ArtCafé – Poezie a performance (2018)

Přidal: Premek |

Únor 26, 2018

O poezii, médiích a východoevropské perspektivě. Připravila a moderuje Markéta Kaňková. Použitá hudba Hudební dramaturgie Eliška Svobodová.

Natočeno 2018. Premiéra 20. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h).

Lit.: Kaňková, Markéta: Čtěte Maleviče, čtěte Majakovského! Výstava Poezie a performance je souostrovím, v němž se propojují a mísí média, obrazy i významy. In web ČRo 3 Vltava, 23. únor 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Expozice Poezie a performance. Východoevropská perspektiva reflektuje specifickou zkušenost bývalého východního bloku, kde kvůli komunistické totalitě vznikala undergroundová, paralelní kulturní scéna, která vynalézala nové prostředky k vyjádření poezie.

Jak je možné definovat poezii? Je možné ji tvořit a vnímat skrz jiné médium než text? A dá se něco tak abstraktního a neuchopitelného vystavovat v galerijním prostoru?

Odpověď ve tvaru „ano“ nabízí až do 10. března multimediální expozice Poezie a performance. Východoevropská perspektiva, která je k vidění v Nové synagoze ve slovenské Žilině. V ArtCafé o ní mluvil jeden z jejích kurátorů, rusista a literární teoretik Tomáš Glanc.

Představovat poezii z jiného úhlu pohledu

„Prostřednictvím této výstavy jsme chtěli poezii ukázat z netradičního úhlu pohledu. Díváme se na ní prostřednictvím performance, což je na jedné straně přístup, který s poezií souvisí odjakživa, protože poezie se mnohem dřív přednášela, než se zapisovala. Na druhou stranu je to něco současného. Protože po válce, a zejména pak v šedesátých letech, začíná být aktuální otázka slepé ulice, do které se dostalo nejen psaní textů, ale i jeho tradiční nosiče.“

Cílem výstavy bylo propojit v unikátním prostoru Nové synagogy tvůrčí ohniska východní Evropy, kde se v uplynulých dekádách umělci ocitli ve specifické politické a společenské situaci. Komunistická totalita dala napříč východním blokem vzniknout undergroundové, paralelní kulturní scéně, která v oblasti poezie vynalézala nové prostředky k jejímu vyjádření. Vznikaly nejrůznější multimediální způsoby nejen produkce poezie, ale i jejího záznamu.

Expozice shromažďuje a prezentuje díla pěti desítek východoevropských básníků, fotografek, filmařů, vizuálních umělkyň a performerů. Kurátoři jejich díla uspořádali do nejrůznějších prostorových i významových vztahů a vytvořili tak jakési souostroví, v němž se jednotlivá média i sdělení propojují, mísí a multiplikují.

Vlado Martek spájí slovo a obraz

Jedním z vystavujících umělců je i chorvatský konceptuální básník a výtvarník Vlado Martek, který byl v 70. letech kmenovým členem „Skupiny šesti umělců“, která svými happeningy vstupovala do veřejného prostoru a rozšiřovala tak pole pro poetické vyjádření i jeho recepci. Základním pojmem a výchozím bodem Martekovy umělecké tvorby je koncept takzvané „před-poezie“. Vlado Martek o něm mluvil ve vltavském ArtCafé: „Před-poezie je pro mě místo, odkud můžu tvořit a rozvíjet všechny své myšlenky. Není to jen básnický materiál, ale i etika. Jako umělec stojím na pomezí mezi literaturou a výtvarným uměním, které ve své tvorbě nejrůznějšími způsoby propojuji. Mým cílem je spájet slovo s obrazem. To je základ i horizont mé umělecké práce.“

Výstava „Poezie a performance“ prezentuje Martekovy poetické objekty, grafickou tvorbu i ručně vyráběné autorské knihy. Celá expozice v Nové synagoze je dělena do několika sekcí, z nichž pozornost zasluhuje část nazvaná „audiogesta“. Vedle originálního projektu tříčlenného ženského uskupení „Společenstvo Moho“ jsou v ní k slyšení i unikátní rozhlasové pořady, které na konci šedesátých let, v období těsně po srpnové okupaci, vznikaly v libereckém rozhlasovém studiu.

„Semestr experimentální tvorby byl pravidelný rozhlasový pořad, na jehož přípravě se podílely přední postavy experimentální básnické scény. Například Ladislav Novák, Josef Hiršal, Bohumila Grögerová nebo třeba i Václav Havel. Jedná se o experimenty s básnickým slovem, kdy součástí básnického gesta není jen produkce textu, ale i práce s jeho záznamem. Některé z těchto nahrávek zveřejňujeme v Žilině vůbec poprvé.“ Doplnil Tomáš Glanc.

Celý záznam pořadu včetně dalších hostů a hudby francouzsko-kamerunské zpěvačky Sandry Nkaké, kterou do tohoto dílu ArtCafé vybrala Eliška Svobodová, si můžete poslechnout zde:

Radiodokument