Náš názor – Jeden hlas, nic víc, nic míň (2018)

Přidal: Premek |

Leden 10, 2018

Předvolební komentář připravil Filip Breindl.

Natočeno 2018.

Lit.: Breindl, Filip: Poznámka: Jeden hlas, nic víc, nic míň. In web Rádio Proglas, 9. ledna 2018 (text komentáře). – Cit.: Voličský hlas je v naší stále rozvojové demokracii mnohdy nesprávně doceňovaný nástroj. Má přitom docela významnou hodnotu, aby odolal přeceňování i podceňování. Na příkladu nadcházejících prezidentských voleb to lze dobře ilustrovat.

Mnohý zastánce změny na Pražském hradě teď dumá, jak to udělat, aby svým hlasem podpořil nadějného kandidáta, neuzavřel cestu jinému kandidátovi, naopak dalšímu neumetl cestu a jiného zcela zablokoval. Docela dost záměrů na jeden hlas. Ano, bylo by krásné, kdyby se volbou dala vyjádřit hlasovací motivace širším způsobem a jistě lze rozvíjet systémy, které to umí (odstupňované hlasy více kandidátům, možnost červené karty pro toho nechtěného), ale současná situace vychází z toho, že do výsledků bude započítán hlas pro jednoho kandidáta bez ohledu na to, zda jde o volbu srdcem, taktickou, překombinovanou či takovou tu se skřípajícími zuby. Samozřejmě není od věci se nad důsledkem svého hlasování zamyslet v širších souvislostech, ale v takovém případě stojí za to uvažovat, nakolik jsou obecně přijímané předpoklady o šancích a budoucím vývoji druhého kola založeny na něčem pevnějším než na poněkud vratkých, realitou už mnohokrát vyvrácených výsledcích průzkumů. Rozhodně vyznívá absurdně někomu zazlívat, pokud se rozhodne se svým hlasem naložit tak, že jej dá osobnosti, kterou sám považuje za nejvhodnější pro prezidentský úřad. Natož mu pak vyčítat, že zavinil nějakou povolební situaci. Vždyť měl právě jeden hlas.

A to zase není tak málo. Vynikne to zejména při pohledu, jakou práci odvedou nevyužité hlasy, které mimochodem posilují každý z těch odevzdaných. Zjistíme, že ve druhém kole minulých prezidentských voleb v roce 2013 získal Miloš Zeman něco přes 32 procent z celkového počtu voličů; podobně lze konstatovat, že hnutí ANO Andreje Babiše loni nevolilo 82 procent občanů. To samozřejmě nezpochybňuje volební vítězství ani jednoho z nich, ale ukazuje, jak silný důsledek může mít jen obyčejná absence hlasů, natož jejich aktivní odevzdání.

Uvedené příklady také ukazují, že nemusíme přejímat od politiků, kteří ve volbách uspěli, jejich interpretaci výsledků frázemi o silném mandátu. Nečekejme, že někdy nastane, aby politik po vyhraném hlasování sklonil hlavu a uznal, že se ve skutečnosti opírá o nevelkou, byť momentálně nejsilnější část veřejného mínění. Od toho tu opět jsme my, držitelé reálné síly volebního hlasu, abychom ho už v průběhu mandátu upozorňovali, že mu hlasování ani zdaleka nedalo absolutní moc. A když toho nebude dbát, nejpozději v příštích volbách se může dočkat nepříjemného zúčtování. Vlastně to není nic složitého, stačí dobře vnímat reálnou sílu, kterou každý občan demokratického státu svým hlasem disponuje. Letošní prezidentské volby mohou být dobrou příležitostí, jak tuto sílu užitečně vynaložit.

Eseje, fejetony, přednášky