On Air – Filip Horký (2017)

Filipe, jsme v časovém presu, na rozhovor máme jen chvíli. Ty ses zrovna vrátil ze Slovenska, reportoval jsi o krajských volbách, a zase někam spěcháš. Pomáhá ti stres a vzrušení z něho v práci?
Vůbec ne. Ani jedno necítím. Jako malý jsem hrál asi 9 let na klavír a to mě naučilo stres odbourávat. Ve stresu se mi klepaly prsty a tuplem jsem nic nezahrál. Naučil jsem se proto stres obrátit. Když dělám rozhovor, necítím stres nebo nervozitu, kterou možná lidé znají, stažený žaludek, klepání hlasu, nervozitu… Dokázal jsem to otočit do motivace, o to více mě to nakopává a strašně se těším.

Jsi velmi aktivní na Twitteru. Často retweetuješ zprávy světových agentur, výroky politiků… Zjistil jsem, že když si tvůj účet večer projedu, tak mám kompletní přehled všeho důležitého, co se přes den dělo. Jsi editorem zpravodajství pro širokou twitterovou veřejnost?

Twitter je pro mě zábava. Dělám to zadarmo a sdílím informace, které mě baví. Když mi někdo napíše, že čte jenom mě, říkám si: „To je to nejhorší.“ Sociální sítě se nesmí stát jediným zdrojem zpravodajství. Facebook kvůli algoritmům ukazuje jen to, co se vám líbí, na co reagujete, co lajkujete. Z toho mají peníze. Sledujte můj Twitter, je to skvělé, jsem za to hrozně rád. Ale dělám to primárně pro sebe. Tweety by měly ponoukat, aby si lidé otevřeli profesionální zpravodajský server a přečetli si víc. Můžeme tisíckrát nadávat na profesionální novináře, na fake media, ale novináři jsou profesionálové. Obětují práci čas a chtějí nabídnout více. Proto si myslím, že sociální sítě nikdy nemohou nahradit klasická zpravodajská média, která dělají profesionální novináři.

Můžeme to ale po publiku chtít? Nevím, jak je to na Seznamu nebo to bylo v DVTV, ale předpokládám, že většina návštěvnosti online médií přichází ze sociálních sítí.
Myslím si, že to tak není. Ale nebudu říkat, jaký poměr návštěv měla DVTV. Mám DVTV nesmírně rád a pořád obdivuji lidi, kteří tam pracují. Nechci prozrazovat know-how, to by mělo zůstat skryté. Můžu jen říct, že většina přístupů nebyla ze sociálních sítí. Na Seznamu také nejsou primárním zdrojem návštěvnosti. Mohou nás upozornit na něco zajímavého, na co bychom nenarazili jinde. Některá témata v klasických médiích tolik nejedou, ale mají ohlas na sociálních sítích. Jsou super doplněk, ale nemohou být primární zdroj informací.

Jak bys bojoval proti fake news?
Základní je nehanit a neponižovat lidi, kteří je čtou. Měli bychom pochopit, proč to dělají. Pokud je šmahem odsoudím, že jsou to magoři, protože čtou o chemtrails, tak tím nic nezměním. Uzavíráme se do bublin a nejsme ochotní respektovat jiné, jiný pohled. Respekt tady strašně chybí. Pojďme zjistit, proč to ti lidé čtou, a přemýšlet, jak jim nabídnout relevantní informace, a ne nesmysly. Nepovažujme je za méněcenné. Tím se nikam nedostaneme.

Mohou ale projekty jako Seznam Zprávy nebo DVTV prorážet sociální bubliny? Třeba DVTV má podle mě intelektuální městské publikum, zajímá střední a vyšší vrstvy obyvatel. Mimo to se často nedostane.
Je to bublinová záležitost. Ale netýká se to jen DVTV. Podívejme se, jakou informační zeď okolo lidí postavil Andrej Babiš. Když člověk zjistí, co vše vlastní, a zamyslí se nad tím, co lidé v jeho okolí čtou a jaké mají informační zdroje, uvědomí si, že ti lidé nejsou hloupí nebo že nechápou. Žijí v úplně jiném světě a netuší, že něco jako Seznam Zprávy nebo DVTV existuje. Neponižujme je, neříkejme, že nevnímají nebezpečí, které my naopak vnímáme. Řekněme jim, zkuste si přečíst tohle. Neříkám, že je to ovlivní, že si začnou myslet něco jiného. Jenom si to přečtěte a zamyslete se nad tím.

Jsi ochoten říci, která česká média považuješ za dobrá a co podle tebe kvalitní není?
Nebudu to dělat, protože si myslím, že jsme v extrémně těžké době. Bojujeme nejen s mužem, který koncentruje moc jako nikdo v samostatné historii České republiky na straně jedné. Na druhé straně nám jako novinářům škodí nedůvěra. Bavili jsme se o fake news. Pokud novináři začnou bojovat mezi sebou, tak sami sebe oslabíme. Novinářská obec by se měla snažit být jednotná, komunikovat spolu, vyříkat si věci za zavřenými dveřmi. Neustále vidím nějaké rozmíšky na Twitteru, Facebooku, obecně na veřejnosti. Jestli takto budeme pokračovat, tak si vykopeme hrob. Nikdo nám nebude věřit. Pomalu každý bude mít svého novináře, to je smrtící cesta.

Příkladem je Mafra, která měla geniální investigativní oddělení schopné odvolávat ministry. Po nástupu Babiše se rozptýlilo. Jaroslav Kmenta píše pro Reportér magazín, Janek Kroupa pro iRozhlas, Tomáš Syrovátka dělá mluvčího fotbalové Slavie a mohl bych pokračovat. Najednou je poměrně náročné sledovat všechna média, kde tito lidé působili, zaráz. I pro mě jako novináře. Nedivím se, že lidé na to nemají čas. Předtím dostali informace na jednom místě, v silné a koncentrované podobě. Proto ty informace dokázaly něco změnit. Dneska aby si člověk otevřel 20 stránek a skládal si to sám.

Určitě. Ale pojďme to dělat sami, v debatách. Ne na sociálních sítích. My zatím vidíme osobní vztahy. Víme, kdo s kým a kde pracoval a co si nese z minulosti.

Vadí ti tedy osobní rovina?
Ano, taháme osobní rovinu na veřejnost a tím ubíráme důvěru konkrétního člověka, ale i média. Běžný čtenář neví, kdo kde s kým pracoval a jaký s ním měl problém.

Dokážeš si představit, že bys v současné situaci pracoval ve zpravodajství zaměřeném více na infotainment? Myslím ten pojem neutrálně. Třeba ve zpravodajství TV Nova, Prima, TV Barrandov?
V současné situaci ani pro jedno ne. Pro Primu bych nepracoval proto, že jsou tam lidé, kteří tolerovali reportáž, ve které reportér jde převlečený v mnišské kutně do akvaparku zjišťovat, jestli ho tam pustí, když tam pustili muslimy. Do takové redakce bych nikdy nevstoupil. Do TV Nova také ne, ale důvody si nechám pro sebe. Tím neříkám, že infotainment je z principu špatně. Jsme v situaci, kdy informace je potřeba podávat zábavně, na člověka jich útočí hrozně moc. Co se týče TV Barrandov, to asi není zpravodajství.

Udělal bys zpětně něco ve své devítileté mediální kariéře jinak?
Nic. Jsem rád za příležitosti, které jsem měl. Za chyby, které jsem udělal. Kdybych je neudělal, neměl bych nad sebou memento „můžeš to strašně zvorat a nikdy nebudeš dost dobrej“. Vždy člověk najde něco, co mohl udělat lépe. Ale zároveň ničeho nelituji, to je můj mindset. Jsem rád za všechna pracovní rozhodnutí, která jsem v životě udělal.

Pusťte si celý rozhovor. Dozvíte se v něm, jestli je Filip Horký spokojený v redakci Seznamu, proč nedoporučuje v Česku studium žurnalistiky a jestli je stále jeho snem pracovat pro CNN.