Slyšet se jinak (Nenásilná komunikace) (2017)

Přidal: Premek |

Listopad 13, 2017

Eliška Blauberová. Skrytý život emocí a jejich svazky se slovy. Jak zacházet s vlastní frustrací? Jak rozpoznat své skutečné potřeby a jakou jim darovat pozornost? Jak je sdělit druhým lidem?

V dokumentu účinkujíOndráš Přibyla, Jana Holubová, Petr Holík a účastníci tréninkové skupiny Nenásilné komunikace Dojo.

Natočeno 2017. Premiéra 16. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Radiodokument. Repríza 19. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14.00 hodin.); 8. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Pozn.: Pátý z audiodokumentů na shortlistu Prix Bohemia Radio 2018.

Pozn.: Jak moc naše emoce ovlivňují způsob jakým mluvíme a jednáme s druhými lidmi? Jak zacházíme s vlastní frustrací? Je možné o frustraci pečovat? Může jazykový rozbor vět vyslovených v afektu přispět k vynalézání řeči nové? Vynalézání jazyka, který nezraňuje, ale otevírá bezpečný prostor spolubytí? Prostřednictvím Ondráše Přibyla se dozvídáme o metodě Nenásilné komunikace, díky zvukovým obrazům se dostáváme do hlubších úrovní vztahu mezi emocí a jednáním. Dokument je angažovaným dílem pro mír. Dostal se do užšího výběru přehlídky Prix Bohemia Radio 2018. (anotace)

Lit.: Blauberová, Eliška: Slyšet se jinak. O semináři Nenásilné komunikace. In web ČRo 3 Vltava, 15. listopad 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jakou sílu mají slova? Co se skrývá za pichlavými větami, které svým blízkým i sami sobě denně věnujeme? Jak porozumět našim malým vnitřním bouřím?

O semináři Ondráše Přibyly jsem se dozvěděla na poslední chvíli. Bylo září 2016 a odněkud na mě vyskočila pozvánka. Nenásilná komunikace.

Stejnojmennou knížku Marschalla Rosenberga, autora metody, jsem si přečetla asi půl roku před tím. Nadšení z Marschalovy práce a jejího dopadu, například i v oblastech zmítaných válečnými konflikty, vystřídala frustrace, že se mi nedaří tak logickou a přirozeně vyznívající metodu aplikovat do svého života.

Ondrášův přístup mě nadchl. Seminář byl dynamický a k mému překvpení orientovaný na konstruktivnost komunikace. Když jsem se při obědovém hovoru zmínila, že jsem profesí zvukařka, Ondráš se rozzářil a začal vyprávět o tom, jak se velkou část toho, co dnes sám vyučuje, učil z audio nahrávek. A tak vznikl zárodek naší spolupráce. Necelý půl rok nato jsem sebrala odvahu tvořit formát rozhlasového dokumentu a začali jsme natáčet.

Hodiny seminářů a tréninků, teorie začaly žít svým životem, i já jsem už rozeznávala pouhá slova, pojmenování jevů, od vnitřního prožívání – toho, co se děje uvnitř mě, co mnou cloumá. A pocítila, že za našimi slovy se rozprostírá mnohdy neobjevená krajina vnitřního prožívání. A že skutečně autentická slova mají moc přepisovat to zažité snad i na fyziologické úrovni.

Představa těchto vnitřních procesů mě inspirovala k estetickému pojetí toho, co se děje uvnitř nás. Mnohdy nepěkného, ukrytého hodně hluboko, hledajícího cestičky, kličky a zákruty, jak nepoznané vyjít na povrch. Probublat. Skrze slova a jiné strategie. A my se učíme to poznávat, přetáčet tam a zpět, přepisovat. Pro mě samotnou bylo nepříjemné a depresivní se do těch hlubin nořit a tvořit je. Naopak velmi příjemné bylo setkávat se s lidmi, kteří trénují, hrají si, zkouší, chybují, vytrvávají, sdílí…

S postupem času a střihu, během něhož se mi stačila narodit dcera, se mi z koncepce dokumentu začala vytrácet metoda. Co chtělo být angažované dílo o Nenásilné komunikaci, začalo se stávat příběhem o hledání naplnění krásné vize světa.

Radiodokument