Balada o třech důležitých mužích a okruhu osob kolem nich (2017)

Přidal: Premek |

Září 18, 2017

Elfriede Jelinek. Satiricky laděná hra se zabývá genderovou kritikou mužského velikášství. Překlad Barbora Schnelle. Hudba Ondřej Gášek a Ladislav Šiška. Zvukový design Ondřej Gášek. Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Martina Schlegelová.

Osoby a obsazení: Elfriede Jelinek (Simona Peková), Charles Lindbergh (Martin Siničák), paní Martha Lindbergh (Kamila Valůšková), dirigent (Pavel Hromádka), baletka (Lucie Andělová), Tarzan (Jan Grundman), Jane (Barbora Goldmannová), Lindberghův syn (Matěj Převrátil), Tarzanův syn (Mikuláš Převrátil), mužský hlas 1 (Pavel Oubram), mužský hlas 2 (Tomáš Kobr).

Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 3. 10. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 47 min.). Repríza 19. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: Hložková, Hana: Elfriede Jelinek: Balada o třech důležitých mužích a okruhu osob kolem nich. In web ČRo 3 Vltava, 3. 10. 2017 (článek). – Cit.: Satiricky laděný text Elfriede Jelinek se zabývá genderovou kritikou mužského velikášství, což je patrné už ze samotného názvu – Balada o třech důležitých mužích a okruhu osob kolem nich. Hlavními postavami této rozhlasové hry jsou tři muži – letec Charles Lindbergh, slavný Dirigent a Tarzan, kteří se ocitají v dialogu se svými ženskými protějšky – paní Marthou Lindbergh, začínající Baletkou a Jane. V paralelně probíhajících scénách dramatička problematizuje tradiční patriarchální rozdělení rolí (dobyvatel, tvůrce či lovec proti manželce, interpretce či hospodyňce) a stereotypní představy ve vztahu ženy a muže.

Zatímco se muži ve hře realizují na poli nových objevů, dobrodružných výprav či uměleckého génia, jsou jejich ženy – vždy v pozici závislé na muži – redukovány na domácí práce, péči o partnera a děti. S notnou dávkou sarkasmu autorka postupně odhaluje slabiny takto definovaných světů. V jednom momentě nechá muže a ženy, aby si proměnili hlasy a tím i jim tradičně přisouzené role. Takto prolomené „patriarchální klišé“ a veškeré mocenské pozice se jí ve hře podaří dovést až k nesmyslnosti. Rozhlasová hra slouží autorce jakožto experiment, týkající se problematiky rovnoprávného postavení žen a mužů ve společnosti. Ačkoliv je vědomým konstruktem, a ocení ji spíše náročnější posluchači, drama, ve kterém si hraje s postavami, zaujme každého, komu se líbí ironický humor. I proto byla do původního textu přidána postava Elfriede Jelinek, která posluchači pomůže pochopit její odstup od textu, a tudíž vynikne důmyslná práce s dramatickou nadsázkou.

Hra v německém originálu nazvaná Ballade von drei wichtigen Männern sowie dem Personenkreis um sie herum byla poprvé uvedena v koprodukci Severoněmeckého a Jihoněmeckého rozhlasu v roce 1974 v režii Heinze Hostniga. Scénická verze se uskutečnila v roce 1987 ve Studiobühne Köln. Režisér Volker Schmalöer se držel rozhlasového textu, na scéně, kterou tvořilo stupňovité schodiště, byly přítomny dva dětské hlasy a rovněž došlo i k akustické výměně hlasů hlavních představitelů. Na základě tohoto textu vznikla také opera s názvem Körperliche Veränderungen (Tělesné změny). Na objednávku festivalu Wiener Festwochen ji vytvořila Olga Neuwirth (napsala libreto a složila hudbu). Opera měla premiéru 18. 5. 1991 v Theater im Künstlerhaus jako koprodukce Wiener Festwochen a Staatsoper Stuttgart. Režii měl Brian Michaels, hudebně ji nastudoval Beat Furrer. Dílo bylo uvedeno společně s další operou Olgy Neuwirth Der Wald (Les). Neuwirth text velmi zredukovala, zachovaly se pouze některé dialogy. Název je citátem jednoho z posledních replik hry: „Tak jste si na sobě konečně všiml nějakých tělesných změn?“

Pro Český rozhlas hru přeložila germanistka a teatroložka Barbora Schnelle, autorka dosud jediné české publikované studie o zmiňované umělkyni – Elfriede Jelinek a její divadlo proti divadlu. V jejím překladu Český rozhlas odvysílal v roce 2012 inscenaci rozhlasové hry Když slunce zapadá, většina lidí konečně odchází z kanceláří! Ironickou sondu do světa lidí, kteří podlehli tlaku „falešných komerčních pohádek“ také režírovala Martina Schlegelová.

Elfriede Jelinek (1946) je přední současná rakouská spisovatelka a dramatička, která za své dílo obdržela v roce 2004 Nobelovu cenu za literaturu. Její tvorba je považována za jeden z nejvýznamnějších příspěvků na poli jazykově-experimentální a společensko-politicky

angažované literatury. V německojazyčném literárním prostředí se naplno prosadila v polovině sedmdesátých let románem Milovnice. Jedním z těžišť její produkce jsou nekonvenčnost a štiplavá ironie, které ostře zaměřuje nejprve proti maloměšťáctví a nacionalismu, v pozdější tvorbě také proti nevybíravým politickým machinacím západních vlád. Kritický osten autorky je zabodnut do pokryteckých praktik společnosti – ať už se jedná o jednotlivce, nebo o celek, pranýřování rakouského postoje k událostem druhé světové války, ale také aktuálních politických událostí. Kromě toho je obrácen proti jazyku a jeho deformacím, plynoucím z manipulativního tlaku médií. Dosud podstatným tématem je pro Jelinek nerovné postavení ženy v současné společnosti. Z rozsáhlého díla autorky byly do češtiny přeloženy např. romány Vyvrhelové, Milovnice, Pianistka, Lačnost. Česká divadla uvedla hry Co se stalo, když Nora opustila manžela aneb Opory společnosti, Klára S., Nemoc aneb Moderní ženy, Sportštyk, On není jako on, Bambiland, Sněhurka aj.

Lit.: Hložková, Hana – Osten do slabin mužského velikášství. In Týdeník Rozhlas 40/2017, s. 9 (článek).