Havel (2017)

Více než pětisetstránková kniha trvá v audiu bezmála 23 hodin. Pro vydavatelství Supraphon jde tak o dosud nejrozsáhlejší počin na poli mluveného slova. Je sympatické, že už ani Supraphon se nebojí oblíbeného formátu mp3 a nahrávku tak mohl vydat v úsporném balení na dvou discích. A samozřejmě i pro digitální distribuci. Interpretace byla svěřena herci Janu Vondráčkovi, citace na začátcích jednotlivých kapitol načetla, narecitovala a nazpívala herečka Zuzana Stivínová, úvod načetl sám autor, tedy Michael Žantovský.

Žantovský není pouze výtečným překladatelem a textařem, je i kvalitním spisovatelem, který nezapře původní povolání klinického psychologa. Má dar hlubokých analýz Havlových divadelních her, zásadních esejů a projevů. Byť nezapírá přátelské pouto, vystupuje jako, pokud možno nezaujatý pozorovatel, který se nebojí být i mírně kritický, zároveň ale nesoudí a zbytečně nemoralizuje. Podává tak čtenáři, potažmo posluchači, plastický obrázek o Havlových počinech, jeho životě se všemi charakterovými klady a zápory, přednostmi, neřestmi až slabůstkami. Vždy je dostatečně citlivý, rozhodně ne nevkusný a vůbec už ne bulvární. Má dar zasazovat věci do patřičného kontextu, takže i nepamětník 50. a 60. let, doby normalizace, ale i divokých let 90., zejména pak porevolučních, a období rozdělení Československa, bude náležitě poučen a bude se orientovat. Pasáže, kdy Žantovský působil jako tiskový mluvčí, patří k těm nejsilnějším. Celkově lze říci, že text je vskutku poutavý, neméně pak přednes Jana Vondráčka.

Z jeho čtení je znát, že ví co a o čem čte a že s textem souzní, což rozhodně není na škodu. Získává tak posluchače do své moci, pomyslně ho bere za ruku, aby ho nenásilně provedl rozsáhlým textem. Velmi dobře fungují situace, kdy na patřičných místech doříkává konce vět, tak jako by byly psané v přímé řeči, či kdy na několika místech při citaci Havla použije jeho typické ráčkování. Vůbec to nepůsobí jako nechtěná parodie, tvůrci tak podtrhují lehkost, s jakou je text napsán a čten. Vsuvky, kterým svůj herecký um propůjčuje Zuzana Stivínová, fungují jako příjemné oživení. Žantovský pak načetl úvodní kapitoly se vší pokorou a pietou.

Za dobrý nápad lze pokládat i použití krátkých hudebních motivů na konci kapitol, které odrážejí buď zmínky o oblíbených Havlových interpretech, či náladu textu, případně rámují dobu, o které je řeč. Zazní tak Plastic People of the Universe, Pražský výběr, Petr Skoumal, Blue Effect, SHQ Karla Velebného, ale i hudba klasická. Hudební motivy fungují i jako určité oddechnutí od toku slov. Některé se sice tu a tam opakují, ovšem při dlouhodobém poslechu poutavého líčení Havlových osudů, to posluchač možná ani nepostřehne. Bylo by určitě skvělé, kdyby v nahrávce zazněly i úryvky Havlových zahraničních oblíbenců, autorská práva by ale patrně prodražila výrobu celého titulu u nějž je beztak nejpodstatnější slovo.

Režisérka Naďa Dvorská a zvukař Ivan Mikota odvedli vskutku kus poctivé práce, z celé audioknihy je cítit jejich dokonalá souhra. Nenechte se proto odradit délkou titulu – poslech uteče jako voda.