Hassliebe (2017)

Pokrytectví současníků inspirovalo Thomase Bernharda k napsání jeho poslední hry Náměstí Hrdinů (Heldenplatz), jejíž premiéra se uskutečnila v listopadu 1988, tři měsíce před autorovou smrtí, ve vídeňském Burgtheatru v režii Clause Peymanna. Bernhard hru vytvořil na zakázku Burgtheatru k oslavám padesátého výročí „anšlusu“ Rakouska a stého výročí otevření divadla. Bylo jasné, že autor označovaný jako „káleč do vlastního hnízda“ (Nestbeschmutzer) nenapíše oslavné dílo. Vznik inscenace provázel obrovský skandál, premiéra, původně plánovaná na 14. října, musela být na poslední chvíli odložena, protože někteří herci v inscenaci odmítli hrát, před Burgtheater byla přivezena hromada hnoje, v tisku probíhala bouřlivá debata nad několika zveřejněnými úryvky z textu. Premiéra se nakonec konala o několik týdnů později. Před dámami ve večerních róbách a pány v oblecích defilovali herci, kteří pronášeli repliky o Rakousku jako o státě, v němž žije „šest a půl miliónu debilů“, kde je nyní „víc nacistů než před padesáti lety“ a kde se nedá žít. Publikum bylo opakovaně konfrontováno s nahrávkami ohlušujícího jásotu, kterým Rakušané vítali Hitlera a který jedna z postav neustále slyší, kdykoli vyhlédne z okna svého domu, jenž stojí právě na náměstí Hrdinů.

Bernhardova hra, její námět i pobuřující výroky, stejně jako skandál, který rozpoutala, je typickým příkladem díla, které vzniklo z pocitu „Hassliebe“. Bouře provázely i uvedení dalších děl s podobným vyzněním: hry Burgtheater od Elfriede Jelinekové či Spílání publiku od Petera Handkeho. Zda jsou tato díla dodnes aktuální, může posluchač posoudit v pásmu, v němž kromě úryvků z literárních děl zazní taky rozhovor s Tomášem Dimtrem, významným překladatelem z němčiny, který do češtiny převedl mj. některá díla Thomase Bernharda.