Prolomit vlny – Práva na pracovišti (2017)

Žijeme ve společnosti, kde se dají rozlišit dvě skupiny pracujících. Jedni mají zaměstnanecké smlouvy a s nimi spojené právo angažovat se v odborech a být pod jejich ochranou, jasně vymezenou pracovní dobu, určenou výši mzdy, placenou dovolenou, nemocenskou, sociální i zdravotní pojištění, stravenky, případně další benefity. Tedy určitou – byť ne absolutní – záruku, že o práci nemohou ze dne na den přijít. Nic z toho není nezasloužené nebo zbytečné. Právě naopak. Veškerý komfort, který je se zaměstnaneckými smlouvami spojen, je výsledkem velkého úsilí odborů a dělnického hnutí 19. a 20. století napříč západním světem.

Pak je tu ovšem druhá skupina – lidé, kteří vykonávají třeba i stejnou nebo podobnou práci jako zaměstnanci a zaměstnankyně pro stejné nebo podobné firmy a instituce, ale místo smluv zaměstnaneckých mají jiné. Pracují přes externí agentury, na dohody o provedení práce nebo jako osoby oficiálně samostatně výdělečně činné. V podstatě ale pracují stejně jako zaměstnanci a zaměstnankyně. Varianta známá jako švarcsystém je v České republice sice už ilegální, ale v mnoha zemích včetně nás pořád funguje. Součástí švarcsystému byl ostatně i pan King. Pro tyto smlouvy je typické, že pracujícím nezaručují takřka nic kromě mzdy za jasně definovanou práci.

U jednorázové práce vázané na jasný výsledek – ať už je to přeložená kniha, nebo třeba naštípané dříví – na tom není nic divného. Když ale někde pracujete dlouhodobě a tyto výsledky vaše práce přináší pravidelně, začíná být situace nepříjemná. Nemůžete si dovolit nejen odjet na dovolenou bez velkých ztrát, ale ani zůstat týden doma ležet s chřipkou. Natož kdyby vás potkalo něco horšího. Zaměstnavatelé a zaměstnavatelky obcházejí práva pracujících, která jsou navíc běžně prezentována jako zbytečná zátěž nejen pro ně, ale nakonec i pro vás. Když vám šéf nemusí platit pojištění, může si dovolit dát vám větší mzdu. Zda to ale skutečně udělá, už je pouze na něm.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Pokud případ pana Kinga snad v Evropě otevře debatu o pracovních právech lidí bez zaměstnanecké smlouvy, kteří pracují na různých místech a minimální mzdu skládají dohromady z různých zdrojů, možná se můžeme v oblasti práv pracujících těšit na novou éru. Bez kastovního systému plnoprávných pracujících se zaměstnaneckou smlouvou a těch neplnoprávných, kteří dnes v kritických situacích mohou spoléhat v nejlepším případě na dobrou vůli svých nadřízených.