Jak vznikla inscenace Spalovače mrtvol 1/? (2017)

Přidal: Premek |

Listopad 15, 2017

Připravil Jan Herget. Cyklus krátkých dokumentů o vzniku inscenace hry Spalovač mrtvol.

Natočeno 2017. Premiéra 1. dílu 13. 11. 2017 (ČRo 1 Radiožurnál, 15:02 h).

Lit.: Herget, Jan: Spalovač mrtvol promluví poprvé z Českého rozhlasu. Jak vznikala inscenace? In web ČRo 1 Radiožurnál, 13. 11. 2017 (článek + reportáž k poslechu). – Cit.: Slavný Fuksův Spalovač mrtvol poprvé zazní na vlnách Českého rozhlasu. Nabízíme proto sérii reportáží z natáčení hry až do premiéry, která bude za pět dní na Dvojce.

Podle novely Ladislava Fukse Spalovač mrtvol z roku 1967 vznikla už dlouhá řada adaptací. Nejslavnější a neznámější je jistě stejnojmenný film Juraje Herze s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Ve své hodně černé grotesce, která přechází místy až do hororu, vyprávěl Herz o muži zakládajícím si na své laskavosti, jenž se díky dějinné příležitosti změní z malého ve „velkého“, ze spořádaného pracovníka krematoria v udavače a vraha.

Téma novely se netýká jen konkrétní doby, do níž byla zasazena, což dokládá i fakt, že při premiéře filmu v březnu 1969 vtrhli do sálu příslušníci StB, projekci předčasně ukončili a až do srpna 1989 – do obnovené premiéry – film ležel v trezoru. O aktuálnosti Fuksovy novely i pro dnešek svědčí řada adaptací z poslední doby na českých jevištích. Dramatizaci Spalovače mrtvol uvedlo loni Divadlo Petra Bezruče v Ostravě i první česká scéna Národní divadlo.

Naplnit úkol a pálit

Před studiem č. 7 se scházejí u stolu na první čtenou zkoušku režisér, dramaturgyně, produkční i herci. Aleš Vrzák obsadil do hlavní role Davida Novotného, s nímž se připravuje na scénu, která se bude točit. „Je důležité postihnout Koprkingelovy fašistické, nacionalistické sklony, postihnout tu myšlenku – Co je to jedinec proti národu. Vystihnout to, co z něj sálá, proč naplní ten úkol pálit,“ vysvětluje režisér. Vidíme tu například i Ivana Trojana či Martu Sovovou. V obsazení čteme také třeba jméno Petry Špalkové či Ivany Uhlířové.

V Českém rozhlasu bude Spalovač mrtvol v dramaturgii Zuzany Vojtíškové a režii Aleše Vrzáka uveden v dramatizaci z pera Lenky Veverkové vůbec poprvé. Premiéru si lze poslechnout v pátek 17. listopadu ve 20 hodin na Dvojce. Do konce týdne mohou posluchači sledovat na Radiožurnálu, jak se rozhlasová práce liší od té divadelní či filmové v reportážích před devátou každý den až do páteční premiéry. (…)

„Rozhlasová práce s předlohou je něco jiného,“ říká dramaturgyně inscenace Zuzana Vojtíšková. „Řadu věcí, které si čtenáři a diváci pamatují z knihy či filmu, v rozhlasové hře posluchači nenajdou. Rozhlas je jiné médium. Určité okleštění o vedlejší motivy je v rozhlase nutné. To nejdůležitější je, najít v příběhu téma, které vás zajímá. V našem případě je to proměna člověka. Kopfrkingel sleduje ve svém životě krásu, jaká se nám třeba může zdát bizarní, ale pro něj to krása je. Kopfrkingel chce pomáhat lidem. V zájmu své snahy, jejímž výsledkem má být v jeho očích krása, se ale on sám promění v odpudivé zvíře. Silné je pro nás také téma manipulace, jejímž výsledkem je cesta dlážděná sic dobrými úmysly, ale vedoucí do pekla,“ uzavírá Vojtíšková.

Procesu natáčení se účastní i produkce, která má nemalý podíl na zdárném vzniku rozhlasové hry. „Činohra se v rozhlase natáčí obvykle pět dní. V této relativně krátké době musíte dát dohromady všechny zúčastněné, kteří mají samozřejmě své závazky v divadlech a jiných hereckých aktivitách. S kolegyní Janou Knappovou si přečteme text a na čtverečkovaný papír si nakřížkujeme scény, postavy a v které scéně kdo je a uděláme si takový plánek, někdy i barevně, abychom to měly takové přehledné, to my si s tím zase umíme vyhrát. Říká se tomu natáčecí plán. Následně zjistíme, že v potřebných termínech vlastně nikdo nemůže, a tak začínáme stále znovu, sestavujeme další čtverečkované tabulky, dokud se plán nepodaří sestavit,“ dodává Reichová, která v mezičase roznáší hercům čaj s medem, zázvorem a citrónem a prostor zavoní domácí atmosférou.

Zítra se podívame již do studia na to, co se při natáčení děje.

Lit.: Herget, Jan: Neviditelné herce Spalovače mrtvol musí v absolutním tichu fascinovat bas z Donizettiho. In web ČRo 1 Radiožurnál, 14. 11. 2017 (článek + reportáž k poslechu). – Cit.: Ve druhém dílu seriálu o vzniku rozhlasové hry Spalovač mrtvol přibližujeme práci herců v rozhlasovém studiu. Scházejí se tam podle scén, v nichž společně účinkují, což je podobné i práci filmařů a i tady pro ně bývá docela náročné trefit se do přesné představy režiséra. Ten práci herců u mikrofonu sleduje přes velké prosklené okno od mixážního pultu, který ovládá zvukař.

Přestože má román Spalovač mrtvol prokreslenou psychologii postav, zejména té ústřední, vsadil jeho autor Ladislav Fuks především na symboliku. „Projevuje se to ve způsobu slovního projevu jednotlivých figur, v opakování určitých vět, ve vrstvení obrazů. A podobně je utvořena i rozhlasová hra. Režisér Aleš Vrzák nebudoval přesnou psychologii postav, jejich promluvy jsou téměř až monotónní, šlo mu však o vnitřní pravdivost a sílu jednotlivých charakterů a o vytvoření svébytné atmosféry, která nabývá postupně, jak se proměňuje myšlení Karla Kopfrkingla,“ říká dramaturgyně rozhlasové inscenace Spalovače mrtvol Zuzana Vojtíšková.

Rozhlasová hra je, jak dosvědčují účastníci úterní reportáže, pro herce přece jen něco zvláštního. Práce se sice trochu podobá té divadelní, ale uvidíme, že ani té ne tak docela.

Ve filmu či na divadle má herec k dispozici reálné prostředí, které má na hereckou práci vliv a pomáhá jí. V rozhlase sedí herci u mikrofonu ve studiu, režisér a zvukař za oknem u mixážního pultu a když se rozsvítí červená, jede se „na ostro“. Ve studiu 7 Českého rozhlasu na Vinohradské třídě se tentokrát sešli Ivan Trojan, představitel hlavní role David Novotný s těžkým úkolem vyrovnat se s filmovým předobrazem postavy pana Koprkingela v podání Rudolfa Hrušínského a Ivana Uhlířová v roli jeho ženy, kterou ve filmu hrála Vlasta Chramostová.

V reálném čase se natáčejí poměrně dlouhé scény, třeba několik stránek textu v jednom zátahu. Režisér Vrzák dává hercům připomínky až po skončení celého záběru. Technicky je pro herce náročné natáčet scénu, která má být ve výsledku velmi dynamická a ve výrazném prostředí plném jiných zvuků.

Ivan Trojan má s rozhlasovou prací řadu zkušeností. Zahrál si například i v dramatizaci Mefista od Klause Manna. Jde o podobné téma, o proměnu hlavního hrdiny z levicově smýšlejícího rebela v miláčka nacististického režimu a následně velmi úspěšného umělce. Po natočení sekvence Spalovače, která se odehrává v kasinu, režisérovi přesto říká: „Ta scéna byla taková forsírovaná, ale zároveň ten noční život kolem nás neprobíhá. Musím si to jen představit, a proto je to těžší. Musí to být forte, hodně halasné a zároveň úplně přesně nevím, kdy si sedám, kdy vstávám, kdy se za mnou ozve nějaký zvuk.“

V Radiotéce Českého rozhlasu lze už z pera Ladislava Fukse najít záznam četby Příběhu kriminálního rady, románu Myši Natálie Mooshabrové nebo posledního autorova díla, historické fresky Vévodkyně a kuchařka. Zanedlouho přibude také inscenace Spalovače mrtvol.

Podobně je na tom i David Novotný. Coby emotivní herec nejraději mluví „jak mu zobák narostl“. Striktně spisovný jazyk předlohy mu ale paradoxně pomáhá. „Ve chvíli, kdy dodržuji spisovný jazyk, mám určené mantinely a polovinu role mám vlastně postavenou a jen jí dodávám vnitřní akcent,“ říká. I jemu ale dává režisér připomínku k textu. „Slyšíš, nebeská, co to teď jako hrajou… sbor, bas z Donizettiho! Jsi fascinovaný tou hudbou. Pouštíš si ji vlastně pro její smrt,“ dokresluje atmosféru díla režisér. A o to právě jde. Herec sedí u stolu, deklamuje do ticha a zvuky a ruchy se přidávají dodatečně. Rozhlasová hra zkrátka klade velké nároky na hereckou představivost.

Kopfrkingelovu manželku Lakmé hraje Ivana Uhlířová. Má poměrně málo textu, ale o to důležitější je, aby své repliky deklamovala pravdivě a v úzkém sepětí se svým rozhlasovým manželem. Vnějškové prostředky k vyjádření tohoto sepětí, které může herec například v podobě gesta použít na jevišti, ale herečka k dispozici nemá. Jen hlas. Pro rozhlasového posluchače je neviditelná.

Jak vzniká zvuková stopa rozhlasové divadelní hry, a co vše to obnáší, se dozvíme zase zítra opět před devátou na stanici Radiožurnál.

Lit.: Herget, Jan: Vana, plynový hořák i praskající vinyl. Zvukový designér Spalovače mrtvol na ně „hraje“ virtuózně. In web ČRo 1 Radiožurnál, 15. 11. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Rozhlasová dramatizace Spalovače mrtvol je podřízena tématu proměny člověka Karla Kopfrkingla, sleduje klíčové momenty jeho vývoje z obyčejného člověka v monstrum. Režie Aleše Vrzáka a zvukový design Ladislava Železného tuto linii podtrhují, zesilují nálady a jednotlivé zlomové okamžiky, nabízejí obrazy a významy. Základnímu příběhu hry je zvukový design rovnocenným partnerem. Jak pracuje zvukový designér Ladislav Železný si poslechneme dnes.

Zvukové efekty, s nimiž Železný nepracoval realisticky, inscenaci rytmizují, hudba odkazuje v druhém plánu k dalším významům. Rozhlasový Spalovač mrtvol, který před posluchači předestře řadu palčivých a velmi současných otázek, zní jako zvukově-hudební „balada“.

Před lety byl specifickou postavičkou v oboru ruchařiny a zároveň velkou postavou rozhlasu Artur Šviha, který se sobě vlastním důmyslem vytvářel rozhlasové zvukové obrazy. Při natáčení Vojny a míru pomocí pouhé bedničky písku a dřevěných a plastových náramků dokázal ve studiu připravit dokonalou zvukovou iluzi bitvy dvou velmocí. Dnes zvukový designér pracuje s počítačem třeba i na třiceti zvukových stopách. Jejich grafický záznam na obrazovce se stovkami barevných políček připomíná hru Námořní bitva. Základní podstata řemesla zůstává ale stejná. Je třeba nejprve najít a vytvořit ty správné reálné zvuky.

Ladislav Železný je autor zvukových instalací, performer a multimediální umělec. Vystudoval intermedialní školu PaedDr. Jana Svobody, Fakultu výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru video a multimedia u Keiko Sei, Petera Rónaie a Richarda Fajnora. Tamtéž později působil jako technický asistent pro zvukové aplikace a jako externí pedagog. V současné době pracuje jako zvukový designér slovesné umělecké tvorby v Českém rozhlasu a jako hudební režisér a redaktor programu Radiocustica. Již několikátý ročník se podílí na akci s názvem Art’s Birthday tedy Oslava narozenin umění, jedná se o akci v produkci Českého rozhlasu a Evropské vysílací unie.

Prostředí, hudba i hlasy herců se do počítače vloží a z nich se pak vytváří výsledný mix. „Hudebními nástroji“ Ladislava Železného, jsou třeba litinová vana, plynový hořák nebo praskání vinylové desky. Stejným uměním jako zvuk najít, je ale i rozpoznat, kdy ho naopak nepoužít.

„Pro mě práce, která trvala několik týdnů, začala nátáčením, když jsem napouštěl litinovou vanu. Když je plná vody, stane se z ní hudební nástroj, na který se hraje přejížděním prsty,“ říká Ladislav Železný.

Ve filmu Spalovač mrtvol je velmi působivá scéna, kdy Kopfrkingl přímo v krematoriu zabije svého syna a jeho tělo uloží do cizí rakve, z níž předtím kleštěmi vytáhne hřebíky. I ve scénáři rozhlasového Spalovače byl zvuk hřebíků předepsán. „Pro mě ten zvuk ale žádný dramatický obraz nevytvářel. Nepoužil jsem ho. Herecká interpretace postavy chlapce, který před smrtelnou ranou jen řekne „Tatínku“, byla tak dokonalá, že víc nebylo třeba. Zvuk a hudba, mají tu neuvěřitelnou schopnost, že umí vyvolávat obrazy. Nevím, jestli to funguje zpětně, že obrazy můžou vyvolávat nějaký zvuk, ale ta schopnost zvuku obrazy vyvolávat, je pro mě osobně fatální,“ přiznává Železný.

Od monitoru počítače zvukového designéra se zítra přesuneme zpět do studia, abychom zjistili, že při natáčení rozhlasové hry s vážným tématem, která má premiéru již v pátek na Dvojce, může být i legrace.

Lit.: Herget, Jan: Když Kopfrkingl vraždí nejbližší, musí si herci ulevit humorem. Spalovač mrtvol se blíží na Dvojku. In web ČRo 1 Radiožurnál, 16. 11. 2017 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Temným emocím ve Spalovači mrtvol čelí herci humorem. David Novotný se mění v Barta Simpsona, Ivana Uhlířová zkouší spolknout mikrofon. Poslechněte si další díl seriálu o vzniku rozhlasové inscenace románu Ladislava Fukse.

Rozhlasová dramatizace Spalovače mrtvol z místy až hororové literární předlohy zachovala hlavní téma. Sleduje proměnu Karla Kopfrkingla, který je milovníkem krásy a spravedlnosti a vzhlíží se v představě budoucího lepšího života pro všechny. Díky promyšlené manipulaci přítele Williho však ve jménu naplnění vlastní vize začne konat zvěrstva. Zachována je i dobová kulisa sílícího nacismu a potírání Židů, která určuje atmosféru demagogie, xenofobie a krutosti, jaká není cizí ani dnešku. Jsme opět ve studiu Vinohradské Sedmičky. Atmosféra je tu ale úplně jiná. Že „vtip je útok i obrana“, věděl dobře už Karel Čapek.

Herec pracuje s emocemi, do postavy se musí vžít. Představuje-li monstrum typu Karla Kopfrkingla, není to vůbec snadné a psychické zátěži je potřeba čelit. Jak jinak, nežli humorem. Právě ten při nátačení hry naplnil i vinohradské studio.

„Dem tam, dém tám,“ si David Novotný prozpěvuje hlasem Burlaka na Volze cestou do studia. Natáčet bude scénu, ve které v koupelně oběsí svou manželku. Herec vydává i další zvuky, v nichž paroduje Barta Simpsona, aby zvukovému designérovi předvedl svou kreativitu. Při řešení správné vzdálenosti úst Ivany Uhlířové od mirkofonu, aby její hlas vzal správně, se zase názorně předvádí, že s mikrofonem v puse se hrát prostě nedá.

„Takové legrácky jsou přirozenou součástí herecké práce,“ říká režisér Aleš Vrzák. „Herci se tím jednak uvolní, ale také to patří k hledání skrytých odstínů postavy. Když herec představuje postavu, která je schopná v zájmu dobra zabít své nejbližší, jsou v tom prvky absurdity,“ pokračuje režisér a dodává: „Najít, jak to zahrát, není jednoduché. Některé naprosto fatální a tragické momenty toho díla v nás můžou vyvolat i smích. Je to taková naše vnitřní obrana vůči zlu, vůči něčemu šílenému, kdy to řešíme tím, že se začneme smát. Myslím, že je to tak v pořádku.“

Spalovač mrtvol na Dvojce
Vysílá 17. listopadu ve 20 hodin Český rozhlas Dvojka. Podle románu Ladislava Fukse pro rozhlas zdramatizovala Lenka Veverková. Hudba a zvukové efekty: Ladislav Železný. Dramaturgie: Zuzana Drtinová Vojtíšková. Režie: Aleš Vrzák. Účinkují: David Novotný, Ivan Trojan, Ivana Uhlířová, Petra Špalková, Marta Falvey Sovová, Jan Köhler, Jaroslav Haidler, Kamil Halbich, Zdeněk Maryška, Dušan Sitek a Libor Vacek.

S tím souhlasí i David Novotný a Ivan Trojan, oba protagonisté mužských rolí. Při čtení scény u boxerského ringu předvádějí, že kdyby selhala škála rozhlasových zvuků, dovedli by atmosféru zápasu ozvučit sami. Funí se, chrochtá a chroptí a studiem zní osvobozující smích.

Závěrečné práce na hře, která, podle slov dramaturgyně klade otázky: Kde jsou v životě člověka ony křižovatky, na kterých lidé volí mylnou cestu? Dá se zaslepenosti vyhnout? A jak by vypadal život Karla Kopfrkingla, kdyby Willi jednoho dne nepřišel na návštěvu?, můžete sledovat zítra v posledním dílu našeho seriálu.

Pro dnešek práce skončila. Ve studiu zhasla červená. Herci se rozešli a zítra večer budou jinde, protože živé vysílání rozhlasové hry je dnes už kuriozitou. Zděnek Maryška a Marta Favley Sovová budou v čase vysílání právě dohrávat představení Sugar na Fidlovačce, David Novotný a Ivan Trojan možná budou tleskat kolegům z Dejvického divadla na představení Honey, jehož vznik jsme pro vás zaznamenávali celý minulý týden. Jejich hlasy i hudba Ladislava Železného však přesto budou s vámi, pokud strávíte páteční sváteční večer u rozhlasové Dvojky.

Radiodokument