Osudové ženy – Anna Pammrová (2017)

Přidal: Premek |

Září 4, 2017

19. díl cyklu Osudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Magda Wdowyczynová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Režie Michal Bureš.

Účinkují Petra Nesvačilová, Lukáš Král, Simona Postlerová a Libuše Švormová. Host: filozofka Zuzana Ticháčková

Natočeno 2017. Premiéra 8. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). Repríza 16. 10. 2021 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).

Lit.: Wdowyczynová, Magda: Otec ji „přivítal“ s puškou v ruce… Nestandardní život filosofky a platonické lásky básníka Březiny. Osudové ženy: Anna Pammrová. In web ČRo 2 Praha, 8. 9. 2017 (článek). – Cit.: Asi to byly hořké životní zkušenosti nebo nepoddajná povaha, co ji dovedly k originálnímu myšlení i k poněkud pesimistickému pohledu na svět. Nedůvěra a uzavřenost měly nejspíš původ v nešťastném dětství.

Narodila se v Jinošově, v myslivně, kde žila celá rodina lesníka Jana Pammra. Radostného skotačení v milovaném lese si jako malá moc neužila. Když přišel na svět její třetí sourozenec, musela v šesti letech jako nejstarší „na výchovu“ k movitým manželům Novákovým.

Na jejich statku se děvčátko, které bylo zvyklé na volné pobíhání v přírodě, muselo věnovat domácím pracím, hře na klavír nebo studiu cizích jazyků (to jediné ji pak v životě i „na něco“ bylo). Navíc s necitlivou kmotrou Novákovou v zádech. Vydržela to do 19, pak utekla až do Vídně. Živila se jako guvernantka a jednoho dne podlehla mladému statkáři Leopoldu Stögerovi.

Otec ji „přivítal“ s puškou

„Stöger si těhotnou Annu chtěl vzít, ale až po skončení vojenské služby. Anna se ale vdávat nechtěla a rodina otce dítěte si zas pro svého syna představovala bohatší manželku,“ říká filozofka Zuzana Ticháčková.

S novorozenou holčičkou Almou v náručí se tak Anna vrátila domů. Otec je údajně „přivítal“ s puškou v ruce. Být svobodnou matkou na konci 19. století byla velká potupa pro celou rodinu. Nakonec Pammrovi obě přijali.

Láska s Březinou

S o 8 let mladším Václavem Jebavým (později Otokarem Březinou) se Anna setkala v rodném Jinošově někdy kolem roku 1887. Bylo to osudové setkání, začátek jejich celoživotního, spíše jen korespondenčního přátelství.

„Šlo o duchovní spojení dvou lidí, kteří v sobě vzájemně našli někoho, s kým mohou probírat své názory. O kom ví, že jim umožní intelektuálně a duchovně růst,“ popisuje Ticháčková. Korespondce s Březinou ustala, když se Pammrová vdala za Františka Kroha.

„Nás nesrazilo vzplanutí vášně; my se nikdy nelíbali rtem,… My jsme si nepřísahali lásku, která jsouc přísahou sama o sobě jedinou, každé přísaze se vymyká. Spojeni praprincipem, nemůžeme být odloučeni. “
Pammrová o Březinovi

Nešťastná svatba

Manželství to nebylo šťastné. Pammrová si Kroha vzala na nátlak okolí, když s ním ve 33 letech podruhé otěhotněla. Kroh jí vyhazoval knihy a zakázal jí psát Březinovi. Zoufalá Pammrová tehdy uvažovala o sebevraždě skokem ze skály. Nakonec od muže utekla na samotu poblíž Ždárce u Tišnova.

Tragédie ale pokračovaly dál. V roce 1906 jí zemřela dcera a v roce 1914 syn František utekl do Ameriky, aniž by se s ní rozloučil. Zůstala jí jen milovaná příroda a samota a dopisy přítele Březiny. Přežila ho o 16 let. Zemřela v 85 letech. Zanechala po sobě ale stopu v české kultuře.

Proč osudová žena?

„Dnes by její filozofie mohla mít nálepku ekofeministická. Přišla s věcmi, které se tematizují až o mnoho let později. Třeba vztah člověka k přírodě, neschopnost jazyka reflektovat ženskou otázku nebo rozdíl mezi pohlavím a rodem. To je téma dnešních gender studies,“ říká filozofka.

Kráso dne! Nádhero noci!
Paprsku tvůrčí, sílo tajemná,
v tebe chci proměnit sebe.
verše/epitaf Anny Pammrové

„Její nestandardní způsob života a filozofický odkaz z ní pak opravdu dělá pravou osudovou ženu.“ Kromě prózy Antieva, kde popisuje své dětské trauma z odloučení od rodičů, napsala například texty O mateřství a pamateřství (1919), Cestou k zářnému cíli (1925) nebo Odezva z lůna stvoření (1937).

Radiodokument