Host do domu – Hana Tomáš Briešťanská (2017)

Přidal: Premek |

Červen 28, 2017

V březnu si za potlesku vážených hereckých kolegů odnášela ze Zlaté kapličky cenu Thálie za roli Štěpky v Petrolejových lampách. Neméně ráda byla Tonkou v Romanci pro křídlovku nebo Dorou Idesovou v Žítkovských bohyních. Hanu Tomáš Briešťanskou z Národního divadla Brno pozvala Jitka Novotná.

Natočeno 2017. Premiéra 26. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.). K poslechu zde.

Lit.: Novotná, Jitka – Horálková, Elena: Odejít v pravý čas je dobré. A člověk nezpohodlní, myslí si přelétavá Hana Tomáš Briešťanská. In web ČRo 2 Praha, 26. 6. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Jsem na prahu 40, kdy člověk přehodnocuje. Základ je ale pořád stejný. Nosím různobarevné ponožky, čtu různé autory… Asi jsem pořád na cestě,“ říká a sobě Hana Tomáš Briešťanská.

Letos získala cenu Thálie za roli Štěpky v Petrolejových lampách. Porota její výkon přirovnala k tomu, který na plátně v roce 1971 podala vynikající Iva Janžurová.

„Ten večer mi utkví v paměti. Pamatuju si chvíli, kdy jsem přebírala sošku a pak už mám všechno v mlze,“ vzpomíná Hana Tomáš Briešťanská z Národního divadla Brno.

„Léta mám ráda ten román i film. Spoustu věcí máme se Štěpkou společné: obě jsme z maloměsta, jsme tak trochu excentrické, jsme v přechodovém věku a řešíme budoucnost,“ vypočítává.

Petrolejové lampy vs. Žítkovské bohyně

Připouští, že srovnání se snímkem Juraje Herze se člověk nevyhne. „Výkony Ivy Janžurové a Petra Čepka byly tak silné a nezapomenutelné, že přiblížit se jim je vlastně nemožné. Ale pracovali jsme s novou adaptací a úplně jinak. Nechtěli jsme film kopírovat a snad se nám to podařilo.“

Za svoji největší roli považuje postavu Dory Idesové v adaptaci románu Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně. „Pro mě to byla asi největší role. A to jak lidsky, tak i pracovně herecky. Vytváříte příběh, který nikdo předtím nedělal. Stálo mě to hodně úsilí a je to pro mě fenomenální věc.“

Přelétavý pták

Hana Tomáš Briešťanská teď hraje v Národním divadle Brno. Ale za sebou má spoustu nejrůznějších angažmá. Divadla prý opouští ve chvíli, kdy má pocit, že se s nimi rozchází. „Myslím, že odejít v pravý čas je dobré. Kromě toho člověk nezpohodlní.“

Přiznává na druhou stranu, že je to nápor na ego. „Pokud nejste seriálová nebo filmová tvář, tak vás nikdo nezná. Slávu poznáte, když vycestujete 20 km za své město. Pak vyslovíte své jméno a všichni řeknou: No a co?“

Jsem člověk, který má milion otázek

„Jsem člověk, který má milion otázek.“ Ne všichni režiséři to mají u herců rádi. „Ale jsou na mě hodní. Víte, ráda se pídím a ptám se. A raději zkouším, než hraju. Baví mě ten proces potkávat v sobě tu novou osobnost.“ Přesto si myslí, že je dnes už zkušenější a možná i otrlejší.

„Nebo možná hledám jiné věci, než na začátku. Že už to není jen o tom hrát a pronášet repliky, ale spíš přemýšlím o tom, proč to říkám, komu to říkám a jestli mám vůbec co říct. O to víc si vážím kusů, které mají přesah.“

Radiodokument