Pro a proti – ÚSTR (2017)

Přidal: Premek |

Srpen 8, 2017

Deset let uplynulo od vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů a hodnocení jeho práce zůstává stále do značné míry sporné. Obhájil Ústav po první dekádě nárok na svou existenci? A za jakých podmínek? V duelu Pro a proti se pokusí odpovědět Pavel Žáček, první ředitel ÚSTR a současný radní této instituce Michal Uhl. Moderuje Veronika Sedláčková.

Natočeno 2017. Premiéra 8. 8. 2017 (ČRo Plus, 9:34 h.). K poslechu zde.

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: ÚSTR po 10 letech: všeobecný krach a stranické zájmy, soudí bývalý ředitel Žáček. In web ČRo Plus, 8. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Deset let uplynulo od vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů a hodnocení jeho práce zůstává do značné míry sporné. Výročí doprovázejí příkré komentáře, podle kterých instituce nenaplnila původní záměr zmapovat důkladně poměry komunistického Československa a také kritika údajného přílišného vlivu politiků na práci badatelů. „Ústav svou roli nestihl naplnit a v současné době ji neplní,“ uvedl v pořadu Pro a proti historik a bývalý první ředitel ústavu Pavel Žáček.

Žáček například srovnal množství tematických publikací, které vycházely a vychází dnes. „To je všeobecný krach, nejen ústavu, ale všech institucí. Za mého krátkého ředitelování jsme dali milion stránek na web. Kolik dali oni? Od doby, kdy nastoupilo nové vedení se toho moc neobjevilo ani na webu ústavu. Mohli jsme být dál. Fakta, která se měla veřejnosti otevřít, aby s nimi mohla veřejnost i školy pracovat, nejsou dostupná.“

„Vracejí se zpátky osoby, které měly v roce 1989 skončit na smetišti dějin. Instituce má osvětově-politickou roli ukazovat a varovat. Proč tam ale nyní jsou osoby, které tomu nevěří?“
Pavel Žáček

Historik tvrdí, že odborná veřejnost přijala tezi některých politiků. „Tvrdí, že se minulostí nemáme zabývat. Politikům se plete pod nohy, vadí jim v získávání dalších voličských bodů. A jsou to zejména ty strany, které směřují voličstvo k elektorátu komunistické strany, to je naprosto jednoznačné.“

„My Češi jsme v tomto speciální. Lidé, kteří nechtěli, aby něco vzniklo, se nakonec nechají za peníze zvolit do rady. Tyto osoby, které a priori podkopávají související zákon a nesouhlasí s ním, jak mají vykonávat svou činnost?“ zeptal se Žáček.

Člen rady ÚSTR a zastupitel Prahy 2 Michal Uhl (Zelení) je přesvědčen, že cestou k naplnění se ústav vydal a dnes funkci ve společnosti plní.

„Máme skoro 30 let od minulého režimu. Máte tu mladé lidi, kteří s ním věkově neměli nic společného. Je důležité se věnovat době minulé, ale cílem nemají být osoby, ale obecné tendence. Volba rady ústavu podléhá demokratickému mechanismu, který musíme respektovat.“
Michal Uhl

„Obecně je celospolečenský zájem, abychom měli seriózní poznání o minulosti, porozuměli jí, a primárně si myslím, že většina politického spektra ten zájem má,“ říká Uhl.

Činnost ústavu je prý uspokojivá. „Pokračuje se v digitalizaci, ve zpřístupňování, významným krokem bylo umožnění vzdáleného přístupu, takže jdeme s dobou,“ argumentoval Uhl.

Ten soudí, že instituce může plnit ve společnosti pozitivní úlohu a že ji i plní. „Řadu problémů se podařilo odstranit, nějaké věci se možná udělaly později, zároveň ale byla řada technických komplikací, které znemožňovaly spustit třeba e-badatelnu dříve.“

„Zmiňujete, že je problém, že se vracejí nějaké osoby. Daleko důležitější než jít po osobách, je jít po tendencích a po lidském chování,“ zdůraznil Michal Uhl.

Lit.: Uhl, Michal: Proč už nebudu znovu kandidovat do rady ÚSTR? In Facebook, 9. 8. 2017 (status). – Cit.: Včera jsem na ČRo plus řekl, že již nebudu kandidovat do rady ÚSTR. Možná bych k tomu měl dovysvětlit proč.

V prosinci mi končí pětiletý mandát a od začátku jsem to osobně vnímal jako pětiletou misi. Na začátku funkčního období, kdy byla situace velmi vyhrocená a museli jsme dělat řadu složitých a nepopulárních rozhodnutí, jejichž pozitivní dopady se měly ukázat až s delším časovým odstupem, jsem stál před rozhodnutím, zda budu populisticky uhýbat různým tlakům a kritikám, nebo zda se budu řídit svým svědomím a přesvědčením o správném postupu i za cenu očerňování a kritiky ad personam či ad hominem. Kličkovat a chovat se podle případné znovuzvolitelnosti se mi nechtělo.

Zvolil jsem si cestu asi těžší a vydal se na zteč utkat se ve veřejné debatě o poctivosti v přístupu ke zkoumání minulosti, o tom jak nám ideologie a politický utilitarizmus zasahuje do bádání o minulosti. Jak je primitivní antikomunizmus ve svém důsledku málo kritický k minulému režimu, co je to vlastně to poctivé vyrovnávání se s minulostí, nebo jaké zmatení jazyků přináší axiomy v podobě nedotknutelných pojmů jako je totalitarizmus.

Abych byl ve všech debatách zcela svobodný, udělal jsem vnitřní rozhodnutí, že má kandidatura je jen na jedno období a opravdu, bylo osvobozující. Neměl jsem žádnou záklopku či brzdu z vypočítavosti či „strategického“ uvažování. Mohl jsem konat tak jak jsem chtěl. K nelibosti řady lidí.

Měnit své rozhodnutí o nekandidatuře na „tak já teda po zvážení nakonec kandidovat budu, když mě tak přemlouváte“ bych teoreticky mohl, ale nechce se mi, ani to neumím. Nebyl to tehdá retorický obrat, myslel jsem to vážně – hlavně sám k sobě.

Jinak když se zpětně ohlédnu bylo to rozhodnutí dobré. Hlavních kroků, které jsme udělali, nelituji. Instituce je podle mého soudu v lepší kondici než dříve. Pracují u nás zahraniční historici, získali jsme GAČR. Spolupracujeme s AV ČR, což v minulosti z reputačních důvodů nešlo. Vydáváme knihy s Karolinem, Archívy jsme nespálili, ani nezavřeli (ha překvapení!), ale dokonce zpřístupnili online. Pohlo se s vyřizováním žádostí o 3. odboj. Zvolili jsme slušného nového ředitele, který je historik a který fakt nesedí do příběhu o levicovém puči. Digitalizace má díky novým kontrolám menší chybovost. Projekty už nejsou takový punk jako předtím a dostalo to celé trochu systém. Máme zajímavou a váženou vědeckou radu a vyslali jsme Pitharta do Etické komise. Je toho víc, je toho hodně. Sepíšu to možná uceleně někdy jindy.

Za zásadní systémové pomníčky považuji Koncepci vzdělávací a popularizační činnosti ÚSTR a Koncepce dlouhodobého vědeckého zaměření ÚSTR. Obojí ke čtení zde https://www.ustrcr.cz/o-nas/plan-cinnosti-ustavu.

Podle mě se ubralo na agitce a ideologičnosti – zároveň nikdo nemůže říct, že se jen vyměnila parta a z jedné cenzury je cenzura druhá. Důkazem je v instituci vychází knihy a texty Čuňase, Placáka či Blažka. Doplnili je však Pullmann a Kolář. Na minulost jedině pestře.

Odcházení je to vcelku příjemné, protože realita spíše předčila má očekávání, se kterými jsem do toho šel. Často jsem pochyboval, že s tím kolosem půjde vůbec hnout. A ono ano. Není to ideální a je toho hodně co zlepšovat. Myslím, že jsem se vydal hodně a z různých důvodů mě to stálo dost sil, přátel i reputaci. Je čas místo předat. Rád bych tam viděl někoho s akademickými frčkami na subtilnější a jemnější ladění, doufám, že už nebude zapotřebí mít hroší kůži a ostré lokty jako před pěti lety – to tehdá od kandidatury hodně šikovných lidí odradilo.

On ten status je strašně dlouhej a nikdo to nedočte až do konce, ale kdybych měl senátorkám dát nějakou knížecí radu jak postupovat při volbě někoho na mé místo: tak především navolte radu pestře a vyvarujte se agresivním ideologům okolo Žáčka a Blažka. Levicověliberální kandidáty zmiňovat nebudu, nechci rozdávat polibky smrti. Z konzervativnějších či pravicových kruhů bych v radě rád viděl například Jaroslava Šebka nebo Oldřicha Tůmu.

Jinak asi naseru dost lidí, ale i přes prvopočáteční nedůvěru jsem nakonec dost rád, že je v radě Eda Stehlík.

Takže asi tak.

Radiodokument