae v Mariazell věnována zlatá soška jako poděkování za zdravé dítě. A diplomatická přesvědčovací kampaň ohledně pragmatické sankce pokračovala dál.

Jak se dělá domácí i světová politika

Francouzská historička a socioložka Elisabeth Badinter zdůrazňuje, že Marie Terezie nebyla po otcově nečekané smrti na roli vládkyně připravena. Přesto se díky přirozenému politickému nadání, diplomatickým schopnostem i ženskému důvtipu dokázala prosadit. Začalo to už volbou manžela. František Štěpán Lotrinský totiž nepatřil mezi kandidáty na sňatek s budoucí vládkyní nad 52 zeměmi habsburské monarchie.

Přesto se stal jejím manželem a manželství to bylo překvapivě harmonické. Když 20. října 1740 císař Karel VI. umírá, je Marie Terezie čtyři roky vdaná a počtvrté těhotná. Už v den císařově smrti se na základě pragmatické sankce ujímá vlády nad rakouskými zeměmi. V černých šatech přijímá ministry a císařské hodnostáře a žádá je, aby prozatím dál vykonávali své úřady. Příští den zahajuje Marie Terezie zasedání ministerské rady.

Tajná konference

Poprvé sedí po její levici František Štěpán Lotrinský. O několik týdnů později ho jmenuje spoluregentem. Podle tajných zpráv zahraničních diplomatů, v den císařovy smrti, i trochu později, reptala celá Vídeň. Přece nám nebude vládnout císařovna?! Marie Terezie ale v krátké době ukazuje, že jí odvaha ani píle nechybí. Otevírá brány Hofburgu, naslouchá žádostem obyvatelstva, od rána do večera neúnavně pracuje.

Za pár týdnů se nálada ve městě mění. Marie Terezie si získala srdce svých poddaných. „Vídeň ji miluje a stojí za ní,“ píše se v depeších směřujících do celé Evropy. Jako první žena v novodobé historii, jak konstatuje Elisabeth Badinter, praktikovala Marie Terezie takový životní styl, ve kterém dovedla šťastně spojovat povolání, osobní ambice, rodinný život. A to všechno téměř tak jako v dnešní době.

Dokonalá herečka

„Lepší než v Comédie-Francaise,“ hodnotí herecké schopnosti habsburské panovnice francouzská historička. Když byly centrální habsburské země ohroženy bavorsko-francouzským vpádem, vystoupila Marie Terezie před uherský říšský sněm v Prešpurku, celá v černém, s malým dítětem v náručí a se slzami v očích žádala o poskytnutí vojsk na obranu rodiny i země.

Uherské magnáty dojala natolik, že jí spontánně projevili přízeň a slíbili pomoc. Svou řeč pronášela v latině tak přesvědčivě, že jeden francouzský diplomat později vyprávěl, že tak vynikající herečku neviděl ani na prknech slavné pařížské Comédie-Francaise. A ačkoliv prý její taktiku prohlédl, také on téměř zaslzel.

Nová forma reprezentace

Marie Terezie byla téměřnepřetržitě těhotná. 20 let. Zázrak na tehdejší dobu byl, že všech svých 16 těhotenství přežila. Pět synů a 11 dcer, pokračování rodu bylo zajištěno. Roli matky i vládkyně hodlala zvládnout stejně dokonale jako roli manželky. Vytvořila tedy „svou“, zcela novou a velmi ženskou formu reprezentace. Dávala se nosit v majestátně vyhlížejících a skvostně zdobených nosítkách. Dokonale inscenovala dlouhá kočárová defilé, všechno se muselo třpytit zlatem, na purpurovém sametu se také nešetřilo.

Byly to opulentní podívané, na kterých nechyběly davy diváků. Pro ostatní ve vzdálenějších místech monarchie byly k dispozici novinové zprávy s hojným „obrazovým“ zpravodajstvím. Marie Terezie musela a chtěla být viděna. Jako císařovna, která za císařovnu nebyla nikdy korunována, nepřestává fascinovat. A překvapovat. Ve své době, stejně jako dnes.

Radiodokument