Mozaika – Sandra Hüller (2017)

Bilder deiner grossen Liebe neboli „Obrazy tvé velké lásky“ je divadelní inscenace, která má sílu a dynamiku road movie. Dominuje jí jediná postava Isa, kterou v inscenaci režiséra Toma Schneider hraje Sandra Hüller. Významná německá herečka se mimo divadlo proslavila filmy „Rekviem“ Hanse Christiana Schmida nebo „Tony Erdmann“ režisérky Maren Ade, za který byla Sandra Hüller nominovaná na Oscara. V Německu je oceňovanou divadelní herečkou. Účinkovala například v inscenacích Münchner Kammerspiele nebo berlínského Volksbüne. Původní román Wolfganga Herndorfa „Obrazy tvé velké lásky“ se v jejím podání dostává na jeviště curyšského divadla Neumarkt jako koncert, činohra i jako vyprávění.

Do jakého prostředí společně s vámi vstupují diváci inscenace Obrazy tvé velké lásky?

Při četbě knihy Obrazy tvé velké lásky jsem měla pocit, že Wolfgang Herrndorf popisuje Německo. Ale pravdou je, že postavy, se kterými se hlavní hrdinka Isa setkává, a příběhy, které prožívá, jsou v určitém slova smyslu zvláštní, výstřední a ve své podstatě surreálné. To nám jako tvůrcům inscenace dalo hodně svobody pro ztvárnění této předlohy i témat, která nabízí. Cítili jsme se svobodní v použití dalších prostředků, jako jsou kostýmy nebo živá hudba.
Hlavní hrdince Ise je 14 let. Prchá z psychiatrické léčebny a odmítá léčbu. V jedné ze svých vět, kterou v nedokončeném románu Wolfganga Herrndorfa pronese už někdy na začátku, obsáhne zásadní sdělení. Říká, že být blázen ještě neznamená být hloupý. Pro ni je toto sdělení dost důležité. A pro nás jakožto tvůrce také. Jenom jsme tu větu zařadili až na konec inscenace, kdy se Isa rozhodně, že bude svobodná, že se nenechá umlčet žádným systémem, který určuje, co je a co není správné.
Při práci na této inscenaci jsem měla pocit, že sdělení obsažené v tomto nedokončeném románu odkazuje ke snaze člověka o očištění. Tento člověk pak za sebou zanechává určité stopy, obrazy, které o něm vypovídají. Tímto člověkem je v románu Isa, která chce katarzí dosáhnout totální svobody. V tomto rozhodnutí je schopná jít hodně daleko. Nebezpečně se přibližuje i smrti. Nikdy si ale nemůžeme být jisti, zda to, co říká, je skutečnost nebo jen fikce. Jí na tom ale nezáleží. Pro ni je všechno, co prožívá, realita.

Jak byste charakterizovala divadelní formu, kterou toto téma přenášíte na jeviště?

Nepodařilo se nám najít adekvátní označení pro tuto specifickou formu. Nejčastěji mluvíme o Obrazech tvé velké lásky jako o koncertu, protože živá hudba této inscenaci dominuje a veškeré promluvy se odehrávají před mikrofonem. Přirozeně se ale nejedná jen o koncert, protože součástí je i rozsáhlý monolog a performance, ve které jsem velmi svobodná a mohu si dovolit říci i to, co není přímo obsaženo v textu.

Je tento způsob spolupráce s režisérem, který vám dá volnost pro vlastní tvůrčí invenci, to, co v divadelní tvorbě vyhledáváte?

Myslím, že podobně jako každý člověk, i já chci být v životě i své práci pochopena a respektována. Vždy pak záleží na tom, zda se potkáte s lidmi, kteří rozumí tomu, co děláte. A vy naopak musíte porozumět tomu, co dělají oni. Nechci se vystavovat konfliktům s jedinci, se kterými bychom se v tomto ohledu nepochopili a kteří by nedokázali pojmout, co se snažím sdělit. Mám ráda, když je tvůrčí spolupráce liberální. Naopak se ale nedokážu smířit s umělci, kteří si nejsou jisti tím, čeho v daném díle chtějí dosáhnout, co chtějí sdělit. Základem úspěšného tvůrčí spolupráce je vždy jasná myšlenka, na které se všichni shodnou a pak společnými silami dojdou k jejímu ztvárnění. Takový tvůrčí vztah silně závisí i na důvěře.

Řekla byste, že ve své profesi dáváte přednost právě svobodnému hledání jiných způsobů divadelního vyjádření?

Jelikož se svět kolem nás mění a hlavně lidé se mění, bylo by zvláštní udržovat konstantní přístup k herecké profesi nebo obecně k umění. Nemůžeme přeci v klidu sedět a říkat: toto je má práce, takto jsem se ji naučila dělat a tak to budu dělat i nadále. To bychom se přeci nikam neposunuli.

S režisérem Tomem Schneiderem jste už dříve spolupracovala na několika inscenacích. Byla impulzem pro vytvoření inscenace Obrazy tvé velké lásky touha znovu tvořit společné dílo?

Ano. S Tomem se známe více než 12 let. Potkali jsme se v divadle v Bazileji. Po několika společných projektech jsme zatoužili vytvořit další. Tom přišel s divadelní adaptací nedokončeného románu Wolfganga Herrndorfa. Přemýšleli jsme, jakým způsobem se této látky chopíme. A jelikož je Tom muzikant a já mám k hudbě také blízko, zatoužili jsme uchopit toto dílo pomocí živé hudby, díky níž mám jako herečka větší prostor pro různé experimentování s pohybem i hlasem.

Jste divadelní i filmovou herečkou. Řekla byste, že ve filmu hledáte jiné herecké výzvy než u divadla?

Já se vždy soustředím jen na postavu, kterou mám hrát a je jedno, jestli se jedná o roli filmovou nebo divadelní. Ráda bych řekla, že si vybírám jen ty postavy, do nichž se zamiluji a že mé rozhodnutí neovlivňují jiné faktory, jako třeba peníze. Ale i takové rozhodnutí už jsem v životě jednou udělala. Nicméně bych to už nikdy nechtěla opakovat. Ale obecně se při své volbě řídím svými emocemi. Musím se do postavy zamilovat, musím mít pocit, že jen já ji v dané filmu nebo divadle dokážu obhájit.