Mozaika – Idiot (2018)

Román Idiot Fjodora Michajloviče Dostojevského je velkým lákadlem pro české divadelníky. Své jevištní podoby se u nás dočkal nesčetněkrát. V roce 2001 ho například na scéně Národního divadla uvedl v dramatizaci Josefa Kovalčuka režisér Ivo Krobot. O tři roky později tuto dramatizaci inscenoval pod názvem Kníže Miškin je idiot režisér Vladimír Morávek v brněnském Divadle Husa na provázku. Fascinace tímto románem provází od puberty i režiséra Pavla Kheka, podle něhož dozrál čas se ho divadelní chopit. Román proto také sám nově zdramatizoval.

Vážete se to přirozeně i k nějakému mému režijnímu vývoji zde v Městských divadlech pražských. Těsno po příchodu bych si na román Idiot netroufnul, ale jelikož už tady působím skoro víc než tři roky, myslím, že jsem měl příležitost zdejší soubor dobře poznat a zjistit, že na uvedení Idiota skutečně má. Zkrátka člověk se pro uvedení tohoto titulu rozhodne ve chvíli, kdy je přesvědčen o tom, že má pro ústřední role dobré obsazení. A já tady ideální představitele mám. Pavel Khek

Ideálním představitelem role knížete Miškina je podle Pavla Kheka Aleš Bilík. Padl tak na něj těžký úkol, tedy najít si cestu k člověku, který je ztělesněním naprosté mravní čistoty a bezúhonnosti.

Ta krása je skutečně v něm. Přál bych si, aby ji Miškin dával dál ostatním lidem. Aby byl schopen je přesvědčit, že jde žít jinak. Pokud se někdo rozhodne k vnitřní kráse dospět, určitě tu šanci má. Je to opravdu jen otázka rozhodnutí, čili každý se může rozhodnout pro to, být dobrým člověkem. Aleš Bilík

Román Idiot z roku 1866 je řazen ke kritickému realismu. Miškinova povaha je už od prvopočátku románu stavěna do ostrého kontrastu s tehdejší ruskou společností. Ta je v důsledku toho vystavena výrazné kritice. V nové adaptaci Idiota poukazuje Pavel Khek na zápas duše o dobro proti brutální přízemnosti v beznadějně zkaženém světě.

To, do čeho přijíždí Miškin, je společnost, která upřednostňuje JÁ před TY a před bližním. A to se s časem nemění, na to už poukazoval Aristoteles, který tvrdil, že svět se mění, ale charaktery zůstávají stejné. Spousta těch lidí v Petrohradu se topí sama v sobě – vdávají a žení se pro peníze, kupčí s láskou. A Miškin v kontrastu proti nim je skutečným rozsévačem lásky k bližnímu. Já ale nechci o společnosti mluvit jen jako o skupině gaunerů. Oni zkrátka žijí tak, jako žijeme my, dělají malé kompromisy, ale ty se mohou záhy ukázat jako osudové. Pavel Khek

Režisér Pavel Khek uchopil inscenaci realisticky, tudíž herce nevede k žádnému stylizovanému gestu. Žádných ornamentů se nedopouští ani kostýmní výtvarnice Agnieszka Pátá Oldak nebo scénograf Adam Pitra, kteří zvolili jednoduché linie oděvů, kulis i rekvizit vyvedených převážně v tmavých odstínech. S nimi kontrastuje bílý oděv knížete Miškina.