Svět ve 20 minutách – A vy zase bijete černochy aneb Století ruské protiamerické propagandy (2017)

Přidal: Premek |

Listopad 6, 2017

Rusové využívali ke své propagandě v USA rasové napětí. Připravila Petra Kultová.

Natočeno 2017. Premiéra 4. 11. 2017 (ČRo Plus, 14:05 h) v cyklu Svět ve 20 minutách. K poslechu zde.

Lit.: Kultová, Petra: A vy zase bijete černochy aneb Století ruské protiamerické propagandy. In web ČRo Plus, 4. 11. 2017 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Z mnoha nedávno publikovaných zpráv vyplývá, že ruská organizace s názvem Internetová výzkumná agentura ovlivňovala v roce 2016 americké prezidentské volby. Z rozhovoru na ruském televizním kanálu Dožď je zřejmé, že petrohradská internetová „továrna na trolly“ zaměřovala své tweety a komentáře na sociálních sítích na témata rozdělující společnost jako jsou např. zbraně. Vedle toho se ruští trollové soustřeďovali i na rasovou problematiku.

Historii podobných strategií přináší americký časopis Atlantic.

Některé ruské reklamy umístěné v roce 2016 na Facebooku zřejmě také cílily na města Ferguson a Baltimore, kde tou dobou vřely protesty proti smrtícím policejním zásahům vůči neozbrojeným Afroameričanům.

Další reklamy využívaly strach z nelegálních imigrantů, muslimů a aktivistických skupin, třeba hnutí Black Lives Matter. Jak ale americký časopis upozorňuje, až na použití nové technologie Rusové Američany žádnou novou taktikou nepřekvapili.

Je to prý jen další ze složek skryté kampaně namířené proti Spojeným státům, jejímž cílem je zvýšit napětí ve společnosti, rozdělit ji a ovládnout. „Skryté vlivové kampaně nevytváří rozpory, jen je posilují,“ popisuje tuto strategii Michael Hayden, který v době vlády Bila Clintona a George W. Bushe řídil zpravodajskou službu NSA.

Ruské reklamy využívaly strach z nelegálních imigrantů, muslimů a aktivistických skupin, třeba hnutí Black Lives Matter. Jak ale americký časopis upozorňuje, až na použití nové technologie Rusové Američany žádnou novou taktikou nepřekvapili.

Oblíbená rasová karta

Už během studené války Kreml podobným způsobem používal falešné zprávy a podporoval nespokojenost, jen neměl k dispozici takové technické možnosti jako dnes.

„Sověti tehdy šířili dezinformace v zahraničních novinách a doufali, že je naše média převezmou,“ vysvětluje John Sipher, který vedl v prvním prezidentském období Bushe mladšího ruskou sekci CIA.

Mimo jiné Sověti tvrdili, že Pentagon úmyslně rozšiřuje mylné informace o epidemii AIDS stejně jako o hrozbě atomové války. Jak Sipher dodává, dnes se jim díky technologiím daří šířit podobné zprávy mnohem rychleji.

Historie podněcování rasového napětí ve společnosti coby nástroje propagandy sahá dokonce ještě před éru studené války. Dmitrij Moor, nejslavnější sovětský propagandistický autor, vytvořil v roce 1932 plakát, na kterém stálo „Svobodu vězňům ze Scottsboro!“

Byla to narážka na devět černošských chlapců ze Scottsboro, kteří byli falešně obvinění, že v Alabamě znásilnili dvě bílé ženy. Pak je – opět mylně – odsoudila porota složená z bílých obyvatel. Případ se stal symbolem bezpráví a rasové segregace na jihu USA. Sověti pak aféru všemožně propagandisticky přiživovali.

Černoši jako předvoj komunismu

Jednalo se o součást plánu vytvořeného Kominternou roku 1928 s cílem šířit po světě komunistickou revoluci. Jeho součástí byla původně myšlenka rekrutovat jižanské Afroameričany a dosáhnout jejich sebeurčení a spojení. V roce 1930 Kominterna dokonce přitvrdila ve svém skrytém úsilí a začala pracovat na vytvoření samostatného státu výhradně pro Afroameričany na jihu Spojených států. Měla to být základna pro šíření revoluce po Severní Americe, píše časopis Atlantic.

Sověti také využívali vykořisťování jižanských Afroameričanů pro svůj vlastní ekonomický prospěch. Bylo to v dobách velké hospodářské krize, kdy Sovětský svaz sám sebe prezentoval nejen jako dělnickou, ale také rasovou utopii, ve které neexistují etnické, národnostní ani náboženské rozdíly. Podařilo se mu přilákat jak množství bílých amerických dělníků, tak řady afroamerických pracovníků a pachtýřů s vidinou, že budou žít svobodně a bez rasistických segregačních zákonů Jima Crowa.

Na oplátku jim Sovětský svaz nabídl, že se budou moct podílet na rozvoji zpracování bavlny ve Střední Asii. Několik stovek jich skutečně uposlechlo sovětskou výzvu, a třebaže se pak mnozí zase vrátili nebo zemřeli v Gulagu, jejich potomci žijí v Rusku dodnes.

Studená válka začala ve stejné době jako hnutí za občanská práva Afroameričanů. Sovětský svaz využil ve svůj prospěch obojí. Bipolární konflikt totiž působil jako motor snah za sebeurčení. „Na začátku studené války převládl názor, že Spojené státy nemohou být světovým lídrem, dokud utlačují občany jiné barvy pleti,“ říká Mary Dudziaková, historička práva ze soukromé univerzity Emory v Georgii, která na toto téma napsala přelomovou monografii.

Krize v Little Rocku

V září roku 1957 nařídil guvernér Arkansasu příslušníkům Národní gardy, aby zabránili devíti černošským studentům ve stupu na střední školu ve městě Little Rock. O incidentu psaly noviny po celém světě a mnohé z nich upozorňovaly na nesoulad mezi hodnotami, ke kterým se Amerika hlásí a šíří je po světě, a způsobem, jakým je dodržuje na domácí půdě.

Sověti z této události dokázali těžit. Komsomolskaja pravda, noviny sovětské mládežnické organizace, napsaly o případu z Little Rocku článek s titulkem „Jednotky zasáhly proti dětem!“. Noviny Izvestija, druhý hlavní ruský deník, o případu referovaly slovy: „Právě teď, za fasádou tzv. americké demokracie, probíhá tragédie, která v srdci každého čestného člověka rozpoutá zlobu a pohoršení.“

Cílem této mediální kampaně bylo, stejně jako v roce 2016 před prezidentskými volbami, zdiskreditovat americký systém. A zároveň přesvědčit Sověty, později Rusy, aby zůstali loajální vůči vlastní zemi a hladově nepošilhávali po demokracii západního střihu. „Tohle jsou principy sovětské propagandy,“ říká historička Dudziaková.

„To, co označujeme za sovětskou propagandu, nebylo nic jiného než zveličování událostí nebo zveřejňování sentimentálních příběhů o věcech, které se skutečně staly. Někdy se stávalo, že sovětský deník Pravda jen přetiskl článek z amerického magazínu Time a to samo o sobě stačilo vyvolat mezinárodní reakci,“ doplňuje.

Barevnému světu rasismus vadí

Po druhé světové válce se Spojené státy staly novou světovou velmocí přímo zapletenou do ideologické války se Sovětským svazem. Zatímco se Amerika snažila získat na svou stranu další spojence a přesvědčovala je demokratickými a liberálními hodnotami, musela soupeřit se Sověty v těch částech světa, kde zapalování domů a poštvávání psů na černé otroky vyvolávalo silně odmítavé reakce. V té době totiž řada afrických států začala vyhlašovat nezávislost na koloniálních vládách.

Henry Cabot Lodge, v pozici velvyslance Spojených států při OSN, napsal roku 1957 americkému prezidentovi Eisenhowerovi, že na půdě Spojených národů jasně vidí, jak „násilí v Little Rocku poškozuje zahraniční vztahy naší země.

Více než dvě třetiny obyvatel světa mají jinou barvu pleti než bílou a reakce zástupců těchto zemí se nedají přehlédnout. Mám podezření, že jsme ztratili několik spojenců v otázce komunistické Číny jen kvůli Little Rocku,“ poznamenal tehdy Lodge.

Lidskoprávní protiútok

Moskva se své strategie, jejímž cílem je upozornit, jak je to jinde horší, nikdy nevzdá. Anglicky se této taktice říká „whataboutism“. Ruská propagandistická televizní síť RT, dříve Russia Today, se vždy zaměřovala na domácí problémy Spojených států, ať už to bylo bezdomovectví nebo hnutí Occupy Wall Street či protesty ve Fergusonu. Reklamy na Facebooku, které cílí na otázky rozdělující společnost, jako je hnutí Black Lives Matter, jsou jen další stránkou z ruské propagandistické příručky.

Dobrou zprávou je, že Amerika není v této propagandistické válce bezmocná. V 50. a 60. letech prosadili američtí prezidenti právě z tohoto důvodu několik zákonů posilujících občanská práva. Vyvrcholením bylo přijetí antidiskriminačního Zákona o občanských právech z roku 1964 a o rok později Zákona o hlasovacím právu, který zakazoval rasovou diskriminaci při volbách.

Spojené státy mají i tentokrát na výběr. Můžou přestat obviňovat Rusy a místo toho se zaměřit na domácí palčivé problémy. „Jediný, koho můžeme obviňovat, jsme my sami. Pokud přijmeme roli obětí, je to naše vina,“ uzavírá pro americký časopis Atlantic John Sipher, bývalý spolupracovník CIA.

Radiodokument