Příběhy z Vysočiny – Norbi Kovács (2018)

Přidal: Premek |

Březen 9, 2018

Připravila Dáša Dagmar Kubíková.

Hovoří kytarista a fotograf Norbi Kovács.

Natočeno 2018. Premiéra 9. 3. 2018 (ČRo Vysočina, 14:30 h).

Lit.: Kubíková, Dáša: Nejšťastnější lidé jsou v Indonésii, myslí si kytarista a fotograf Norbi Kovács. In web ČRo Vysočina, 9. 3. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Strom, který připomíná ženské tělo, obrazy noční ulice, ptáci na drátech, cyklisté v pohybu nebo rozesmáté lidské tváře. Náměty černobílých fotografií Norbiho Kovácse jsou různé a různá jsou i místa, kde je nafotil. Na cesty si bere fotoaparát, ať jede na dovolenou nebo hrát s kapelou.

Norbi Kovács je totiž, jak sám říká, především muzikant: „Rozhodně jsem víc muzikant, samozřejmě. Ale ty fotky mě těší a spíš doplňují život, protože ve světě je tolik hezkých věcí,“ usmívá se.

Ze Šaľe na Slovensku se přestěhoval za muzikou do Prahy už v roce 1992. Hrál řadu let s Petrem Skoumalem, s Radůzou či Máriem Bihárim. Posledních 15 let hraje ve skupině Ivan Hlas Trio. V jeho hudbě jsou znát pestré vlivy – od klasické kytary přes jazz, blues nebo flamenco, vše je slyšet na jeho sólovém albu Takžetak. Až se budete dívat na film Jana Hřebejka U mě dobrý, všimněte si filmové hudby. I tu napsal Norbi Kovács poté, co si jej režisér vybral mezi renomovanými jmény filmových skladatelů.

Akt mám jen jeden

Fotit začal docela nedávno, před osmi lety, proto zná jen digitální fotografii. Používá však staré objektivy: „Já miluju staré věci, a proto taky fotím starými skly,“ říká Norbi. „Sehnal jsem nějaké objektivy z padesátých let, k nim používám různou redukci a díky tomu mají ty černobílé fotky úžasnou atmosféru a malinko vyšší level.“ Za svůj jediný akt označuje fotku stromu: „Je focený na Thassosu a je to starý olivovník. A celé kouzlo je v tom, že ta fotka je otočená o 180 stupňů a tím se vlastně ty ženské přednosti najednou objevily,“ směje se muzikant, který fotí.

Ze šťastných fotek jsem žil celý rok

Fotí v Praze, v Amsterodamu nebo v Paříži či v Řecku. S těmi nejusměvavějšími lidmi se ale setkal v Indonézii: „Tam mě pozval kamarád, který tam učí na konzervatoři. Říká: vezmi si foťák a pojeď se mnou. Tak jsem si vzal foťák a opravdu to byl pro mě obrovský zážitek. Ti lidi, jak tam vlastně skoro nic nemají, jsou úplně šťastní. Celý příští rok nebyl den, abych si na to nevzpomněl a na těch fotkách je to strašně vidět,“ usmívá se Norbi.

Z Vysočiny zatím moc fotek ale nemá. „Na to budu muset ještě zapracovat,“ říká s úsměvem. K našemu kraji má ale silný vztah, protože si v Havlíčkově Brodě našel manželku, jezdí sem s rodinou na výlety, viděl všechna místa, kde jeho žena strávila dětství, dodává s úsměvem: „I dnes, když jsem sem jel vlakem, tak jsem jí poslal z nádraží fotku s nápisem Havlíčkův Brod tak byla moc potěšená.“

Kytarista Norbi Kovács své fotografie vystavuje ve vestibulu žďárského kina Vysočina, kde budou k vidění vždy v časech promítání filmů až do 1. dubna 2018.

Radiodokument