Rozhovor s Miroslavem Balaštíkem (2017)

Přidal: Premek |

Květen 12, 2017

Román Bianky Bellové Jezero získal hlavní cenu Kniha roku v soutěži Magnesia Litera a pak ještě další dvě ceny. K čemu jsou literární soutěže? Rozhovor připravila Alena Blažejovská.

Hovoří šéfredaktor nakladatelství a časopisu Host, literární vědec Miroslav Balaštík.

Připravilo Brno v roce 2017. Premiéra 13. 5. 2017 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h). Rozhovor s Miroslavem Balaštíkem o knize Bianky Bellové Jezero a literárních soutěžích k poslechu zde.

Lit.: Blažejovská, Alena: O Jezeře Bianky Bellové a literárních soutěžích – rozhovor s Miroslavem Balaštíkem. In web ČRo Brno, 12. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Už když jsem četl rukopis, věděl jsem, že je to něco výjimečného,“ říká o románu Bianky Bellové Jezero šéfredaktor nakladatelství a časopisu Host Miroslav Balaštík. Shrnuje, že jde o příběh chlapce Namiho, který pátrá po své matce.

Děj je situován do postsovětského prostoru, k jezeru, které vysychá, je plné chemikálií a lidé kolem něj umírají. Nami odchází z rodné vesnice, která představuje obraz rozbití tradičních vazeb, a vydává se na pouť.

„Je to archetypická zkušenost člověka, který hledá sám sebe, svůj původ a svoje místo ve světě,“ uvažuje Balaštík. „Je to univerzální příběh, který dokázal oslovit spoustu lidí, i když jeho reálie jsou exotické. Řada čtenářů se kloní ke konkrétnější interpretaci, že jde o Aralské jezero a jakousi ekologickou katastrofu. Mně je bližší obecnější výklad, že jde o destrukci tradičního světa a mezilidské vztahy, které jsou tím vším poznamenány. Ale ten příběh umožňuje obojí čtení.“

Bianca Bellová je exoticky znějící jméno. Je to dáno tím, že autorčin otec je Bulhar a manžel Angličan. Je to ale Češka narozená v Praze a vládne zajímavým (českým) jazykem. „Měl jsem velmi rád už její novelu Mrtvý muž, kterou jsme vydali jako první,“ uvádí Balaštík. „Předpokládám, že se oživí zájem i o její předchozí knihy.“

Pokud jde o soutěž Magnesia Litera, román Jezero nezískal cenu v kategorii prózy, ale rovnou hlavní cenu Kniha roku. „Stává se pravidelně, že celkový vítěz se neshoduje s tím, co vybere odborná porota,“ uvažuje Balaštík.

„Odborníci vybírají to, co je z jejich pohledu v literatuře překvapivé: něco nového, nečekaného, nikoliv tradiční vyprávění. Proto letos nebyl v kategorii Próza nominován Jiří Hájíček, což je naprosté překvapení. Zatímco hlavní cenu vybírá velká porota složená z cca 150 lidí, tam už se víc projeví čtenářské záliby. Proto obstála Bianca Bellová, podobně jako dříve Petra Soukupová nebo Jiří Hájíček.“ Apokalypsa je navíc podle Balaštíka v literatuře oblíbené téma.

Knižní vydání Jezera obdrželo i cenu za grafické zpracování Martina Peciny, a to v soutěži o nejkrásnější české knihy, v kategorii beletrie. Bianca Bellová dostala také Cenu Evropské unie za literaturu. „Autoři, kteří ji získají, mají otevřenou cestu do Evropy,“ raduje se Balaštík. Dříve tuto cenu získal například Jan Němec za román Dějiny světla, vydaný také nakladatelstvím Host.

Vedle Bianky Bellové a Jiřího Hájíčka doporučuje Miroslav Balaštík z produkce Hosta i prozaické práce Aleny Mornštajnové, Eugena Lišky jr., Ivany Myškové a Jakuby Katalpy. Pokud bychom se chtěli rozhlédnout po širší mapě současné české prózy, zajímavé jsou podle něj nové knihy Anny Bolavé, Jáchyma Topola a Jiřího Kratochvila.

Jsou literární ceny vůbec důležité? Miroslav Balaštík se domnívá, že ano. „Je ale otázka, o čem ceny vypovídají. Jestli o jakési věčné literární kvalitě, nebo o tom, jakými tématy a představami o literatuře daná doba žije. Jestli oceněné knihy obstojí ve zkoušce časem, to se teprve ukáže. Každopádně ty ceny budou vypovídat o nás, o tom, co bylo pro nás důležité.“

Dopad literárních cen na propagaci a prodej knih je ovšem sporný. „Začínám být skeptický,“ připouští Balaštík. „Efekt ocenění není takový, jaký býval dřív. Když Petra Soukupová získala cenu za knihu Zmizet, nárůst prodeje byl čtyřnásobný.“

Podle šéfredaktora Hosta může být nedůvěra čtenářů způsobena tím, že v podobných soutěžích jako Magnesia Litera bývaly oceňovány knihy z kategorie literatury faktu, dokonce i kniha bez písmen – fotografická publikace, nebo překlad rumunského autora. „V té chvíli cena ztrácí kredit, je to něco, podle čeho se čtenáři orientovat nemůžou – když to mají být nejlepší české knihy.“

Magnesia Litera je podle Balaštíka cenou mainstreamovou a může čtenáře ovlivňovat prostřednictvím masových médií. Měla by tedy prezentovat knihy vhodné pro většinovou čtenářskou obec. „Pokud tento svůj mainstreamový charakter ztratí, musí se počítat s tím, že dopad ceny nebude takový jako v případě čtenářsky vstřícnějších knih. Ale samozřejmě tam musí být i literární kvalita.“

Radiodokument