Historie Plus – Husák versus Svoboda (2017)

Přidal: Premek |

Srpen 23, 2017

O přijetí protokolu našimi představiteli se výrazně zasloužili dva muži: prezident Ludvík Svoboda a místopředseda vlády Gustáv Husák. Málo známý je konflikt mezi hlavními osobnostmi let normalizace: prezidentem Ludvíkem Svobodou a hlavou československých komunistů Husákem. Důvodem byly Svobodovy neortodoxní paměti. Připravil Pavel Hlavatý.

Hovoří historik Karel Richter. Ukázku z pamětí Ludvíka Svobody čte Jiří Hromada.

Natočeno 2017. Premiéra 19. 8. 2017 (ČRo Plus, 20:33 h.). Repríza 17. 12. 2017 (ČRo Plus, 2:05 h.) pod názvem Konflikt téměř zapomenutý anebo Zakázané Svobodovy paměti; 11. 8. 2018 (ČRo Plus, 20:33 h.); 15. 10. 2020 (ČRo Plus).

K poslechu zde.

Lit.: Hlavatý, Pavel: Zakázané paměti Ludvíka Svobody a téměř neznámý konflikt s Gustávem Husákem. In web ČRo Plus, 19. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Rok 1968: do vrcholné československé politiky se vrací dva muži. Generál Ludvík Svoboda zvolený v březnu prezidentem republiky a Gustáv Husák, který se na počátku dubna stává místopředsedou vlády.Oba podporují reformy a zanedlouho vytvoří zvláštní politický tandem.

Krátce po sovětské okupaci v noci z 20. na 21. srpna 1968 dochází v Moskvě k „jednání“ mezi československou a sovětskou delegací. Uvozovky jsou zcela na místě, část této delegace (Dubček, Černík, Smrkovský, Kriegel ad.) byla nejprve v Praze zatčena a jednat s nimi původně nikdo nehodlal.

Teprve poté, co selhal sovětský plán ustavení dělnicko-rolnické vlády opírající se o místní zrádce, dochází k moskevským jednáním, na které přilétá československá delegace, doplněná pak dříve zatčenými. Výsledkem jednání je moskevský protokol, paskvil, který nesměl být zveřejněn a který znamenal konec opatrných československých reforem.

A začíná normalizace

Pro nás je však důležitý jiný moment tohoto jednání. O přijetí protokolu našimi představiteli se výrazně zasloužili dva muži: prezident Ludvík Svoboda a místopředseda vlády Gustáv Husák. Tehdy se začal formovat tandem, který naplno začal fungovat o několik měsíců později.

17. dubna 1969 odstupuje z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ (jak se tehdy post šéfa místních komunistů nazýval) Alexander Dubček a na jeho místo dosedá Gustáv Husák. Tím končí doba dubčekovského taktizování a lavírování a začíná normalizace opravdová a nikoliv jen liknavá.

V krátké době jsou přijaty zásadní stranická rozhodnutí a dokumenty, je definitivně zlikvidován svobodný tisk, zastaveny ekonomické reformy a veřejný prostor je zaplňován staronovou ideologickou hatmatilkou (řvou ústa slavných starců/z reklamních panelů/a jaro karty míchá/pro záda shrbená/a přetěžko se dýchá/a svítí červená, jak tuto dobu výstižně charakterizoval ve své písni Rakovina Karel Kryl).

V srpnu 1969 jsou pak demonstrace k prvnímu výročí sovětské okupace brutálně potlačeny naší armádou, Veřejnou bezpečností a Lidovými milicemi. Je pět mrtvých a mnoho raněných.

V čele této neostalinské restaurace jsou dva muži – původně patřící mezi reformátory jara 68, oba v 50. letech věznění a mučení – Ludvík Svoboda a Gustáv Husák. Husák byl přitom mozkem a hnacím motorem tohoto procesu, zatímco Svoboda se po počátečním zaujetí postupně dostával na vedlejší kolej.

Příznivé hodnocení ze Západu

A právě tehdy dochází mezi nimi k ostrému a přitom málo známému střetu. Ludvík Svoboda se v roce 1970 odhodlal k napsání několikasvazkových pamětí a do této práce zapojil tři historiky.

Díky svému postavení dosáhl toho, že text pamětí neprochází před vydáním cenzurou, a tak se v roce 1971 objevuje na knižním trhu první díl pamětí, kde se nachází řada nemarxistických formulací, kladné hodnocení prezidentů Masaryka a Beneše a další místa míjející se s oficiální stranickou linií.

Kniha je příznivě hodnocena západním tiskem a okamžitě vykoupena domácími čtenáři. V tomto okamžiku zasahuje Gustáv Husák a velice nevybíravě dává Svobodovi najevo, kde je jeho místo. Prezidentovo zdraví se také po tomto střetu radikálně zhoršuje. Druhé vydání prvního dílu pamětí končí ve stoupě a vydání dokončeného druhého dílu je zakázáno. Na dalších částech prezidentových vzpomínek se již pracovat nesmělo.

V pořadu jsou citovány dobové dokumenty i Svobodovy paměti, zazní hlasy Gustáva Husáka a Ludvíka Svobody z rozhlasového archivu a hovoří zde historik Karel Richter, jeden z těch, kteří na pamětech Ludvíka Svobody pracovali.

Radiodokument