Černobílé Větřní (2017)

Přidal: Premek |

Listopad 16, 2017

Připravil Ivan Studený. V dokumentu Černobílé Větřní se vydáme do jihočeského městra Větřní. Viola Tokárová a Ivan Studený se snaží odhalit, jestli jsou sousedské třenice ve městě plném ubytoven a sociálně vyloučených lokalit jen nafouklými bublinami, nebo ne.

Hovoří Viola Tokárová.

Natočeno 2017. Premiéra 8. 11. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h). Repríza 16. 5. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h.); 24. 11. 2018 (ČRo Plus, 14:34 h.). K poslechu zde.

Lit.: Studený, Ivan – Tokárová, Viola: Černobílé Větřní: dokument o soužití s romskou komunitou v jihočeském městě. In web ČRo Plus, 8. 11. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Větřní na jihu Čech je známé díky několikaletému působení Agentury pro sociální začleňování i díky volebnímu úspěchu radikální pravicové strany DSSS.

Romové mají svou vlastní kulturu, která je svobodná, živá a nezačlenitelná, tvrdí mladá filmová režisérka Viola Tokárová. Pokrevní romská volnost ale není tím důvodem, proč jsou romské komunity mnohde vnímány jako kaz na kráse českých měst.

Příkladem „poskvrněného“ města je Větřní na jihu Čech. To je známé díky několikaletému působení Agentury pro sociální začleňování, díky volebnímu úspěchu radikální pravicové strany DSSS i díky čas od času médii proplouvajícím reportážím o zdejších ubytovnách a jejich zejména romských obyvatelích.

Mediální zkratky

Autorka žije jen několik kilometrů od místa, kde po léta trvá komplikovaný společenský problém a silná nevraživost vůči chudší menšině obyvatel. V rozhlasovém dokumentu se Viola Tokárová snaží odhalit, zda rasové třenice v mediálními zkratkami často komentovaném a dotýkaném místě nejsou jen nafouklými xenofobními bublinami.

Autorka při své cestě Větřním postupuje od zchátralých domů na okraji obce k ubytovnám v centru a na sídlišti, zastavuje se s lidmi na ulici, přirozeně zapřádá hovor s mladými romskými matkami. Nasedne ale také do hlídkového vozu zdejší security služby nebo zaklepe na dveře místostarosty.

V anketních vstupech obyvatel zaznívají zprvu zjednodušující a stereotypní dehonestace romské komunity a naivní návrhy snadných řešení. Postupně se ale Viola Tokárová posouvá k reálným zkušenostem až do samotného epicentra třenic mezi sousedy.

Příkladem „poskvrněného“ města je Větřní na jihu Čech, kam se vydala natáčet Viola Tokárová.

Vzdělání jako řešení?

Vrcholem pořadu a hlavním cílem návštěvy je obývací pokoj jednoho bytu v panelovém domě, označeném zdejšími obyvateli za nejhorší panelák ve Větřní. Tady se autorka stává svědkem diskuze naštvaných bílých obyvatel se svou romskou sousedkou. Do chvílemi vzrušené debaty sousedů zakomponovala autorka postřehy jednatele firmy, která přímo v navštíveném domě spravuje byty a podniká v sociálním bydlení. Podnikatel kultivovaným projevem vyvrací představy o mafiánském způsobu ždímání peněz ze státní podpory sociálně slabým.

Na závěr své cesty Větřním autorka navštíví ještě základní školu, aby v nepřehledném společenském problému alespoň naznačila, kde sama cítí možnost řešení. Ve finálním rozhovoru s ředitelkou je akcentována motivace dětí k vyššímu než základnímu vzdělání. Viola Tokárová sice netají svou spřízněnost s menšinovou kulturou, přesto je její pořad v pozitivním slova smyslu nekorektní, nestranně ponechávající prostor všem osloveným, aby se vyjádřili upřímně a bez obalu.

Lit.: Blaška, Milan K.: Já si poslechl pár minut… In Facebook, 15. 11. 2017 (odpověď pod statusem Ivana Studeného). – Cit.: Já si poslechl pár minut… občas jsem musel šponovat uši, abych rozuměl. Část problémů s cikány bude jistě zakopaná někde v zákonech, úřadech, atp. Ale prakticky od začátku mi vadilo, že se rozdělují v dokumentu na „cikány a bílý“. Fakt mi tohle vadí, extrémně. Já prostě nejsem „bílý“, stejně tak jako „oni“ nejsou „černí“. Sama tam o sobě paní mluvila jako o „cigánce“ a Ty tu, Ivane, v první odpovědi na komentář píšeš „Romka“. Již tohle pak vzbuzuje předsudky a další potíže. V životě jsem neslyšel cikána říct druhému cikánovi „Rome“, leda by to mysleli sarkasticky nebo dokonce urážlivě. No a jak čtu od Johnyho, že se tam pak o někom říká, že „mají lepší srdce“… :( Problém je v koncentraci cikánů na jedno místo, ano. Další určitě v tom určení… Rom vs Cikán… černý vs bílý. Na Romy si „hrají“ jen někdy, když se jim to hodí a pak se diví reakcím. Vždy to byli cikáni, do jisté doby jsem s nimi normálně vycházel, dlouhou dobu pak vůbec a nyní se to zlepšilo, ale prakticky jen s některými vrstevníky. No a ta koncentrace na jedno místo je pak problém i pro nás Čechy v tom, že cikáni se nepřizpůsobují a naopak jsem si všímal, jak české děti přebírají jejich moresy, řeč, chování.