Důchodci a výlety
Gabriela Míšková
(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 34/2017)
Možná, že jedním z ukazatelů kvalitního dokumentu je jeho schopnost přimět posluchače k akci. Přivést ho z pasivity k aktivitě. Dva tematicky spřízněné dokumenty z letošního léta takový potenciál rozhodně mají.
Ľubomír Smatana je především zkušený reportér, ale jeden z příběhů, který je běžně zvyklý vyprávět v úderném, rychlém reportážním formátu, svým tématem přerostl v dokument Důchodce na tripu. Jen těžko uvěřitelná historka o člověku, který podlehl rafinovanému podvodu. Důchodce Vladimír odpověděl na vcelku běžný spam lákající na pohádkové dědictví ze zahraničí. Započala rozsáhlá mailová korespondence s neznámou ženou Soňou, která Vladimíra přiměla zadlužit se a odletět do Brazílie, kde měl starý muž neznalý jazyka a bez peněz převzít dědictví, převést jej ho Hongkongu a získat značnou finanční odměnu.
Ve způsobu vyprávění se nezapře Smatanova reportážní praxe a je nutné dodat, že se z ní podařilo udělat osvěžující přednost. Dokument se otvírá rapidmontáží tvořenou původními zprávami Českého rozhlasu o tom, že český důchodce byl v Hongkongu zatčen za pašování drog. Smatana následně zpovídá jeho přátele a příbuzné, a nakonec investigativně píše Vladimírovi dopis a získává přístup k inkriminované mailové korespondenci. Ta se stane tělem dokumentu – jistě za lvího podílu dramaturga Ivana Studeného, který zde uplatnil svůj způsob práce se záběry v angličtině a jejich odůvodněné překlady do češtiny. Vladimír si bez znalosti angličtiny dopisuje se Soňou díky internetovému překladači. Konverzace je zprostředkována dvěma neprofesionálnímu herci, přičemž maily ze zahraničí předčítá cizinka s dobrou znalostí češtiny, ovšem se silným přízvukem. V podkresu přitom slyšíme robotické čtení anglické verze. Výsledný efekt působí zcela autenticky a nestrojeně.
Z dalšího vyprávění se dozvídáme, že Vladimír se skutečně stal obětí organizovaného zločinu a na letišti mu bylo podstrčeno zavazadlo s drogami. Vladimír je stále ve vazbě a probíhají diplomatická jednání. Jenomže ještě mnohem neuvěřitelnější než celý tento bizarní příběh, je apatie všech zúčastněných. Svědci odmítají svědčit, syn příběh uzavírá poznámkou, že jde o trest za otcovy dluhy, konzulka z ministerstva zahraničí jen suše konstatuje fakta a připouští, že podobné případy se množí. Celé je to totiž zcela jiný příběh. Příběh o osamělosti starého člověka, jistě o jeho nebetyčné naivitě, ale současně také o doufání všech podobných Vladimírů.
Stejné téma, ale se šťastnějším koncem akcentuje dokument Terezy Rekové Hurá na výlet, jenž popisuje fungování agentury s totožným názvem. Organizátoři za drobný obnos pořádají krátké výlety pro důchodce, čímž se staví do opozice vůči předváděcím akcím tzv. šmejdů a dávají vzniknout krásným přátelstvím a zážitkům jinak často bezprizorních seniorů.
Dopisuji tyto řádky a vzápětí odjíždím na sobotní návštěvu za svou osmdesátiletou babičkou. Máme v plánu cukrárnu, nákupy a hlavně sdílení – to bezprostřední, nikoliv mediálně zprostředkované.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku